Článek
V poslední době se v médiích objevilo několik článků, v nichž se různé neziskové organizace snaží ve společnosti vyvolat dojem, že školy nutně sociální pedagogy potřebují. Zaujal mě především článek s titulkem „Tisíce dětí v Česku nedokončí ani základku. Na sociální pedagogy nejsou peníze.“ Už tento titulek se nám snaží sdělit, že děti nedokončí základní školu kvůli neexistujícím sociálním pedagogům ve školách. Pokud jsem si za svůj život stačila všimnout, tak sociální pedagogové ve školách nepůsobili nikdy, přesto nebylo v České republice v minulosti tak vysoké procento dětí, které by nedokončily základní školu. Titulek je zavádějící, protože se jedná o nedokončení základní školy, ale o dokončení povinné školní docházky.
Problémem tedy jasně není nedostatek sociálních pedagogů ve školách, ale fakt, že mnozí rodiče prostě neplní rodičovskou roli. „Jejich rodiče školu nemají, děti v tom pokračují“. Tato citace z onoho článku mluví sama za sebe. Je naprosto logické, že rodič, kterému na vzdělání záleží, vede své dítě ke studiu. Stejně to funguje i naopak. Rodič, který považuje vzdělání za zbytečnost, svým postojem dítě od vzdělávání odrazuje. Opravdu si myslíme, že sociální pedagogové tomuto trendu zabrání? Ve své podstatě je asi úplně jedno, jestli dítě skončí vzdělávání na základní škole 8. nebo 9. ročníkem, podstatné je, jestli se mu vůbec bude chtít pracovat.
Problémem je totiž nastavení devítileté povinné školní docházky. Ta by dle mého soudu měla být desetiletá, jak tomu bývalo dříve. Tedy osm let základní školy a alespoň dvouletý učňovský obor, aby ze škol vycházeli jedinci, kteří by získali minimální odbornost. Tím bychom zamezili tomuto novému trendu, kdy někteří žáci splní pouze povinnou školní docházku.
Současné nastavení povinné školní docházky prostě umožňuje při propadnutí ukončit základní školu třeba v sedmém či osmém ročníku. Je ovšem nutné, abychom to jako společnost řešili? Argumentuje se tím, že tyto děti končí na úřadech práce. Opravdu nechápu. Jsou to lidé mladí, zdraví, plní sil, zaměstnatelní pouze v dělnických profesích. Těchto profesí je dostatek. Není důvod, aby tyto mladé lidi vydržovaly úřady práce a starší občané dřeli do úmoru.
Ve zmíněném článku je citován analytik neziskové výzkumné organizace, který se ptá, kdo běhá mezi školou a rodinou a sám si odpovídá, že nikdo. Na to bychom podle zmíněné neziskovky potřebovali sociální pedagogy. A co by kromě běhání měl podle pana analytika třeba sociální pedagog dělat? Například volat rodičům a zjišťovat důvod absence, řešit administrativu pro OSPOD a poradny, pomáhat učitelům se žáky s rizikovým chováním. Myslím, že by možná mohl umýt i chodbu, uvařit oběd nebo opravit zaseklý zámek. Zdá se totiž, že sociální pedagog by mohl být takovou „holkou pro všechno“.
Je zbytečné, aby sociální pedagog volal rodičům a ptal se na důvod absence. Rodič má povinnost důvod absence škole nahlásit. Administrativu pro OSPOD a poradny řeší výchovní poradci ve spolupráci s třídními učiteli. A pokud má pomáhat se žáky s rizikovým chováním, ptám se konkrétně jak? To všechno už ve školách někdo dělá.
Není to zase tak dlouho, kdy v celé škole byly kromě učitelů dvě asistentky pedagoga. Dnes je asistent pedagoga téměř v každé třídě. V posledních letech se zaměstnanci škol rozrostli do takových rozměrů, že se často ani neznají. Ve školách už nejsou nejdůležitějšími osobami učitelé, protože učí děti, což by mělo být prioritou škol. Dnes jsou nejdůležitější školní poradenská pracoviště. Zde působí školní psychologové, výchovní poradci, preventisté patologických jevů, speciální pedagogové. A aby bylo toto pracoviště kompletní, chybí sociální pedagogové.
V době, kdy se řeší, kdo a z jakých zdrojů zaplatí kuchařky a školníky, evidentně není problém najít peníze pro sociální pedagogy, kteří vlastně mají suplovat rodiče.
Sociální pedagogy nepotřebujeme. Potřebujeme se jako společnost vypořádat s rodiči, kteří nevědí, jaké mají vůči svým dětem povinnosti. Podle představ zmíněné neziskovky bychom mohli v budoucnu zřejmě každý požadovat za státní peníze svého osobního sociálního pedagoga. A až uvidíte běhat v ulicích dámy s dětskými aktovkami na zádech, vězte, že se jedná o sociální pedagožky, které nesou úkoly dětem, kterým se zrovna nechce do školy.
Zdroje:
