Článek
Na nábřeží Volhy se toho srpnového rána 1918 rozléhal dusivý zápach střelného prachu a kouře z požárů, které už několik dní pohlcovaly okraje města. Důstojník československých legií Jaroslav Novotný si upravil řemínek na přilbě a pohlédl na řeku, jejíž klidná hladina kontrastovala s peklem, které se rozléhalo po ulicích Kazaně. Nad hlavami legionářů svištěly kulky a z dálky se ozýval rachot těžkých kulometů. Každý krok vpřed znamenal boj o metr, o dům, o kousek dlážděné ulice. V dálce bylo vidět bílé domy kremelského komplexu – symbol moci, který se měl stát jejich dočasným vítězstvím.
Před bouří
Československé legie, tehdy roztažené podél Transsibiřské magistrály, už několik týdnů držely v šachu bolševické síly a ovládaly klíčová města Povolží. Kazaň byla však zvláštní – nebyla jen strategickým dopravním uzlem, ale i místem, kde bolševici soustředili obrovské zásoby zbraní a vojenského materiálu. Podle průzkumných zpráv se zde nacházely i pokladnice bývalé carské vlády, ale pro vojáky v první linii byla důležitější munice a jídlo než zlato.
V předvečer útoku se k městu stahovaly tři proudy spojeneckých sil – československé pluky, bělogvardějské oddíly a menší jednotky místních dobrovolníků. „Bude to těžké. Ale když padne Kazaň, otevře se nám cesta dál po Volze,“ řekl údajně jeden z velitelů, plukovník Stanislav Čeček, svým mužům u improvizovaného mapového stolu.
První úder
Útok začal ještě před svítáním, 5. srpna 1918, v chladném a vlhkém ranním oparu, kdy se nad řekou Volhou vznášel těžký závoj mlhy. Dělostřelecká příprava, která udeřila na pozice bolševiků, otřásala celým městem. Staré cihlové domy se hroutily pod přímými zásahy, střepy oken pršely do ulic a výbuchy granátů se mísily s ozvěnou v úzkých uličkách. Hluk byl tak drtivý, že dokonce přehlušoval mohutný hukot řeky, která se rozlévala jen pár desítek metrů od linie bojů.
Pěchota legionářů, posílená ruskými bělogvardějskými oddíly, se vydala vpřed od severu a západu. Zároveň však menší, odvážný oddíl, složený z několika desítek Čechoslováků, provedl riskantní manévr – pod krytím ranní mlhy překročili Volhu na improvizovaných převoznických lodích a pramicích a vylodili se přímo na jihovýchodním předměstí. Tento krok zcela zaskočil bolševické obránce, kteří nečekali, že se nepřítel objeví v jejich týlu tak rychle a nečekaně.
Ulice v těchto čtvrtích byly úzké, křivolaké a často zatarasené barikádami z nábytku, pytlů s pískem i převrácených vozů. Bolševici proměnili celé obytné domy v improvizované pevnosti – v oknech se skrývali ostřelovači, na střechách byly připraveny kulometné hnízda, ze sklepů vyrážely do útoku malé bojové skupiny. Každý roh mohl znamenat smrt. Legionářům se mnohdy podařilo dobýt jeden dům jen proto, aby se o hodinu později ocitli pod protiútokem.
„Nikdy předtím jsem neslyšel takový zvuk – směs křiku, střelby a rozbíjeného skla,“ zapsal si legionář Josef Kudrna do deníku, který se později našel mezi jeho věcmi v polní brašně. Jeho slova vystihovala chaos, který panoval v prvních hodinách bojů – kde se prolínalo peklo střelby s výkřiky raněných a zoufalým křikem civilistů, kteří se snažili uniknout z obklíčených ulic.
