Článek
Představte si, že žijete v Paříži na jaře roku 845. Den začíná jako každý jiný – vzduch je vlhký, z pece voní čerstvý chléb, trhovci rozbalují zboží. Z kostela zní ranní modlitba, zatímco rybáři spouštějí sítě do líného proudu Seiny. Město žije, klidné, důvěřivé – ale jen pár mil po proudu řeky se blíží něco, co má moc pohltit to všechno v jediném okamžiku.
Stovky mužů ve vlčích kůžích, s dřevěnými štíty a sekerami. Moře severu je přivedla až sem. Každý z nich se zrodil v tvrdé zemi, kde zima umí zabíjet a přežití se měří silou paže. Nyní se jejich lodě, ploché a rychlé, ženou proti proudu Seiny jako hejno dravých ryb. Jsou jich stovky. A jejich cíl je jasný – Paříž.
Velitel výpravy, muž jménem Reginherus – pozdější kronikáři v něm spatřovali samotného Ragnara Lodbroka – byl ostřílený válečník, který znal nejen boj, ale i lidský strach. Když Vikingové dorazili k Rouenu, město padlo téměř bez boje. Jeptišky znásilněné, oltáře rozbité, knihy hořely. Vikingové se smějí, když se jim v rukou rozpadá svatý pergamen. Pro ně je to jen další úspěšný den. Dál proti proudu – Meulan, Poissy, klášter Saint-Denis – všude stejný scénář: drancování, požáry, krev.
Král Karel II. Holý, vnuk Karla Velikého, shromažďuje vojsko, ale reaguje pomalu. Je Velký pátek, 28. března 845, když se Vikingové dostanou k branám Paříže. Město je jako zkoprnělé. Zvěsti o nájezdu přicházely s utečenci, ale nikdo je nebral vážně. Teď už je pozdě. Z mlhy nad řekou vystupují siluety lodí – šedesát stěžňů, na kterých vlají plachty. Lidé na březích mlčí. Mnozí se modlí. Jiní balí své věci a utíkají. Ale kam? Kam se schovat?
Franské vojsko, vyslané králem jako poslední obrana, se pokusí zadržet Vikingy v otevřené bitvě poblíž ostrova Cité. Ti však přicházejí s zuřivostí, jakou Frankové ještě nezažili. Neorganizovaný odpor je během několika hodin roztříštěn. Vikingové mají svoji strategii – útočit rychle, drsně, bez slitování. Porobené vojáky nemilosrdně popravují. 111 mužů věší na stromy podél břehu Seiny jako výstrahu. Jejich těla se houpou ve větru jako chorobná procesí duší. A Paříž už ví, že nadešel její soudný den.
Na ostrově Île de la Cité, srdci středověké Paříže, začíná obležení. Ulice se proměňují v útočiště i past. Biskupové svolávají mše, lidé nosí relikvie v procesích, děti se drží matek. Kláštery se mění v pevnosti. Chatrné dřevěné mosty, spojující ostrov s oběma břehy, se třesou pod nárazy. Vikingové se je snaží podpálit – neúspěšně, zatím. Ale oheň je jejich spojencem a čas jejich zbraní.
Zatímco Frankové zoufale opevňují městské hradby, Reginherus se uchyluje k psychologické válce. Každou noc jeho válečníci křičí do tmy, zpívají severské písně, pálí ukořistěné kříže. Nechávají zajatce bloudit městem, polomrtvé a zmučené, s vypálenými znameními na kůži. Někteří Pařížané se z toho šílenství zblázní.
Ale Vikingové nejsou neporazitelní. Mnohé sužují nemoci – nejspíš úplavice, možná tyfus. Proti nim nestojí jen lidé, ale i podnebí a čas. A zatímco se Paříž snaží přežít každou další noc, Karel II. si uvědomuje, že obrana města je ztracena. A tak místo meče nabízí výkupné.
Reginherus jedná. 7000 liber stříbra – částka, která odpovídá ročnímu platu celé franské armády – je naložena na vikinské lodě. Frankové se nebrání. Jsou rádi, že přežili. Když flotila konečně odplouvá zpět k moři, město stojí – ale změněné. V očích lidí zůstala vzpomínka na oheň, na křik, na řeku barvenou krví.
Tento útok nebyl jen jeden z mnoha. Paříž byla sice ušetřena dobytí, ale její srdce bylo rozdrceno. A Franská říše pochopila, že severská hrozba je vážná. Následovala dekáda výstavby – kamenné mosty, pevné zdi, stálá posádka. Paříž už nikdy nezůstala nepřipravená.
A Reginherus? Jeho osud je nejistý. Některé legendy tvrdí, že onemocněl při návratu domů a zemřel na palubě své lodi, byl pohřben v moři. Jiní říkají, že to byl právě onen slavný Ragnar Lodbrok, jenž byl později zajat králem Aellou a svržen do jámy s hady. Ať tak či tak – jeho jméno navždy zůstalo zapsáno v dějinách.
A tak když dnes stojíte na mostě Pont Neuf a pozorujete, jak Seina líně plyne pod vámi, vzpomeňte si, že kdysi – právě tady – řeka nesla děsivé lodě s dračími hlavami. A město, které známe jako Paříž, se tenkrát modlilo, aby vůbec přežilo.
Seznam použitých zdrojů:
1. „The Siege of Paris: City Under Fire.“ History Medieval. Dostupné z: https://historymedieval.com/the-siege-of-paris-city-under-fire/
2. „Siege of Paris (885–886).“ Britannica. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Siege-of-Paris-885-886
3. „The Viking Siege of Paris: Ragnar Lothbrok and the First Siege in the Year 845.“ The Warrior Lodge. Dostupné z: https://thewarriorlodge.com/blogs/news/the-viking-siege-of-paris-part-1-of-2-ragnar-lothbrok-and-the-first-siege-in-the-year-845
4. „The Great Viking Siege of Paris.“ Warfare History Network. Dostupné z: https://warfarehistorynetwork.com/article/the-great-viking-siege-of-paris/
