Článek
Možná si na Báru Formanovou vzpomínáte. Už jsem vám o ní nejednou vyprávěla. Naposledy, když se jí podařilo udělat studnu v jejich vesnici pro spoustu, spoustu lidí. Pustila se do práce loni. Nejen z potřeby vlastní, ale také ze solidarity k sousedům a zvířatům, která často umírala žízní. Samozřejmě nebylo v jejích finančních možnostech veškeré výdaje uhradit, ale k jejímu nadšení se přidalo na dárcovské platformě Znesnáze 323 Čechů a tak se to nakonec skutečně podařilo.
Dělníci nemají lehkou práci. Ale vědí, jakou záchranou pro danou oblast jsou.
Do Tanzanie vedla cesta Češky Báry přes lásku a touhu žít v teplé zemi
Bára společně s manželem vychovává uprostřed buše své dvě dcery, pěstuje zeleninu a vyrábí látky: „Bylo tam hodně náhod, co mě tlačily na místo, kde jsme se s mužem setkali. A tady u nás v buši jsem prostě doma, mám tu kořeny, ačkoli tu nemám žádné přátelé. Zvládla jsem spoustu těžkostí, ze kterých by asi každý vzal roha, ale patřím sem,“ snaží se rozklíčovat cesty osudu Barbora. Vedle pěstování zeleniny a dvou dcer ji zaměstnává také prodej látek s africkým motivem, které posílá do celého světa. V Africe našla klid, který jí v Česku chyběl. Nepřinášelo jí štěstí chodit do práce a pro někoho pracovat. Ne snad pro lenost, ale pro potřebu svobody. Své rodiče viděla naposled před lety, ale s maminkou je v kontaktu denně přes mobil, který dobíjí díky malému solárnímu panelu na domku.
Ačkoli je pro Báru její rodina největší prioritou, stále má na srdci také dobrý život lidí v jejím okolí. Ví, že existují další možnosti, jak ho zlepšit. A nechybí jí odvaha ani odhodlání se pouštět do dalších a dalších projektů:
Přátelé, kdo máte doma zachovalé hračky pro malé děti a nemáte je již k ničemu, rádi se jich ujmou malé děti ve školce u...
Posted by Baruška Formanová on Sunday, May 18, 2025
Proti nepřejícnosti jde jít jen dobrým příkladem
Před pár měsíci po nemalém úsilí a s pomocí dárců na platformě Znesnáze našla Bára cestu, jak zajistit vodu a obživu v období sucha pro rodinu, i celou vesnici. Nečekala vděčnost, nečekala pomoc. O soudržnosti ze strany sousedů nemůže být v této krajině příliš řeč. Ženu z Čech nikdy zcela nepřijali, dokonce mnozí z nich jí záměrně škodí. Ani to jí prý od jejího odhodlání neodradí. „Bohužel je to tak, někteří sousedé jsou dost nepřejícní, což jsem dříve vůbec nevěděla. Někdo vám jde třeba hodit i před dům nějaký ,medicin‘, aby se nám nedařilo. Je to jen závist, která je ale všude, i v Česku. Běžně někomu vpustí krávy na pole, aby jim sežraly kukuřici, přitom oni jsou na ní také závislí. Nám to dělají taky. Jindy jsou zase v pohodě a s něčím pomůžou. Sice něco očekávají nazpět, ale nevadí. Nejlepší je dát jim dobrý příklad. A já chci pomoct, když to půjde. Vím, že to všechno pramení z chudoby a z toho, že lidi nic nemají a nevěří si, že by to třeba mohlo být jinak,“ říká introvertka, které přátelství místních příliš nechybí. Nejdůležitější pro ni je láska a šťastný život rodiny.
Bářin manžel Isaya a holčičky Neseriyani a Namayana.
Školka plná barev a her. Jsme díky Báře jen krůček od cíle, pojďme to dokázat!
O tom, že by Bára chtěla sehnat hračky pro děti z místní školky jsme mluvily už před mnoha měsíci. Mám od té doby doma sbalenou velkou krabici dřevěných montessori hraček, ale i mnoho jiných, včetně těch gumových, plastových a plyšových. Nepodařilo se mi tehdy najít cestu, jak velký balík do africké buše dostat. Vzdala jsem své úsilí. Bára ne. Bára cestu našla. Mám velkou radost a věřím, že se i někteří z vás rozhodnou přidat a udělat každodenní život dětí v Tanzanii veselejší.
Přidáte se?
Přitulit se s plyšákem, závodit s autíčky, obléci si panenku, postavit dům z kostek nebo se učit počítat na barvené kreativní hračce… úplně to nadšení tamních dětí, kde dnes sedí v hliněném prázdném domku na zemi… úplně ho vidím. A moc se těším na fotky ze školky, které tu představu zhmotní a vykouzlí úsměv na tváři i mně. Tohle přece dává smysl. ❤️
