Článek
Pro nás co žijí na vsi se schránky na balíky tváří jako vrchol civilizace. Žádné čekání na pošťáka, který zazvoní, když jste právě ve sprše. Skvělé, že? Až do chvíle, kdy vám doručovatel naloží patnáctikilovou zásilku do horní kóje a s obzvláštní libůstkou ji zašoupne až úplně dozadu.
Proč to proboha dělají? Mají snad v centrále nějaké tajné výškové testy, kde vyřazují každého pod metr šedesát? Mých sto padesát osm centimetrů sice stačí na běžný život, ale v logistickém světě balíkových schránek jsem zjevně definována jako podúrovňová bytost. Krabice narvaná kočičími konzervami na mě shlížela s arogancí hodnou královské rodiny. Prsty jsem sice na hranu dosáhla, ale dostat tolik kilogramů jehněčího ve vlastní šťávě ven, byl sci-fi úkol proti všem zákonům gravitace.
Fyzikální zákony jsou neúprosné. Zkoušela jsem metodu „vyskoč a táhni“, což vypadalo spíš jako epileptický záchvat, ale balík se ani nehnul. A tak došlo na fázi dvě: hledání klacku. Stála jsem u boxu a zběsile šmejdila kolem. Jestli mě někdo viděl, pak musel mít skvělou komedii v přímém přenosu. Protože pohled na dospělou ženu, která se snaží klackem umlátit výdejní box, prostě v nabídce zážitků běžně nemáte.
Když mi docvaklo, že s klackem maximálně rozbiju výlohu vedlejšího obchodu, nezbývalo než zvolit cestu totální kapitulace. Vtrhla jsem tedy dovnitř. S klackem pevně svíraným v pravici a výrazem krotitele, který se právě pral s medvědem, jsem se postavila před prodejní pult.
Zhluboka jsem se nadechla a pronesla tónem štvance: „Pomůžete mi, prosím? Jestli nezachráním konzervy z posledního patra boxu, kam ho ten zatracený kurýr zarazil až dozadu, moje kočka bude muset asi žrát koberec.“
Chlap se na mě podíval s tím stoickým klidem člověka, který na vesnici zažil už všechno. Bez jediného slova šel za mnou ke schránce a s bohorovnou grácií mi ten balík vytáhl. Se mu to machruje - Vietnamec a je větší než já!
Poučení pro příště? Až zase budu objednávat trochu dobrot pro tu mojí kočičí holčičku, přibalím si skládací žebřík!
A co vy, ostatní bytosti menšího vzrůstu? Také u výdejních boxů pravidelně provádíte rituální tance, skáčete do výšky s koštětem, nebo už jste si na doručování do stratosféry pořídili vlastní vysokozdvižný vozík? Pochlubte se v komentářích, jak bojujete s logistikou, která s námi tak úplně nepočítá!
