Článek
Tajný život fitness influencerů: Steroidy, dluhy a deprese za svaly. Když jsem se před pár lety začal víc zajímat o fitness, byl jsem přesně ten typ člověka, na kterého celý tenhle svět cílí. Scrolloval jsem Instagramem a říkal si: tak takhle bych chtěl vypadat. Břišáky, vyrýsované ruce, žádný tuk, neustále energie, úspěch, spolupráce se značkami, cestování, obdiv.
Měl jsem pocit, že ti kluci žijí sen. Že našli recept na ideální život: cvičíš, jíš, fotíš se a vyděláváš peníze.
Jenže pak jsem se do toho světa dostal blíž. Ne jako influencer, ale jako člověk, co se začal pohybovat v posilovnách, na závodech, v zákulisí focení, na soukromých chatech. A iluze se začala rozpadat rychleji než moje první dieta.
První šok přišel ve chvíli, kdy mi jeden z „největších borců v Česku“ úplně klidně řekl: „Bez chemie to dneska nedáš. Jestli ti někdo tvrdí opak, tak lže.“ Řekl to tak samozřejmě, jako kdyby mluvil o proteinu nebo kreatinu.
Steroidy. Hormony. Injekce. Tablety. Cykly. Všichni věděli, kdo co bere. Kdo jede testosteron, kdo trenbolon, kdo růstový hormon. Jen na sítích se pořád psalo „hard work“, „disciplína“ a „žádné výmluvy“.
Realita? Spousta těl, která obdivujeme, je farmaceutický projekt.
Jenže to není jen o svalech. Je to i o hlavě.
Čím víc jsem se bavil s influencery mimo kamery, tím víc jsem slyšel o úzkostech, depresích, poruchách příjmu potravy, panických stavech. O strachu z toho, že ztratí formu. Že přiberou. Že je algoritmus přestane milovat. Že bez svalů už nebudou nikdo.
Jeden kluk mi přiznal, že když má „off season“ a není vyrýsovaný, nechce ani chodit mezi lidi. Cítí se neviditelný. Zbytečný. Jako by jeho hodnota existovala jen tehdy, když má šest procent tuku.
Další měl tak rozhozené hormony, že nespal, byl agresivní, paranoidní a skončil na antidepresivech. Přitom na Instagramu každý den motivoval tisíce lidí ke „zdravému životnímu stylu“.
A pak jsou tu peníze. Nebo spíš dluhy.
Zvenku to vypadá, že influenceři vydělávají statisíce. Pravda je, že většina z nich žije z měsíce na měsíc. Spolupráce jsou nepravidelné, konkurence obrovská a tlak neustálý. Aby zůstali relevantní, musí investovat: oblečení, focení, cestování, doplňky, trenéři, jídlo, nájem, marketing.
Spousta z nich si bere půjčky, leasingy, kreditky. Jen aby udrželi image úspěchu.
Jeden mi řekl: „Kdybych teď přišel o Instagram, jsem finančně na dně.“ Měl statisíce sledujících, luxusní auto na fotkách, ale v reálu nulu na účtu a splátky, které sotva zvládal.
Nejvíc mě ale děsí to, jak moc je celý ten svět postavený na lži. Na iluzorní dokonalosti. Na tom, že ukazuje jen výsledek, nikdy cenu.
Nikdo nefotí injekce do zadku. Nikdo nefotí záchvaty úzkosti. Nikdo nefotí noci, kdy nemůžeš spát, protože ti buší srdce z chemie. Nikdo nefotí momenty, kdy si nenávidíš vlastní tělo, i když je objektivně „dokonalé“.
Všichni fotí jen světlo. Nikdo neukazuje stín.
A nejhorší je, že tenhle svět vytváří novou normu pro chlapy. Normu, která je prakticky nedosažitelná bez dopingu, posedlosti a sebezničení. Kluci v pubertě si myslí, že jsou neschopní, když nemají břišáky. Muži po třicítce si myslí, že selhali, když nevypadají jako fitness model.
A influenceři? Ti často sami trpí tím, co pomáhají vytvářet.
Jsou uvěznění ve vlastním těle. Ve vlastním obrazu. Ve vlastní značce.
Musí pořád vypadat stejně. Pořád se usmívat. Pořád motivovat. Pořád jet. I když jsou vyhořelí. I když je to nebaví. I když jsou psychicky na dně.
Protože jakmile přestanou, přestanou existovat.
Tajný život fitness influencerů není o zdraví. Je o tlaku. O srovnávání. O závislosti na pozornosti. O tělech, která vypadají silně, ale uvnitř jsou křehká.
A paradoxně čím víc svalů, tím víc strachu. Strachu, že o ně přijdeš. A s nimi i o celý svůj život.
