Článek
V lednu 1920 se sibiřskými pláněmi sunuly poslední vlaky československých legií. V každém z nich stovky vyčerpaných mužů, kteří už pět let nepoznali klid. Bojovali, ustupovali, přežívali. Teď se konečně blížili domů – ale nebyli sami.
Mezi vagóny s municí a zásobami jely i vagóny se zlatem. Zlato, které kdysi patřilo carovi, potom Kolčakovi a nakonec, ne zcela oficiálně, československým legiím. Zlato, které se stalo prokletím i legendou.
Když poslední transporty dorazily do Vladivostoku, byly některé bedny pryč. Úřední zápisy hovoří o ztrátě několika tun. A tím se rodí záhada, která dodnes nemá jasné vysvětlení.
Poklad impéria
Zlato carského Ruska nebyla jen měna – byla to jeho duše. V roce 1917 tento poklad tvořilo více než 1 300 tun zlata uložených v bankách a pevnostech po celé zemi. Když se rozhořela revoluce, Kolčakovi bělogvardějci získali asi polovinu. S tímto pokladem financovali válku proti rudým, kupovali zbraně, platili žoldy, upláceli spojence.
Jenže válka byla ztracena. Když Kolčak ustupoval na východ, poklad se přesouval s ním. Vagóny s cihlami zlata, stříbra, drahokamů, ikon a mincí. A když se jeho vláda rozpadla, poklad zůstal v rukou československých legií, které ovládaly magistrálu.
Legionáři se tak ocitli v nelehké roli: měli poklad chránit, ale také z něj financovat svůj odchod. A právě tady se linie mezi povinností a nutností začíná rozmazávat.
Teorie první: Zlato jako výkupné za domov
Podle jedné z nejznámějších verzí bylo zlato použito k úplatkům. Na cestě přes Sibiř vládli místní vojenští velitelé, bandité i bolševici – a každý chtěl svůj díl. Legionáři museli platit, aby se dostali přes mosty, tunely, města.
Tato teorie má logiku. Evakuace více než šedesáti tisíc mužů napříč válečným územím by bez úplatků nebyla možná. Historické záznamy dokládají, že legie využívaly zlato na nákup zásob a zbraní. Kolik přesně se takto „rozpustilo“, nikdo neví – ale šlo o miliony korun.
Někteří historici dokonce naznačují, že část zlata byla použita na zajištění lodi pro návrat domů. V praxi by to znamenalo, že legie doslova zaplatily svým pokladem za svobodu.
Teorie druhá: Americká dohoda
Druhá, mnohem záhadnější teorie, má politický rozměr. Podle několika svědectví byl poklad nebo jeho část předán americkým jednotkám ve Vladivostoku, které tehdy kontrolovaly přístav a dohlížely na evakuaci spojeneckých vojsk.
Zlato mohlo být využito jako prostředek diplomatického tlaku – výměnou za mezinárodní uznání nově vzniklého Československa Spojenými státy.
Zní to jako konspirační teorie, ale není to úplně nemožné. Americká vojenská mise ve Vladivostoku skutečně pomáhala koordinovat návrat legií a měla přístup k nákladu. Navíc, československá delegace tehdy zoufale potřebovala silné mezinárodní postavení.
Nicméně žádný dokument, žádná smlouva, žádný důkaz o takové transakci se nikdy nenašel. A přesto – teorie žije dál.
Teorie třetí: Zmizelé vagóny
Třetí teorie je zcela prozaická, ale nejpravděpodobnější. Podle dochovaných záznamů z Irkutsku a Vladivostoku chyběly po válce některé vagóny – jednoduše zmizely.
Na Sibiři, kde zuřila občanská válka, se ztrácely celé vlaky. Přepadené oddíly, sabotované mosty, odbočky, které nikdy nevedly zpět.
Jedna teorie hovoří o tom, že několik vagónů se zlatem bylo ukryto do opuštěného tunelu poblíž Bajkalu, aby nepadly do rukou bolševiků. Když se vojáci o rok později vrátili, tunel byl zničen lavinou. Od té doby se po zlatu slehla zem.
Jiná varianta tvrdí, že zlato skončilo u čínských obchodníků nebo japonských důstojníků, kteří se podíleli na přepravě a obchodovali s legionáři.
Teorie čtvrtá: Rozdělené zlato
A pak je tu hypotéza, o níž se mluví šeptem. Podle ní část pokladu skončila přímo mezi legionáři. Nebylo to loupení, spíš tichá kompenzace za léta utrpení a bojů. V prostředí, kde se zhroutil řád i spravedlnost, se majetek přepočítával podle zásluh a přežití.
Některé svědectví mluví o zlatých mincích, které se objevily v rukou navrátilců do vlasti. Dokonce existují pověsti, že malé části pokladu byly roztaveny a přeměněny na šperky či cihly uložené ve vojenských fondech. Nikdy se to ale neprokázalo.
Poslední stopa
Když byla v roce 1921 československou vládou ustanovena zvláštní komise pro vyšetření „Kolčakova zlata“, dospěla k nejednoznačnému závěru: část pokladu se do Československa dostala, ale značné množství zmizelo beze stopy.
Sovětská vláda po válce tvrdila, že legie zlato rozkradly. Československo odpovědělo, že vše bylo předáno dle dohody. Mezi oběma zeměmi se vedly dlouhé diplomatické spory, které nikdy nepřinesly jasno.
Dnes se většina historiků přiklání k tomu, že „ztracené zlato“ se rozplynulo ve víru chaosu – část padla do rukou bolševiků, část byla použita k přežití legií a část se prostě ztratila v labyrintu sibiřských tratí.
Zlato, které se nevrátilo
Zůstala po něm jen legenda – krásná, trpká a neuchopitelná.
Příběh, který spojuje hrdinství s chamtivostí, diplomacii s dobrodružstvím a sen o republice s nejistotou válečného přežití.
Možná zlato nikdy neexistovalo v takové míře, jak se vypráví. Možná se ztratilo po troškách, stejně jako naděje těch mužů, kteří ho vezli přes Sibiř. A možná – a právě to dělá ten příběh tak silným – tam někde pod ledem u Bajkalu dodnes leží vagón s carskými zlatými cihlami, zapečetěný československou trikolórou.
A čeká, až ho někdo znovu najde.
Nebo alespoň uvěří, že opravdu existoval.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. SMELE, J. D. White gold: The imperial Russian gold reserve in the anti-Bolshevik east, 1918–? (An unconcluded chapter in the history of the Russian civil war). Europe-Asia Studies [online]. 1994, roč. 46, č. 8, s. 1317–1347 [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://ideas.repec.org/a/taf/ceasxx/v46y1994i8p1317-1347.html
2. SMELE, J. D. The imperial Russian gold reserve in the anti-Bolshevik east, 1918–1920. JSTOR [online]. [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/152766
3. RADIO PRAGUE INTERNATIONAL. The Czechoslovak legions: myth, reality, gold and glory. Radio Prague International [online]. 15. 2. 2010 [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://english.radio.cz/czechoslovak-legions-myth-reality-gold-and-glory-8571034
4. RUSSIA BEYOND. Where’s Russia’s imperial gold? A century of tireless searching. Russia Beyond [online]. červen 2018 [cit. 2025-10-31]. Dostupné z: https://www.rbth.com/history/327506-where-russia-imperial-gold
