Článek
Moje osobní zkušenost z každodenní praxe však vypadá o něco optimističtěji. Týden co týden totiž sedávám u stolu s klienty, kteří řeší stále stejnou základní otázku: zda má pro ně vlastní bydlení vůbec smysl a jestli je v jejich situaci reálně dosažitelné. Mnozí z nich přicházejí s předem utvořeným pocitem, že odpověď bude spíše negativní, protože nemají na účtech miliony, denně vidí závratné ceny na realitních serverech a podléhají mediálním titulkům o nedosažitelnosti vlastního bytu či domu.
Přesto je velmi zajímavé sledovat, že poměrně velká část z těchto zájemců si během několika následujících měsíců svou vysněnou nemovitost skutečně pořídí. Nestane se tak díky nějakému dramatickému zvýšení jejich příjmů, ale zkrátka proto, že svůj obecný strach vymění za plánování konkrétních a reálných kroků.
Ukazuje se totiž, že ten vůbec největší rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem nespočívá v penězích, ale v celkovém přístupu. Na konzultace za mnou obvykle přicházejí dvě odlišné skupiny lidí. Ta první se soustředí na překážky – stěžují si na příliš vysoké ceny, neochotu bank poskytovat úvěry a nutnost mít k dispozici obrovské úspory. Kvůli tomuto postoji často jen dlouhé roky vyčkávají, sledují trh, čtou články a donekonečna diskutují o bezvýchodnosti situace se svými přáteli.
Naproti tomu druhá skupina se ptá úplně jinak a hledá cesty, co všechno by museli udělat, aby financování získali. Tito lidé začnou místo naříkání postupně zjišťovat reálná fakta o tom, jakou částku si mohou dovolit a jaké se jim nabízejí konkrétní možnosti. Ve výsledku pak velmi často zjistí, že jejich výchozí situace není zdaleka tak bezvýchodná, jak se jim na první pohled mohlo zdát.
Dalším momentem, který se na mých schůzkách neustále opakuje, je podceňování vlastní reálné bonity. Lidé mají často tendenci si své možnosti počítat sami, přičemž používají velmi zjednodušené úvahy, kdy pouze vezmou svůj čistý příjem a odečtou od něj hrubý odhad splátky hypotéky.
Bankovní instituce však při posuzování úvěru přistupují k celé věci mnohem komplexněji a zohledňují celou řadu dalších faktorů, jako je dlouhodobá stabilita zaměstnání, historie příjmů, typ pracovního poměru, existující závazky nebo třeba možnost přizvání spoludlužníka. I když tento hlubší analytický pohled neznamená vždy automaticky dramaticky vyšší schválenou částku, velmi často to posune limit natolik, aby pořízení prvního vlastního bydlení začalo dávat jasný smysl.
Specifickým a často opomíjeným faktorem, který mě i po letech praxe stále trochu překvapuje, je role širší rodiny. Žijeme v zemi, kde obrovská část populace vlastní nějakou nemovitost, ať už jde o byty rodičů, rodinné domy, chalupy nebo různé pozemky. Přesto se o tomto existujícím rodinném majetku v debatách o financování bydlení mladých téměř nemluví, protože zájemci mají pocit, že by podobným tématem neměli nikoho obtěžovat a nechtějí být na obtíž.
Právě zde se ale mnohdy skrývá klíč k řešení celé situace, přičemž se nemusí vůbec jednat o přímý finanční dar. Někdy úplně stačí morální podpora nebo dočasné zajištění úvěru jinou nemovitostí, což dveře k bankovním penězům bezpečně otevře. Z mých zkušeností vyplývá, že mnoho rodin je ochotno takto pomoci, jen o těchto možnostech doma nikdy dříve otevřeně nediskutovali.
Zásadní průlom v uvažování pak obvykle nastává ve chvíli, kdy si klienti uvědomí, že jejich první nemovitost nemusí být nutně tou ideální a definitivní. Mnoho lidí je na začátku svázáno nereálnou představou, že by si měli pořídit rovnou velké a zcela nové bydlení ve skvělé lokalitě, které jim navíc vydrží na celý život.
Když se však podíváme na realitu většiny dnešních vlastníků nemovitostí, zjistíme, že jejich cesta vypadala úplně jinak. Jejich vůbec první byt byl často spíše menší, starší a nacházel se v méně atraktivní části města. Představoval totiž pouze odrazový můstek a první krok k budování vlastního majetku, nikoliv krok poslední. A byl to právě tento racionální začátek, který jim postupně umožnil realizovat další plány a sny.
Celé je to vlastně o změně úhlu pohledu a správně položených otázkách. Na samém začátku za mnou většina zájemců přichází s obavami a spíše řeší otázku, proč to nejde a proč si vlastní bydlení nemohou dovolit. Po několika hodinách konstruktivní debaty, rozebrání možností a zhodnocení skutečného stavu se však tato otázka často přirozeně transformuje na úvahu, jak by to teoreticky mohlo jít. A přesně v tu chvíli se před námi otevírá úplně nová a mnohem pozitivnější debata, na jejímž konci nestojí strach, ale reálný plán.
