Článek
Začalo to na pohled nevinně. Padáním vlasů. Přidalo se nabývání na váze, zejména v oblasti břicha, ačkoli se v mé životosprávě nezměnilo vůbec nic. Únavu jsem sváděla na každodenní časné pracovní povinnosti a velmi aktivní mladší dítě, neklid a změny nálad na únavu, a tak furt dokola v začarovaném kruhu.
Pohoda, asi přechod, říkám si. Ale když jsem zjistila, že černé silné chloupky si škubu z knírku pod nosem, brady a prsou každý třetí den a moje menstruace se zkrátila z pěti dní na dva ve stylu - první den tě vyždímu, omlátím o stěny a položím do kolen bolestí, pochopila jsem, že je čas něco začít dělat.
Praktik ≠ naslouchající přítel
Zašla jsem za praktickou lékařkou, kterou jsem nikdy neviděla zvednout se od počítače, ani od něj odvrátit zrak. Takový ten pocit, že obtěžujete, už jen co vkročíte do dveří. Poslala mě na testy krve. Na cholesterol. Páni, a on tam byl! „Musíte ze svého jídelníčku vyřadit sádlo a uzeniny. Hlavně tedy bůčky, klobásky a podobné věci,“ pravila. „Sádlo jsem nikdy nepozřela a taktéž bůček ani klobásu jsem nikdy neochutnala,“ odvětila jsem pravdivě a pochopila jsem, že vysvětlovat důvody a životní přesvědčení vedoucí k takovému jednání by bylo pro člověka, který slova pacientů nechává volně proplouvat zvukovody ven, zcela zbytečné.
Srážka s ignorantem je v životě normální. Není ale normální mu ustoupit
„Změňte jídelníček a přijďte se mi ukázat za půl roku.“ A nashle. Miluju ten pocit, když odcházím od svého praktického lékaře jak zpráskaný pes namísto toho, aby mi vlil krev do žil a dal odpovědi.
Když mi bylo další měsíc zle a kvůli menstruačním bolestem jsem zvracela a ve sprše se nemohla kvůli bolestem ani ohnout pro upuštěnou sprchovou hlavici, zavolala jsem gynekoložce, která mi věnovala tolik času, úsilí a pozornosti, že i kdyby byl její zájem jen poloviční, dvakrát by předčil ten praktické lékařky.
Okamžitě mě poslala na test hladiny testosteronu a funkce štítné žlázy. A bingo. Do dvou dnů mi volala a hned diktovala číslo na endokrinologa, kterého musím co nejdříve navštívit. Kdo se o objednání u tohoto odborníka někdy pokoušel, ví, že čtyřměsíční čekání byl malý zázrak. A dnes jsem se dočkala.
Diagnóza, nad kterou si každá žena pod knírkem zabrblá.
Jiný přístup, jiné vnímání. Když se dostanete po tak dlouhém úsilí konečně na odborné pracoviště, máte napůl vyhráno, protože jste v rukou někoho, kdo ví, oč běží. Vzhledem k tomu, že má štítná žláza má velmi nízké hodnoty, a k tomu jakýsi uzlík, zkrátka můj metabolismus a celkové fungování orgánů jde tak nějak do kopru. Na větu: „Povězte mi, co vás všechno trápí,“ jsem dostala tolik očekávanou příležitost si zaskuhrat na orné půdě, a tak ze mě vypadl seznam dlouhý jako od šestiletého dítěte Ježíškovi.
Žádné pohrdání, žádné rozporování, jen zájem, pokyvování, úvahy, pohled do očí, rady, vyšetření a odeslání na další velmi podrobné testy krve a vyšetření břišní dutiny. Nevím co všechno a proč, ale že se něco hnulo, mi ulevilo na mém tukem zarostlém srdci ohromně.
