Článek
Školní zralost jsme (vy)řešili minule. Když pominu samotný rozkol, jestli vůbec to dítě do školy zapsat teď, nebo pro něj získat odklad do dalšího roku (a že já teda jsem zásadně proti odkladům a možná i někdy vychladnu natolik, že napíšu proč). Některým rodičům, například mě, může ještě do rozhodování zasáhnout další faktor. A sice, je v té škole vůbec dost místa alespoň pro ty spádové? Tak u nás není. Na dni otevřených dveří, který byl v březnu, jsme se (omylem od ředitele školy) dozvěděli, že vlastně cca polovina spádových dětí se nevejde. A co tedy s těmi zbylými prvňáčky? No, někde určitě místo bude. Bude se prostě losovat a půlka dětí bude holt muset dojíždět. Někdo třeba 15 minut, někdo třeba 45 minut, někdo vystačí s autobusem, někdo s autem, někdo asi bude mít i přestup. Jako každý den 45 minut s dítětem tam, pak do práce a odpoledne 45 minut domu a takto 5× v týdnu? No, to nééé! A jak to bude příští rok, tak ještě o něco málo horší, protože v okolí se dostaví nové bytové domy a dětiček nám zase přibyde. Ale škola nám už 3 roky praská ve švech… Zlepšení určitě nečekejte…
Je zajímavé, jak se v některých chvílích dokáží různé skupiny lidí najednou semknout proti společnému nepříteli (problému). Takže rodiče, prakticky dvou nastupujících ročníků se během cca týdne zformují do veliké armády. Ta armáda má skoro 1000 hlav. Na dětských hřištích se celý měsíc, ne-li dva, probírá zásadně jen téma losování prvňáků a malé kapacity školy. Kdo se této debaty neúčastní, je rodiči zavržen, popřípadě v zubech vynesen z hřiště na periferii. Tohle je téma number one a jestli nejsi s námi, tak jsi pro nám a máš už evidentně děti starší, ve škole již upíchlé. Během chvíle znejistí i rodiče s dítětem již na škole, ale s předškolním sourozencem v záloze. Tito, doposud klidní jedinci se totiž dozvídají, že sourozenec na škole není zvýhodňující kritérium a tudíž že se bude losovat i z nich.
Jsou zvoleni nejaktivnější rodiče (ti, jenž mají potomků více a nástup do školy je čeká ještě minimálně 2× či 3×) a ti se postaví do čela rodičovské armády. Najednou je o nás slyšet na úřadě, za hranicemi katastru, na sociálních sítích, na internetu, v médiích, v televizi… Jestli nějaký článek pronikl i za hranice naší drahé vlasti, nemohu s jistotou říct. Ale možná, že i jo. Dobrovolné hlídky rodičů postávají na ulicích a oslovují kolemjdoucí s peticí. V našem malém krámku s jediným prodejním pultíkem se pyšně na nakupující culí petice. Vyjednává se na nižších i vyšších místech. Zkrátka budoucnost našich potomků, nebo spíš nemožnost vozit děti do vzdálenějších vzdělávacích institucí, je naší armádě nad zlato.
Hledáme viníky, teda viníky. Výsledek našich vedoucích elit obce? Víme o tom problému, ale nemůžeme s tím nic dělat. Výstavby nových bytových domů se snažíme zastavit, ale nejde to. Uklidněte se, všechno dobře dopadne. Umístíme jistě všechny dětičky, kterých je ke stovce, nikoli jen 2 třídy. Všechno máme vymyšlené, hygiena nám jistě vyjde vstříc. Sice se nebudou učit v hlavní budově, ale pořád to máte v docházkové vzdálenosti.
No, to jsme si oddechli. Tak asi postavíme nějakou kontejnerovou školu? To je super nápad. Bohužel, prý nemáme pozemky, kde bychom to mohli postavit. A není to úplně zadarmo. Chvíli uvažujeme, že založíme sbírku, abychom mohli děti poslat do první třídě v místě bydliště a nemuseli s nimi dojíždět. Většina rodičů je ochotna sbírku podpořit jak finančně, materiálně či vlastní obětavou prací. Vzdělaní nabízí pomoc s papírováním, pracanti zase svoje svaly při samotné stavbě.
No byl to perný měsíc. Zapsala jsem i své dítě (pro jistotu i do dvou vzdálenějších, ale přesto nejbližších škol). Důvěřuj, že se vejdou všichni, ale měl vždy připraven i plán B. K zápisu jsme šli s tím, že kapacita je stále poloviční, ale řešení jej na světě. Jen to ještě vedení nesmí zakřiknout a nemůže nic slíbit. Ale je to naprostá tutovka, rodiče nebojte se, vejdou se a losovat se nebude.
Zbývá poslední týden do oznámení výsledků zápisu do prvních tříd. Rodiče už se navzájem nezdraví „Ahoj“, ale „Už to vyvěsili?“. Rodiče už nechodí s budoucími prvňáky kolem školy, protože se bojí odpovídat na dětské zvídavé otázky typu „A za kterým z těhlech okýnek bude moje třída?“, „Na tohle hřiště budeme chodit na tělocvik?“
Hlavní webovou stránku školy mám už otevřenou permanentně, ani na noc už notebook nevypínám. Z neustáleno mačkání tlačítka F5 mám již lehký mozol na prstě. A pozor, někdo zainteresovanější na Facebooku propálil, že se vejdou všichni prvňáci! Je to neoficiální, ale ano! Sice kvůli tomu zavřou dětský koutek pro mrňata a školní víceúčelový sál, ale hygiena to schválila a budou tam třídy!
Wow, za dva dny to visí o oficiálně na stránkách školy. Třídy po 30 dětech, otevřeli o 2 třídy navíc, někdo na oběd a do družiny přebíhá z budovy do budovy, na tělocvik přebíhají všichni, ale to nevadí! Lepší běžet na oběd, než den co den běžet na autobus.
Mnu si ruce štěstím, že jsem nedala odklad. Co se bude dít příští rok? To je jedno, i kdyby měl propadnout, musí se udržet ve škole. Hysterie rodičů školních se posouvá na rodiče dětí, kteří se hlásí do školky. Těm nezávidím, nevešly se všechny tříleté děti…
Ještě dlužím report ze zápisu do školy jako takového. Taky bude, nějak jsem se rozjela při vzpomínce na tuhle adrenalinovou situaci. Asi takhle, nebyla ani zdaleka poslední co se školství týče…
