Článek
Zatímco starší generace při setkání řeší úrodu, ceny energií a zdraví svých kloubů, mladší a širší příbuzenstvo dřív nebo později nevyhnutelně stočí pozornost k tomu nejdůležitějšímu bodu programu: k mému aktuálnímu stavu milostného a partnerského zabezpečení.
Jakmile se dojí poslední kousek bábovky a umyje se nádobí, všichni do jednoho nahodí ten specifický výraz starostlivých filantropů. Jde o pohled, v němž se mísí hluboká lítost, tiché zděšení a odhodlání zachránit mě před jistým sociálním úpadkem. Protože žena bez muže je v očích starších generací zhruba ve stavu akutního ohrožení života a společenské bezvýznamnosti.
Sleduji ty starostlivé obličeje a už dopředu vím, co bude následovat. Otázky na tělo chodí s přesností švýcarských hodinek. Vždycky to začne nenápadně, nějakým tím povšechným dotazem na práci, a pak to s fatální jistotou přistane na stole: „No a copak ty? Pořád sama? Copak si konečně někoho nenajdeš? Vždyť už by bylo na čase, ne?“
V tu tichou, napjatou vteřinu, kdy celá tabule zatají dech a čeká na mou zdrcenou zpověď, se ve mně probudí ta nejčistší touha po absolutním klidu. Zasadím pohled do prázdna, nasadím smrtelně vážnou tvář a s klidným hlasem pronesu svou oblíbenou obranu. Všem oznámím, že nikoho nemám a ani neplánuju mít, protože mi jeden puberťák, v podobě syna, doma bohatě stačí. Vždyť chlapi jsou vlastně taky puberťáci, akorát s tím rozdílem, že už jim narostly vousy, zhrubnul hlas a občas si umí sami otevřít pivo. Starat se o dalšího dospělého jedince, který by mi na zem pravidelně odhazoval použité spodní prádlo a vyžadoval servis, mi v rámci volného času fakt nechybí.
Zatímco tety ztuhnou s hrníčkem v ruce a v očích se jim zračí děsivé podezření, že moje morální základy vzaly za své, moje sestřenice se u toho pokaždé rozchechtají jako praštěné. Ony totiž moc dobře vědí, o čem mluvím, protože tyhle domácí mužské stereotypy důvěrně zná každá z nich.
A v tu chvíli je po auditu. Otázky na tělo rázem utichnou, tety se raději vrátí k debatě o pečení buchet a já si můžu s úlevou dát chlebíček. Člověk sice nadobro ztratí pověst „vzorné holky“, která poslušně klopí oči, ale za ten božský klid u stolu to stojí.
