Článek
Poté, co se moje lehce erotická povídka s praktickým podtextem a hmatatelným psychologickým efektem, ironií osudu, dostala do sekce „Psychologie a seberozvoj“, očekávám, že se tohle dílo umístí například na předních příčkách sekce Cestování. Jdeme na to. Hyjéé.
Zúčastnil jsem se garden party v Krkonoších. Jedlo se, pilo a hodovalo. DJ rozjíždel techno remixovou rychtu do skoku, společnost i zábava byla velmi kulturní. Párty v plném proudu. A pak to přišlo. Neustálé otřesy od smíchu a tance mi způsobily pohyby v útrobách. Aby bylo možné naplnit mě dalším kaviárem, tuňákem, mořskými plody, šampaňským a pravým japonským čajem a nenuceně se bavit, bylo nutné jít na vecko, jak říkají bratia Slováci. Hostitel na moji otázku, kam s tím, položil podotázku. „Chceš klasiku nebo Japonsko?“ „Chci na záchod, je mi jedno jakej.“ Dostal jsem Japonsko.
Důvod otázky jsem pochopil hned vzápětí, když mě hostitel uvedl do trůnního sálu a jal se vysvětlovat funkci záchodu. Chtěl jsem ho přečůrat svojí mazaností a s jízlivým tónem, hahaha hihihi, jsem řekl, že mi nemusí vysvětlovat, že malý tlačítko je po malý potřebě a velký tlačítko je po velký potřebě. Beztak vždycky mačkám velký tlačítko, protože jsem ješitnej egoistickej bílej heterosexuální muž v nejlepších letech, z čehož plyne, že každá moje potřeba a interakce je VELKÁ a důležitá.
Ukázalo se, že ten japonskej kýbl styl má o několik tlačítek víc. Nastala 2. fáze, hihihi hahaha, když jsem se svojí nejistotu, rostoucí úzkost a strach z neznámýho snažil skrýt za vtip. „Jasně ten trůn má určitě vyhřívání. Tlačítka na posun dopředu a dozadu,“ zahlásil jsem a zasmál se. „Jo vyhřívanej je. A má to i fén.“ odvětil majitel. „Hele já do toho hlavu strkat asi nebudu,“ pokračoval jsem žoviálním tónem, snažíc se vystrkat majitele z místnosti. Nechtěl jsem vypadat jako barbar, kterej v životě neviděl záchod, co vypadal jak od Elona Muska. A taky už se mi fakt chtělo.
Když jsem zavíral dveře, napadlo mě, že jsem se ještě mohl zeptat, kde se na tom wc zapíná wifi. To už jsem měl ale kalhoty u kolen, protože už se mi vnitřnosti doslova rovnaly. Pak jsem si všimnul, že ve dveřích není klíč. Že sedím na záchodě vzor raketa z 22. století, jsem v tu chvíli úplně zapomněl. Vzpomněl jsem si hned jak jsem dosedl. Místo klasickýho studenýho plastu, na což jsem zvyklej, to začalo hřát. A pálit mě do zadku. Dost. A nešlo to vypnout. Panika.
Vyčítal jsem si, že jsem tak rychle utnul majitele, když se mi snažil dát instrukce. Došlo mi, že na kecech typu „lidi by si měli víc naslouchat“ asi něco bude. Pomocí metody řízenýho dýchání, jsem se trochu uklidnil a začal přemýšlet racionálně. Šlo o sekundy než se mi začne škvařit řiť. Přehodnotil jsem svoje odsudky, že záchod v koupelně je hnus. Došlo mi, že je to vlastně chytrý, když si na těhle smart záchodech s vytápěním uškvaříte zadek, tak si hned můžete chladit ve vaně. OK. Co by k sakru dělal MacGyver?