Boj o centrum
Postup k srdci Kazaně byl nesmírně pomalý a stál každého útočníka téměř nadlidské úsilí. Zatímco se severní úderné skupiny snažily dobýt železniční stanici, kde bolševici rozmístili obrněné vlaky a těžké kulomety, jižní oddíly se probíjely spletí úzkých uliček směrem k hlavnímu tržišti. Právě zde, mezi stánky a nízkými domy, se rozhořely jedny z nejprudších bojů celé operace.
Boje se měnily v nekonečný kolotoč přepadů, krátkých přestřelek a protiútoků. Legionáři postupovali o pár desítek metrů, jen aby je záhy rudé gardy zatlačily zpět. Některé ulice měnily svého „pána“ i třikrát během jediného odpoledne. Velké nebezpečí představovaly dobře zamaskované kulomety, které dokázaly zastavit celý postup během několika minut.
Kolem poledne se však podařilo prorazit jednu z hlavních obranných linií – masivní barikádu u široké třídy vedoucí přímo k městskému kremlu. Právě tato pevnost, s bílými zdmi a věžemi, byla klíčem k ovládnutí města. Kulky stále štípaly omítku z jejích hradeb, ale odpor rudých gard začínal slábnout. Některé jednotky bolševiků se pokoušely uprchnout na východ, jiní se stahovali do vnitřního areálu kremlu, odhodlaní vzdorovat až do poslední chvíle.
Na věžích se náhle objevily bílé prapory. Část legionářů si myslela, že to znamená kapitulaci – jiní varovali, že může jít o lest. V pamětech jednoho z velitelů, kapitána Radoly Gajdy, se dochoval záznam: „V Kazani nebylo jasné, kdo se vzdává a kdo se chystá k dalšímu útoku. Bílé vlajky se objevovaly a mizely, zatímco kulky stále létaly vzduchem.“
Vítězství a iluze
Večer téhož dne vlála nad Kazaňským kremlem československá a bělogvardějská vlajka. Město bylo dobyto a v následujících dnech spojenci zajišťovali důležité budovy, sklady a mosty. Kazaň se stala na krátký čas symbolem protibolševického odporu a zároveň největším územním ziskem, jaký československé vojsko kdy drželo.
„Byli jsme unavení, ale hrdí. Město leželo v troskách, ale věděli jsme, že jsme dokázali nemožné,“ vzpomínal po letech legionář Jaroslav Novotný.
Radost však netrvala dlouho. Už o měsíc později bolševici zahájili protiútok a Kazaň opět padla – tentokrát definitivně. Avšak srpen 1918 zůstal navždy zapsán do dějin legií jako okamžik, kdy se odvážný útok a pevná disciplína proměnily v jeden z jejich největších triumfů.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. KUCHTOVÁ, Šárka; VLACH, Tomáš. Na stopě československých legionářů: bitva o Kazaň, boj o přístup k Moskvě i ruský státní poklad [online]. iRozhlas.cz, 2. 9. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ceskoslovenske-legie-rusko-bitva-o-kazan-rusky-zlaty-poklad_1809021655_jgr. [cit. 2025-08-10]
2. Capture of Kazan by the White Army. The city was captured by the White Army (Komuch a Československá legie) between 1–7 August 1918, Whites circa 3 300 a Reds mnoho více; zmíněny taktika a obrana města. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Capture_of_Kazan_by_the_White_Army. [cit. 2025-08-10]
3. Kazan Operation. Red Army oficiálně zahájila ofenzivu ve dnech 5–10 September 1918 proti Czechoslovak Legion a KomUch; město dobyto 10. září 1918 po útoku ze tří směrů. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Kazan_Operation. [cit. 2025-08-10]
4. Timeline of the Russian Civil War 1918 – Emerson Kent. September 5, 1918: Battle of Kazan in which 11,000 Reds fight 6,000 Whites and Czechs; end on September 10, 1918 with a Red victory. [online]. Dostupné z: https://www.emersonkent.com/history/timelines/russian_civil_war_timeline_1918.htm. [cit. 2025-08-10]
