Článek
Za poslední roky jsem se setkal s opravdu různými lidmi – mladými páry, rodinami, rozvedenými, nájemníky středního věku. Všichni řešili v podstatě stejnou věc: jestli si dnes vůbec můžou dovolit koupit vlastní bydlení. Většina z nich přišla s pocitem, že to prostě nejde. Ceny jsou přemrštěné, hypotéky drahé, úspory nedostačující. Jenže jakmile jsme si spolu sedli a pořádně to prošli, ukázalo se, že situace bývá o dost lepší, než čekali. Postupem času jsem si začal všímat, že se u toho stolu opakují pořád stejné věci.
1. Lidé neví, na jak velkou hypotéku ve skutečnosti dosáhnou
Většina klientů si před příchodem udělá vlastní odhad – vezme výplatu, odhadne, kolik by zvládla splácet, a z toho si spočítá, na co dosáhne. Banky to ale posuzují jinak. Zajímá je stabilita zaměstnání, délka pracovního poměru, příjmová historie, stávající závazky, případně spoludlužník. A výsledná schválená částka bývá dost často vyšší, než si lidé mysleli. Ne vždy dramaticky, ale i malý rozdíl může rozhodnout.
2. Větší problém než příjem je nejistota
Hodně lidí si říká, že na hypotéku nemají proto, že málo vydělávají. Ve skutečnosti je ale brzdí spíš to, že nevědí, jak to celé funguje. Neznají podmínky, možnosti, postup. A když něčemu nerozumíme, automaticky si představujeme nejhorší scénář. Takže raději neuděláme nic.
3. Rodina hraje větší roli, než se přiznáváme
V Česku toho spousta rodin vlastní celkem dost – byty, domy, chalupy, pozemky. A při konzultacích se docela pravidelně ukáže, že právě tam se skrývá řešení, o kterém klient ze začátku vůbec neuvažoval. Přitom rodiče nemusí rovnou dávat statisíce v hotovosti. Někdy stačí ručení jejich nemovitostí a banka se rázem chová jinak.
4. První byt nebývá ten vysněný
Spousta lidí čeká na ideální byt – velký, v dobré lokalitě, nejlépe nový. Jenže když se podíváte na ty, co dnes spokojení bydlí ve svém, tak jejich první byt byl ve většině případů menší, starší a v lokalitě, která jim tenkrát moc nevoněla. Nebyla to jejich vysněná destinace. Byl to první krok. A právě ten byl klíčový.
5. Nájem a splátka hypotéky – rozdíl bývá menší, než si lidé myslí
Tuhle věc klienty opravdu překvapuje. V mnoha českých městech dnes zaplatíte za nájem srovnatelného bytu jen o trochu méně, než by činila splátka úvěru. Jenže po třiceti letech nájmu nemáte nic. Po třiceti letech splácení máte byt.
6. Největší riziko není hypotéka, ale čekání
Hodně lidí přijde s tím, že ještě počkají – až klesnou sazby, až se uklidní trh, až spadnou ceny. Problém je, že ten správný moment nikdo nezná. A historicky platí, že ceny nemovitostí dlouhodobě rostou. Lidé, kteří čekali roky, pak zjistí, že byty zdražily, nájmy se zvýšily a jejich situace se vlastně vůbec nezlepšila.
7. Nejdůležitější je udělat první krok
Ti, kdo to nakonec vyřeší, udělají jednu věc – přestanou čekat a začnou zjišťovat fakta. Nechají si ověřit možnosti, podívají se na reálné nabídky, domluví si schůzku s hypotečním poradcem. Nepotřebují k tomu ideální podmínky. Prostě začnou.
Vlastní bydlení dnes opravdu není jednoduché téma. Ale není to ani tak beznadějné, jak se nám někdy chce říkat. Velká část dnešních spokojených vlastníků rozhodně nezačínala za ideálních podmínek. Jen začali dřív.
