Článek
Člověk si občas potřebuje odpočinout od naší malé vesnice, kde v lokálním krámku seženeme maximálně základní suroviny. Když totiž na vsi zatoužíte po něčem extra, musíte vyrazit do nejbližšího maloměsta do supermarketu. Není to žádná velká metropole, ale na rozjetí nákupní horečky to bohatě stačí.
Poslední dobou na sociálních sítích neustále narážím na debaty o tom, že bychom u nás taky nutně potřebovali nějaký ten „pride“ průvod. Lidi to hrotí, diskutují o svobodě sebevyjádření a hlavně o tom, co účastníci mají (či spíš nemají) na sobě, když jim kůži zakrývá jen to nejnutnější. Pojmy jako pohlaví a oblečení se míchají dohromady a člověk žasne, co všechno se dneska vejde do definice veřejného manifestu.
Jenže celá ta panika je vlastně úplně zbytečná. Žádnou divokou módní přehlídku totiž nemusíme složitě organizovat – my si ji totiž s plnou parádou užíváme přímo tam, kde bychom to čekali nejméně.
Dokonalý důkaz na mě čekal při posledním nákupu. Široko daleko v okruhu tří kilometrů žádné koupaliště, žádná řeka ani louže. Venku sice hřálo sluníčko, ale k přímořské letní idylce to mělo hodně daleko.
Přesto se mezi regály hrdě pohybovala dáma v nejlepších letech – tak kolem sedmdesátky – oděna do pestrých dvoudílných plavek. Jako vrcholný módní doplněk zvolila plážový šátek omotaný kolem pasu. Ten sice byl součástí garderoby, ale pravidelně ho s dramatickým gestem rozhazovala na všechny strany. Zřejmě za účelem efektivního větrání a proudění vzduchu u regálů s chlazeným zbožím.
A v tu chvíli mi to celé docvaklo. K čemu se rozčilovat nad tím, co si kdo obléká na specializované akce ve velkých městech, když se nám stírají veškeré hranice dress codu přímo v uličce s jogurty?
Ono by totiž možná občas stačilo, kdybychom si pamatovali jedno staré pravidlo: obchod s potravinami není plážová promenáda a k nákupu potravin tak nějak odjakživa patřilo alespoň základní oblečení. Na druhou stranu, paní v plavkách vnesla do jinak smrtelně nudného nákupu nevídaný závan exotiky.
Takže klid, přátelé. Na pořádnou šokující lekci o tom, že lidská fantazie nezná mezí, nemusíte jezdit do Prahy. Stačí vyrazit do nejbližšího obchodu a modlit se, že zrovna tam nenarazíte na někoho, komu se v horku rozpustily nejen nervy, ale i poslední zbytky studu.
