Článek
Abychom si rozuměli, my dva máme proporčně asi tak společného, jako buldozer a chrt. Já se svojí postavou se hodím spíš do širokoúhlého kina – neřekla bych rovnou tlustá, ale taková ta poctivá, domácí „krev a mléko“. Syn je naproti tomu vysoký, štíhlý sportovec, na kterém všechen textil visí s nonšalancí italského modela.
Kombinace těchto dvou výchozích bodů vede k zhroucení nervů už v základu. Když vyrazíme, už ve dveřích nákupního centra vím, že nás čeká horor.
První kolo: Levné řetězce a stanová vesnička
Naše utrpení obvykle začíná v lidovějších obchodech. Pro puberťáka je to samozřejmě nuda k udušení – stejné hadry jako všude jinde, jen s jinou cedulkou. Pro mě je to exkurze do světa neforemných stanů a pytlů na brambory. Jestli existuje střih, který spolehlivě vyrobí optických deset kilo navíc a zlikviduje i to málo důstojnosti, co mi po ránu zbylo, tak visí zaručeně tady.
Doma jsem sice před odchodem zbožně listovala internetem a zírala na ty nádherně vystajlované plus-size modelky, které v oversize kouscích vypadají božsky. Realita v kabince ale mívá rozměry drsné komedie. Nepotřebuji plnou skříň, jen pár základních věcí, které by se daly kombinovat, kdybych náhodou chtěla někam vyrazit bez tepláků. Zde ale nacházím maximálně depresi.
Druhé kolo: Značkové peklo
Až levné řetězce selžou, nezbývá než zamířit do dražších obchodů. Tady je syn ve svém živlu. Najednou ožívá, sahá po stylových kouscích a s přehledem korzuje mezi regály. Bohužel, v pase by se do těch jeho objevů vešel dvakrát, takže mu kalhoty plandají jako vlajky na stožáru.
Pro mou velikost tu mají v lepším případě dva osamělé kousky. Obvykle v barvě, která spolehlivě přidává pár let a vyvolává podezření, že se chystám na pohřeb vlastní naděje.
Pokusím do něčeho nasoukat, ale zip mým protestům odolává a já odcházím s prázdnou. Výsledek naší výpravy? Syn odchází s novými značkovými kalhotami, které bude muset stáhnout páskem tak, že mu budou dělat varhany na zádech, a já v tašce hrdě nesu nové ponožky a kalhotky. Aspoň něco.
Když se nad tím zamyslím, ideální obchod by musel mít vchod rozdělený na dvě sekce: vlevo „Pytle na brambory pro oplácané bohyně“ a vpravo „Beztučná zóna pro chrtovité puberťáky“. Pak by to možná šlo bez úhony na psychickém zdraví.
Kde proboha vy, holky krev a mléko, nakupujete tak, abyste u toho nenechaly duši ani peněženku?
