Článek
Led na řece Mža je ještě pevný, ale slunce už má sílu. Pomalu rozehřívá zmrzlou půdu a pod šedivým sněhem se objevují první stébla trávy. Jaro se hlásí o slovo, jenže pro muže v zákopech kolem vesnice Sokolovo to není znamení naděje. Spíš tichá připomínka, že čas běží a válka blíží.
Vojáci 1. československého samostatného polního praporu stojí ve vyhloubených zákopech, v rozstřílených stodolách a za hliněnými valy. Prsty mají ztuhlé zimou, zbraně přitisknuté k tělu. Za sebou měsíce tvrdého výcviku v Buzuluku, nekonečné pochody, střelby a politické školení. Před sebou první skutečný boj proti německé armádě, která před čtyřmi lety rozdrtila jejich vlast.
Ráno osmého března se nad rovinou ozve zvuk, který nelze zaměnit s ničím jiným. Nejprve tlumený, vzdálený, pak stále hlasitější. Rachot motorů. Na obzoru se objevují tmavé siluety obrněných vozidel. Slunce se odráží od kovu věží tanků, které se pomalu sunou krajinou. Proti necelé tisícovce československých vojáků se staví německá 6. tanková divize. Poprvé od roku 1939 se československá jednotka chystá na přímý střet s Wehrmachtem.
V tu chvíli už nikdo nepochybuje, že válka není vzdálený politický pojem. Je tady. Má podobu tanků, dělostřeleckých granátů a kulometné palby.
Prapor z exilu
1. československý samostatný polní prapor vznikl v roce 1942 v Sovětském svazu. Tvoří jej muži, kteří po okupaci republiky odešli do zahraničí, ale také volyňští Češi žijící po generace na území dnešní Ukrajiny. Spojuje je společný cíl. Bojovat za obnovu Československa. Velení jednotky přebírá podplukovník Ludvík Svoboda, důstojník s válečnými zkušenostmi a autoritou, která je v nejistých časech zásadní.
Výzbroj praporu je převážně sovětská. Pušky Mosin Nagant, samopaly PPŠ 41, lehké kulomety DP a protitankové pušky PTRD a PTRS. Těžké zbraně a dělostřeleckou podporu zajišťují sovětské jednotky. Proti moderním německým tankům to není ideální výbava, ale lepší než nic.
Na počátku března 1943 je prapor začleněn do sestavy 3. tankové armády generála Pavla Rybalky. Jeho úkolem je držet obranný úsek u Sokolova na řece Mža a zadržet německý postup směrem na Charkov. Nejde o vítězství, ale o čas. Každá hodina odporu má umožnit širší sovětské operaci nadechnout se a přeskupit síly.
První rota pod velením nadporučíka Otakara Jaroše obsazuje samotnou vesnici. Druhá a třetí rota zaujímají postavení v jejím okolí, čtvrtá zůstává v záloze. Muži kopou zákopy do zmrzlé půdy, připravují palebná postavení a staví zátarasy. Terén je neúprosný. Otevřené pláně, nízká zástavba a zamrzlá řeka. Pokud přijde rozkaz k ústupu, jediná cesta povede přes led.
Osmý březen. První úder
Německý útok začíná dělostřeleckou přípravou. Země se chvěje, střechy domů se bortí a vzduch je plný prachu. Po prvních explozích se do pohybu dávají tanky, za nimi pěchota. Útočníci mají výraznou převahu v obrněné technice i bojových zkušenostech. Proti československému úseku je nasazeno několik desítek tanků a samohybných děl.
Obránci čekají. Nechávají tanky přiblížit na účinný dostřel protitankových zbraní. Když zazní první výstřely, do boje se zapojí i sovětské dělostřelectvo. Několik německých strojů je poškozeno nebo vyřazeno a útok se na chvíli zpomalí. Pak ale tlak znovu sílí.
Nadporučík Otakar Jaroš se pohybuje mezi postaveními své roty. Povzbuzuje muže, organizuje obranu a osobně vede protiútoky proti německé pěchotě. Boj se rychle mění v zoufalý zápas o jednotlivé domy. Němci pronikají do vesnice, obránci je znovu a znovu vytlačují. Granáty létají do oken, kulomety pálí z půd a sklepů. Každý dům se mění v pevnost, každý dvorek v bojiště.
Situace je kritická. Jeden z účastníků bitvy si později vzpomene na okamžiky, kdy už nešlo o taktiku, ale o přežití. Tanky jedou přímo na postavení, střelba neutichá. Dokud jsou náboje, pálí se. Když dojdou, nastupují granáty.