„Samozřejmě, že se nabízí hormonální léčba androgeny, ale to si nevezmu na triko. Má to tolik negativních vedlejších účinků, které jsou skutečně závažné, že je to spíše medvědí služba, které se vyhýbám,“ vysvětlila mi hned v první polovině návštěvy lékařka. A přiznávám, že vysoké riziko ucpání cév nebo rakoviny prsu mi přišlo v porovnání s nepopsatelnou bolestí jednou za měsíc, trháním vousů a utrácením za alpecin nesrovnatelné. „Rozumím, já jsem si už domluvila s kámoškou, že když skončím po autonehodě v komatu, bude mě místo s kytkou navštěvovat s pinzetou. Ale tu ručičku na váze mi neumí moc vylepšit,“ snažila jsem se odlehčit v těžké váze.
„To se vyřešit dá. Tedy nezhubnete před očima, ale minimálně už nebudete přibírat.“ Jako ne, není to úplně lovely odpověď, ale přinejmenším uspokojivá. „Teď musíme vyřešit tu štítnou žlázu. Bude to chvilku trvat, ty testy jsou opravdu obsáhlé, ale je dobře, že jste tady, že začneme!“
Asi pustím hodně krve do zkumavek, ale za odpověď a řešení mi to rozhodně stojí.
Je dobře, že jste tady…
Co z toho všeho vychází za zprávu? Že se prostě jedním ignorantským doktorem nemůžete nechat odbýt. Já v tom zapadákově, do kterého jsme se před dvěma lety odstěhovali, zkusím najít jinou praktickou lékařku, nebo budu zkrátka dojíždět. Za ledovou královnou už ale zbytečné kroky vážit nebudu. A samozřejmě taky vím, že za tím vším stojí extrémní období dlouhodobého stresu, kterým jsem si před dvěma lety prošla, a jak název štítná žláza napovídá, je to právě to místo, které jako štít dostalo od vnějšího světa pořádně na prdel. Stěžovat si na špatného doktora nestačí. Je třeba stěžovat si na svůj přístup k vlastnímu zdraví. Nejen fyzickému, ale i psychickému. Protože hlavou všechno v těle začíná a končí. Což už dnes všichni víme, ale ne všichni se tím řídíme.
„Babochlap a mužatka“. Poslední dny časté téma, díky událostem na olympiádě, které se mě teď jinak dotýká
Zvýšenou hladinu testosteronu má v naší populaci více žen, než byste čekali. Příznaků je spousta a nemusí být jen ty na první pohled zřejmé. Kdybych se více zajímala o tuto problematiku, mohla jsem mít argument například pro výčitky otce mého dítěte k tomu, že jsem neschopná, když mám málo mléka pro narozené dítě. Možná bych měla argument sama pro sebe a své výkyvy nálad a únavu. Možná prostě jen stačilo víc znát svoje tělo a snažit se mu porozumět dřív, než ho začnu nenávidět.
Jsou a byly takových žen ve společnosti tisíce. Přesto někomu stále stojí za to se nad nimi pohoršovat.
To, že jde všechno proti nám, může být pravda, ale taky výmluva pro to to nechat být. Pokud se to ale vymkne a náš problém s hladinou testosteronu v těle a tělo samotné začnou řešit stejně nevzdělaní, ale k tomu ještě hloupí a zlí lidé ve veřejném prostoru, pak náš „štít“ může nadobro svou urputnou službu vypovědět. Než začnete někoho soudit a označovat nálepkami „babochlapa“, jen proto, že je hypoandrogenní, zkuste se posadit na gauč, párkrát se z hluboka nedechnout, vydechnout a až pak vzít mobil do ruky a vyjádřit svůj „odborný názor“ v komentářích. Nebo ho do ruky nebrat raději vůbec a jít radši obejmout svého partnera nebo dítě. Za tím, kým jsme, stojí pět nejbližších lidí v našem okolí, říká se. Pojďme být dobrým příkladem, inspirací i oporou my jim. Ať se laskavost a tolerance stane v naší společnosti aspoň trochu přirozenější potřebou, než chrlení nesnášenlivosti a nevyžádané moudrosti světa.
