Článek
Představa, že si pořídíte vlastní kopii, která za vás vyřeší maily, odkýve otravné porady a možná i občas pokývá hlavou nad pubertálními nápady potomků, zní na první pohled jako splněný sen každé unavené matky.
Říká se tomu „digitální dvojče“. Zní to jako sci-fi z nějaké béčkové knížky, jenže technologie už dávno pokročily. Dneska vám naklonují hlas, naservírují vaše myšlenkové vzorce a vytvoří virtuálního avatara, který vypadá jako vy, mluví jako vy, ale na rozdíl od vás u toho netrpí tichým šílenstvím.
Když technologie převezmou velení
Vzpomínám si, jak jsem nedávno věřila GPSce a nakonec skončila v lese po kolena v bažině (protože já se přeci nebudu vracet!). Moderní technologie sice znají každou polní cestu, ale o tom, že v životě není nic jako před hodinou, nemají ani páru. Tomu se říká život.
S digitálními dvojčaty to bude nejspíš úplně stejné.
Představte si to v praxi. Služební dvojče za vás odepíše do práce: „Ano, samozřejmě, s úsměvem a radostí udělám ten mimořádný úkol o půlnoci.“ Zatímco vy tou dobou sedíte v kuchyni s vyčerpaným výrazem a sklenkou vína (nebo čajem, pokud zrovna nezbylo na nic jiného). Vaše digitální já bude mezitím podávat skvělé výkony a budovat kariéru, zatímco vy se budete v reálném světě pokoušet pochopit, kam se poděly všechny čisté ponožky.
Kdo z nás dvou je vlastně originál?
Největší zábava ale nastane ve chvíli, kdy si takové dvojče začne žít vlastním životem. Co když se mému virtuálnímu já začne víc líbit myšlenka jet na Havaj namísto vyjednávání s pojišťovnou? Co když začne odpovídat na zprávy s takovým nadhledem, že si všichni v okolí začnou klepat na čelo, jestli vám náhodou přeskočilo?
Ono je vlastně docela děsivé pomyslet na to, že by za nás stroje mohly žít ty nudné části života. Na druhou stranu – kdo z nás by občas nechtěl poslat do fronty v obchodě před začátkem školního roku svou vlastní odolnou kopii, která by neomdlévala při pohledu na účtenku za sešity a fixy?
Dokud ale virtuální klon nezvládne v pět ráno vyjednávat s kočkou, která má pocit, že hladomor je blízko, nebo vyprat jedinou bílou košili, kterou dítě nutně potřebuje na teď, budeme muset zůstat u originálu. Sice občas chybující, unavený, s kruhy pod očima, ale pořád s vlastním rozumem.
