Článek
Jakmile se venku ochladí, ve firmách propuká hromadná psychóza zvaná teambuilding. Období, kdy se zaměstnavatelé v záchvatu dobrodiní domnívají, že nejlepší způsob, jak zvýšit produktivitu, je zavřít nesourodou sebranku do jedné místnosti, nalít do nich dostatek alkoholu a nutit je k „týmové synergii“.
Pro extroverty je to ráj, ale pro nás introverty esence sociálního hororu. Protože málokdo se dobrovolně těší na to, až bude plnit infantilní úkoly s lidmi, se kterými by si v normálním vesmíru nesedl ani u zubaře v čekárně.
Pokud se tomu nedá vyhnout a pozvánka na „nepovinně povinnou“ sešlost přistála na stole, nezbývá než vytáhnout osvědčenou tajnou zbraň.
Záchranné lži pro přežití
Zapomeňte na trapné výmluvy, že se vám nechce. Na to systém neslyší. Vaším nejlepším přítelem je volant. Zlaté pravidlo zní: „Já bych strašně ráda, ale musím hned brzy odjet, nakrmit kocoura nebo zachránit planetu.“ Auto je jediný legální štít proti sociálnímu teroru. Jakmile máte v kapse klíčky, nikdo vám další panák nenaleje.
Antropologická studia u třetího panáka
Zhruba po dvou hodinách zábavy totiž opadnou poslední zbytky cudnosti. Masky se vytrácí, kolegové začínají s hlubokým dojetím vyznávat svá nejniternější traumata a na parketu se začínají odkládat svršky. To je přesně ten moment, kdy vy už byste měla sedět v autě a točit volantem směrem k domovu.
Kolektivní amnézie u ranního kávovaru
Kdo v pátek večer tancoval na stole bez kalhot a dělal, že svět je jedna velká střelnice, ten se v pondělí v osm ráno dostaví k firemnímu kávovaru v perfektně vyžehlené košili a s výrazem cudné panenské Marie.
Nastává fáze absolutního ticha. Všichni všechno vědí, všichni si to šeptají za rohem, ale všichni se tváří, že přes víkend proběhl masivní hard reset lidské paměti. Udržet v tuhle chvíli poker face a necuknout koutkem vyžaduje nervy z oceli.
Takže. Až zase v práci někdo začne nadšeně plánovat „utužování kolektivu“, rozmyslete si, jestli není tisíckrát lepší dojet tam autem. Protože ranní kocovina přejde, ale ten pohled na šéfa, který na večírku zvracel pod stolem, už nikdy nebude takový jako dřív.