Rozhlížím se. Hledám drát, ze kterýho bych během pěti vteřin udělal helikoptéru, která by mě přes střechu vytáhla nahoru a zabránila uškvaření mýho zadku. Drát nikde. Kýta už se začíná trochu udit… Sakra, sakra. Jasně musí tu být někde tlačítko na vypnutí vyhřívání sedaček jako v autě. Ošahávám porculán. Ha, tlačítko. Ozývá se vrčení. Moje řiť dostává spa proceduru, po který jsem netoužil. Sakra. Mysli, chlape. Hmatám dál. Další vrčení. Ostřik zadku se přesouvá směrem ke kouzelnýmu měšci.
Zadek pálí čím dál víc. V místnosti se šíří puch přepálenýho tuku z mých půlek… Bůh ví proč dostávám chuť na hranolky z Mekáče. Rychle nahmatám další tlačítko. Ostřikovače už nestříkají. Snad to nebude klakson. Spouští se ventilátor s hukotem, jak když Krakonoš pustí větrný koně na Trautenberka. V poslední chvíli jsem si uvědomil, že spásu mám celou dobu ve svých rukách.
S příchodem neomezenýho internetu v mobilu jsem si v rámci pozvednutí ducha na vyšší bytost, vytvořil atomovej návyk. Totiž, že chodím na záchod s mobilem. Mám v mobilu appku Gemini AI s funkcí, kde zapnete kameru a ona vám dává hlasový rady podle toho, co vidí. Objížděl jsem mísu telefonem se zapnutou kamerou. „Ahoj, jak ti mohu pomoci?“ ozval se ženskej hlas.
Tlačítka na japonským záchodu, lázeňská procedura included
Já: Potřebuju vypnout vytápění prkýnka na wc.
AI: Hmm vidím, že je to washlet. Vidím tlačítko zadečku. Po stisku ti vyjede tryska a umyje ti výfuk proudem vody. Většinou se dá tlak i teplota ještě doladit na dálkovém ovladači, pokud k tomu je. Pak vidím ikonku větráku. Tohle je ta luxusní část. Po umytí začne z útrob foukat teplý vzduch. Šetří to toaletní papír a je to příjemné, i když to trvá tak 2 minuty, než jsi fakt v suchu.
Já: Foukat teplej vítr z útrob zvládnu sám, proto jsem tady. Potřebuju vypnout to vyhřívání, frustrovaně jsem vykřiknul.
AI: Rozumím tvému rozhořčení. Vidím tam ještě tlačítko sprchy. Ta funguje tak, že vyjede tryska o kousek víc dopředu nebo se přepne na jemnější rozptyl vody pro intimní hygienu žen.
Já: Hergot. Mám už umytej celej spodek od zadku ke kulím, včetně foukaný trvalý. A přípálenou zadnici. Chtěl jsem se jenom jít vy… vyprázdnit, do pr… zadku (byl jsem mnohem expresivnější, ale to by editor nepustil).
AI: Mrzí mě, to je moje chyba. Žádné další tlačítko bohužel nevidím. Můžeš mi upřesnit model? Je to washlet od Hyundai nebo Sapho blooming? Dostal jsi k tomu ovladač?
V tom někdo vzal za kliku. To mě hodilo zpátky do reality. Byl jsem z celýho procesu tak zničenej, že se mi přestalo chtít. Navlík jsem si kalhoty, umyl si ruce. V umyvadle. Sklíčeně jsem opustil záchodokoupelnu. Věděl jsem, že to takhle nenechám. I´ll be back. Let´s go for that.
Po návratu ke společnosti, abych svoje fiasko zamluvil, zeptal jsem se hostitele jaký s tím washletem má zkušenosti on. „Já to nepoužívám, radši chodím do patra na klasickej záchod. A jak sis užil ty náš japonskej záchod?“ „Přestalo se mi chtít.“ „Tak běž do patra,“ podíval se na mě pan domácí pohledem někoho, kdo ví. Probudila se ve mně národní hrdost, mužská ješitnost a geny Jana Lucemburskýho. „Toho bohdá nebude, aby český král od japonskýho záchodu utíkal.“ Razantně jsem odmítl.
O den později jsem japonský smart trůn pokořil.
Pokud Vás článek pobavil, můžete mi tlačítkem níže přispět na toaletní papír ať si nemusím kupovat washlet a učit se novým věcem.
