Článek
Plně bych podtrhla slova autora článku Sociální pedagogové ve školách: Potřebujeme, aby za státní peníze suplovali rodiče? - Médium.cz Jen bych upřesnila, že povinná školní docházka není devítiletá, ale desetiletá (9 ročníků školy + povinný předškolní rok). Naprosto souhlasím.
Autor reagoval na zdrojový článek Tisíce dětí v Česku nedokončí ani základku. Na sociální pedagogy nejsou peníze - Podřipský deník
Dovolím si přidat ještě další pohled na věc.
Pozice sociálního pedagoga je zatím v zákoně neukotvena. Avšak je tendence k tomu, aby sociální pedagog byl první pedagog, který nemá povinné učení hodin. Další zajímavá věc je ta, že sociální pedagog nebude sociálním pracovníkem, ale bude využívat pouze nástroje sociální práce. Jinými slovy přeloženo - nebude mít žádnou pravomoc (například konat jako OSPOD, nebude moci vstupovat do obydlí „klientů“ apod.) Jak tedy bude v praxi fungovat? Na základě dobrovolné spolupráce dítěte, jeho rodiny. Co konkrétně bude moci takový pracovník dělat? Celkem nic.
Některé školy si nechávají od rodičů podepisovat tzv. souhlas. Tento souhlas málokdo z rodičů čte. Jedná se v podstatě o to, že dávají mimo jiné souhlas k tomu, aby se na dítě během hodin chodil dívat pracovník školního poradenského pracoviště (psycholog, speciální pedagog, výchovný poradce… a tedy i sociální pedagog). A pokud kdokoli z těchto pracovníků vyhodnotí, že dítě potřebuje intervenci, tak ji teoreticky může poskytnout i bez vědomí rodičů. Ovšem spolupráce je z pohledu dítěte a rodiny zcela dobrovolná. Tudíž naprosto nevymahatelná.
Dalším úskalím je, že sociální pedagog nebude mít žádné výukové hodiny, právě z toho důvodu, aby se mohl věnovat dětem - jakým? Jedině těm, které mu napoví někdo z vyučujících, protože sociální pedagog sám žáky rozhodně znát nebude. Takže prvotní síto stejně půjde přes třídního učitele, protože ten zná třídu nejlépe. Takže sociální pedagog je už v tomto okamžiku navíc.
Jen těžko se sociální pedagog stane pro problémové dítě kamarádem a vrbou, které se může s čímkoli svěřit. Zaslechla jsem dokonce argument, že nejlepší sociální pedagog by byl policista, který každé ráno stojí u přechodu a zastavuje provoz, aby školní děti mohly přejít ulici. Prý když je vidí každý den a je to policista, tak z toho automaticky plyne, že je to kamarád, kterému se rádi svěří se svými problémy. Já tomu nevěřím.
Další tezí bylo, že sociální pedagog bude zastávat práci síťaře - bude znát všechny neziskové organizace v okolí a lidi v nich a podle potřeb žáků (poptávky) je bude distribuovat do příslušných neziskových organizací. Nezisková organizace ale nemá pravomoci OSPOD a opět je spolupráce rodičů založená na čisté dobrovolnosti. Nikdo nekoná. OSPOD ani policii se často vůbec nic nehlásí (neomluvené hodiny).
A kam až taková „dobrovolná spolupráce“ může dospět? Když už je problém opravdu veliký nebo už se v neziskové organizaci nenajde nikdo, kdo si chtěl špinit ruce a ztrácet svůj čas, přehodí odpovědnost na OSPOD. A co ten s tím nyní má dělat? Situace může dospět až do stádia, kdy je dítě potřeba odebrat z rodiny do zařízení. A kdo za to může? No přece OSPOD, on chce dítě odebrat. Ale přitom nepodniknul žádné mírnější kroky k nápravě situace. A co má OSPOD dělat, když mu i roky nikdo nic nehlásí a neziskovka nemá žádnou odpovědnost? Přesně takto vzniká obrázek o tom, že OSPOD je jen zlý, negativní, rozvrací rodiny, ničí děti.
Z OSPODU houfem odchází pracovníci, protože s rodiči, dětmi a nakonec mnohokrát i soudy se musí přít právě oni. Často nemají zastání tam, kde by ho potřebovali mít, aby mohli konat v zájmu dítěte a ne být nařčeni, že rozvrací rodiny.
Všechno to, co se teď slavnostně převádí na sociálního pedagoga, dělá a dělat má OSPOD. On je síťařem, vrbou, ale i orgánem, který může konat. Ale k tomu potřebuje, aby to školy hlásily. Ne, aby věci do poslední chvíle metaly pod koberec a tvářily se, že u nich žádný problém není. OSPOD potřebuje spolupráci a informace. Pak teprve může začít něco dělat - ať už usoudit, že to není závažné riziko, nebo naopak že se musí hledat řešení okamžitě.
Vize světa se sociálním pedagogem
Úvaha je následující - díky sociálnímu pedagogovi budou zachyceny všechny problémy v jejich naprostém zárodku. Díky neziskovým organizacím se s dítětem a jeho rodinou začne pracovat na nápravě. A jako mávnutím kouzelného proutku všechny problematické děti a rodiny přestanou existovat, žádný případ se tudíž nedostane do fáze, kdy se dítě z rodiny odebere. A tudíž zrušíme všechny ústavy, protože dítě musí být v rodině. Jinými slovy jakákoli rodina lepší než ústav. Výsledkem toho je, že se zruší OSPOD úplně.
V zákoně jsou (někdy i ) jasně definované pravomoci. Avšak metodické pokyny do výkladu často vnášejí chaos. Vznikají třecí plochy a nikdo neví, kde končí jeho práva a povinnosti a kde začínají zase někomu jinému.
Když to shrnu, sociální pedagog problémy nevyřeší. Rodiče, které svou rodičovskou povinnost neplní, dobrovolně spolupracovat nebudou nikdy s nikým. Peníze tečou proudem, ale situace je ve školách horší a horší. Kdyby se každý držel zákona a pravomoci byly jasně vymezené, tak se nemusí stále vymýšlet nějací „kočkopsi“. Pokud si každý bude zákon vykládat a ohýbat k obrazu svému, tak se k lepšímu nikdy neposuneme.
Úvaha se týká interakce škola - rodina - OSPOD - nezisková organizace. Nezahrnuji případy náhradní rodinné péče apod. témata OSPODu.
