Článek
Jak to bylo dřív a jak dnes: fakta místo dojmů
Často zaznívá věta: „Naši rodiče to měli jednodušší.“
Zní to logicky. Byty stály stovky tisíc. Jenže tehdejší mzdy byly v řádech jednotek tisíc a úrokové sazby hypoték (pokud vůbec existovaly) se pohybovaly kolem 12–15 %. Hypoteční trh v dnešním slova smyslu se teprve rodil.
Dnes jsou ceny nemovitostí vyšší v absolutních číslech, ale:
- příjmy jsou násobně vyšší
- financování je stabilní a dlouhodobě dostupné
- úroky kolem 4–6 % považujeme za problém, přestože historicky jde o normu
A teď klíčový paradox:
Více než 80 % lidí v České republice bydlí ve vlastním.
V Německu, které považujeme za ekonomicky silnější, je to zhruba polovina.
Pokud je bydlení tak nedostupné, jak si vysvětlit, že většina lidí cestu našla?
Průměr versus lidé, kteří hledají řešení
Mnoho lidí se na bydlení dívá jedním úhlem:
- nemám hotovost
- nemám miliony
- ceny jsou vysoko
Z toho automaticky plyne závěr, že to nejde.
Jenže realita je složitější. Velká část lidí, kteří dnes bydlí ve vlastním:
- neměla peníze
- neměla nadstandardní příjem
- ale měla informace a ochotu je hledat
Jedna z nejméně známých, a přitom běžně používaných možností je zástava jiné nemovitosti. Na hypotéku často nejsou potřeba vlastní peníze, ale dostatečné zajištění.
V zemi, kde více než 80 % lidí bydlí ve vlastním, je statisticky velmi nepravděpodobné, že by se v celé širší rodině nenašla žádná nemovitost. Byt, dům, chata, pozemek.
Často nejde o finance, ale o komunikaci, důvěru a ochotu řešit situaci systematicky.
Co máme dnes oproti roku 1990
Dnešní generace má k dispozici nástroje, které před třiceti lety neexistovaly:
- hypotéky s dlouhou splatností
- možnost refinancování
- konkurenci bank
- jasná pravidla a regulaci
- dostupná data o cenách
- odborníky, kteří se financováním bydlení zabývají denně
Informace nejsou nedostatkové.
Rozhodnutí a způsob přemýšlení ano.
Neptáme se, jak by to šlo.
Ptáme se, proč to nejde.
Jak to dnes může fungovat v praxi
Bez idealizace.
Byt za 5 milionů korun.
Hypotéka na 30 let.
Úrok kolem 5 %.
Měsíční splátka přibližně 25–27 tisíc korun.
Ano, je to vysoká částka.
Ale:
- nájemné v podobných bytech se pohybuje jen o něco níže
- nájem roste s inflací
- splátka hypotéky je relativně stabilní
- po splacení zůstává majetek
Nejde o to, že první bydlení musí být ideální.
Musí být dosažitelné.
Pět vět, které si říkáme a které nás brzdí
Ne jako obvinění, spíš jako zrcadlo.
„Nemáme našetřeno.“
Často existuje řešení přes zajištění, kombinaci zdrojů nebo postupný postup.
„Náš příjem nestačí.“
Možná nestačí na vysněný byt, ale často stačí na první krok.
„Počkáme, až klesnou sazby.“
Možná klesnou. Možná mezitím porostou ceny. Jisté není nic.
„Ceny musí spadnout.“
Krátkodobě kolísají. Dlouhodobě rostou.
„Nechceme se zadlužit.“
Nájem je také závazek. Jen bez vlastnictví na konci.
Závěr
Tenhle text netvrdí, že vlastní bydlení je jednoduché nebo pro každého.
Tvrdí, že není nemožné.
Možná jsme si jen zvykli opakovat, že to nejde.
Možná je čas tenhle návyk opustit a začít se ptát jinak.
Ne „proč to nejde“, ale „jak by to šlo“.
A pokud si nejsme jistí, dává smysl poradit se s někým, kdo se v tom pohybuje denně. Ne proto, že bychom byli neschopní, ale proto, že nechceme dalších deset let přešlapovat na místě.
Bydlení je složité.
Ale řešitelné.