Otakar Jaroš padne při pokusu zastavit německý průnik směrem k řece. Je zasažen při vedení protiútoku. Jeho smrt je těžkou ranou pro morálku roty, ale odpor nepolevuje. Muži bojují dál, často už jen se vztekem a vědomím, že ustoupit teď znamená otevřít cestu nepříteli.
Bitva u Sokolova (1943). Autor: Ministerstvo obrany SSSR, Wikimedia Commons. (public domain)
Vysvětlivky k mapovým značkám (česky):
Oválný symbol s označením „1p“ → Rota 1. československého praporu v obraně
Trojúhelník s křížkem → Praporní zdravotnické stanoviště
Silné šipky s tečkovanou výplní → Postup tanků 4. tankové armády nepřítele
Zakřivená čára se symbolem zbraně → Postavení nepřátelského praporu automatických zbraní (kulomety)
Plné šipky s daty (např. 8.3., 10.3., 14.3.) → Směry útoků a manévrů v jednotlivých dnech bojů
Silná čára s uzly → Frontová linie / obranné postavení
Ztráty a cena zdržení
Boje trvají několik hodin. K večeru je jasné, že vesnici nelze udržet. Německý tlak sílí a hrozí obklíčení. Přichází rozkaz k ústupu na druhý břeh Mži.
Ústup probíhá pod palbou. Někteří vojáci kryjí své druhy, jiní přenášejí raněné přes kluzký led. Výstřely dopadají do ledu i do vody. Ne všem se podaří dostat zpět. Řeka, která měla být překážkou pro nepřítele, se stává poslední nadějí i smrtelným nebezpečím.
Z přibližně 974 příslušníků praporu padne u Sokolova 86 mužů, kolem 200 je raněno a několik desítek se ocitne v zajetí. Největší ztráty utrpí první rota, která nese hlavní tíhu bojů. Německé ztráty nejsou přesně doloženy, československé a sovětské prameny však uvádějí několik zničených či poškozených tanků a obrněných vozidel.
Z vojenského hlediska je úkol splněn. Postup německé 6. tankové divize je zpomalen a sovětské jednotky získávají čas k přeskupení. Jde o lokální obranný boj v rámci třetí bitvy o Charkov. Politicky a symbolicky má však střet zásadní význam. Československá jednotka prokazuje bojeschopnost i ochotu nést oběti.
Drželi jsme, dokud to šlo
Podplukovník Ludvík Svoboda po bitvě konstatuje, že jeho vojáci splnili úkol. Drželi, dokud to šlo, a ustoupili v pořádku. Tato slova vystihují podstatu střetu. Nejde o vítězství v klasickém smyslu, ale o splnění úkolu zaplacené krví.
Otakar Jaroš je posmrtně vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu jako první cizinec v této válce. Jeho jméno se stává symbolem znovu se rodící československé armády na východní frontě. Z praporu se později stává brigáda a následně 1. československý armádní sbor. Muži, kteří přežili Sokolovo, bojují u Kyjeva, Bílé Cerkve, na Dukle i při osvobozování Ostravy.
Malá bitva, velký význam
V kontextu milionových armád a velkých střetů východní fronty je bitva u Sokolova jen malou epizodou. Není to Stalingrad ani Kursk. Přesto má pro československé vojsko v exilu velký význam.
Je prvním přímým střetem s Wehrmachtem na východní frontě. Prvním důkazem, že československá armáda znovu existuje jako bojující síla. A také první tvrdou zkušeností s moderní mechanizovanou válkou, která neodpouští chyby.
V zamrzlé vesnici na řece Mža se tehdy nerozhoduje jen o jednom úseku fronty, ale i o budoucí tradici československého zahraničního vojska. Mezi hořícími domy a pod pásy tanků se rodí legenda a s ní i vědomí, že svoboda nikdy nepřichází zadarmo.
Seznam použitých zdrojů:
1. Bitva u Sokolova [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2026-02-24]. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/kiev/cz/vzajemne_vztahy/z_dejin_vzajemnych_vztahu/bitva_u_sokolova.html
2. Osmdesáté výročí bitvy u Sokolova [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2026-02-24]. Dostupné z: https://vhu.cz/osmdesate-vyroci-bitvy-u-sokolova/
3. Bitva o Sokolovo [online]. Ministerstvo obrany České republiky – Válečné hroby [cit. 2026-02-24]. Dostupné z: https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/bitva-o-sokolovo
4. Bitva u Sokolova 1943 [online]. Valka.cz [cit. 2026-02-24]. Dostupné z: https://www.valka.cz/Bitva-u-Sokolova-1943-t147326
5. Battle of Sokolovo [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-02-24]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Sokolovo
