Článek
Česká kinematografie zažívá výjimečný okamžik. Na plátně prestižního festivalu v Cannes se při jeho uvedení objevil film Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové s Annou Geislerovou v hlavní roli. Jde o první majoritně český film po více než třiceti letech, který se dostal do programu této nejuznávanější světové filmové přehlídky. Právem tak vidíme jeho aktéry a čteme radostné titulky na různých informačních serverech a v novinách, ale proč se všude píše pouze o jedné hlavní roli, když ve skutečnosti byly dvě? Proč nikde nevidím v titulcích i Davidovo jméno? Věřím, že se to brzy změní. Protože tento mladý muž si to rozhodně zaslouží.
Oslnivá podívaná! Aňa Geislerová na červeném koberci v Cannes zářila jako hollywoodská hvězda
Aňa Geislerová strčila do kapsy i hollywoodské hvězdy! Česká herečka oslnila na červeném koberci v Cannes
Mission: Cannes, díl 4. Aňa Geislerová ve filmu Karavan hledá nový začátek
Geislerová zářila v Cannes. Náš film soutěží na prestižním festivalu po 30 letech
Kde je v těch všech titulcích Davidovo jméno?
Příběh Davida Vodstrčila, o kterém jsem tu už před časem psala, je stejně silný jako příběh jeho nebiologické sestry Míši. V rámci přípravy na pěstounství navštívili kdysi manželé Součkovi kojenecký ústav v Praze, kde tehdy potkali roční holčičku s Downovým syndromem – Michalku. Když za několik měsíců přípravu dokončili, do téhož ústavu doputoval tříměsíční Davídek se stejným postižením. Přečtěte si ten příběh, stojí za to. Stejně jako sledovat jeho sportovní úspěchy. David je neobyčejný kluk a nemělo by se na něj zapomínat. To, co dokázal při natáčení, by bylo obdivuhodné i u zcela zdravého muže.
Ivana s Míšou a Davidem na fotografii kampaně Znesnáze na podporu pečujících
Z kojeňáku na prestižní filmový festival jako jedna z hlavních hvězd
„Táhlo mě to k němu, byl tak malinký a osamocený. Nakonec se to podařilo a 8. ledna 2008 jsme si ho s manželem odváželi k nám domů. Na tu holčičku jsem však nezapomněla. Věděla jsem, že ve třech letech z kojeneckého ústavu poputuje někam do ústavu sociální péče a zavřou se za ní dveře. Můj rozum šel stranou a o rok a měsíc později, v únoru 2009, jsme si domů přivezli i Michalku,“ vyprávěla mi minulý rok jejich pěstounská máma Ivana. Sblížily jsme se díky podpoře její sbírky na Znesnáze, prostřednictvím které chtěla zajistit bydlení právě pro tyhle dva báječné lidi. Za mě naprosté úžasňáky, kteří navzdory Downovu syndromu vynikají ve sportovní oblasti natolik, že si domů vozí zlaté medaile i ze světa. Přiznám se, že právě tohle klání jsem sledovala s větším napětím než teď to festivalové.
Aňa Geislerová na jednom ze závodů. Podpořit přišla Davida, se kterým jí pojí přátelství od dob společného natáčení filmu Karavan.
Velkou podporovatelkou Davida je právě i Aňa Geislerová, která ve filmu Karavan hraje Davidovu matku. Strašně se na film těším, už jen pro to spojení mezi těmito dvěma lidmi. A myslím, že i všemi milovaná „Geislerka“ by byla ráda, kdyby se vedle jejího jména objevovalo v titulcích a perexech i to Davidovo. Oni oba ztvárnili hlavní roli. A zůstali opravdovými přáteli, což je vidět i na záběrech, které k nám teď z festivalu v Cannes průběžně putují.
Konkurz na film Karavan, kde David nakonec ztvárnil jednu ze dvou hlavních postav, trval rok a prošlo jím 120 mladých mužů s handicapem. Když už režisérka Zuzana Kirchnerová ztrácela naděje, objevil se David. Natáčení si ohromně užíval a mezi ním a Annou vzniklo velmi silné pouto: „Setkání s Davidem bylo pro mne okouzlující a můžu s klidem prohlásit, že jsem jeho filmová matka, ten kluk je po mně! Je spontánní, dominantní, radostnej, a hrozně soutěživej. Navíc velmi kontaktní, takže mám pocit, jako bychom spolu strávili mnohem víc času. Davida si tento rok velmi užiju a už teď vím, kdo bude hlavní hvězda filmu,“ říkala mi Aňa Geislerová hned na začátku natáčení, když jsme spolupracovali na podpoře sbírky paní Součkové na dárcovské platformě Znesnáze. „Potkala jsem i jeho maminku a chovám k ní velký obdiv. Nejen pro to, že si děti osvojila, ale i pro to, jak úžasně je vedla a vychovala. Moc ráda bych jim na jejich cestě pomohla.“
Pyšná máma
Davčova maminka teď prožívá úplně stejné štěstí, jako tihle dva dohromady. Jak by také ne. Z toho maličkého chlapečka, kterého si kdysi přinesla z kojeneckého ústavu je dnes nejen držitel několika zlatých medailí z atletiky v ČR i ve světě, filmová hvězda, které vestoje tleskal celý proslulý festival v Cannes, ale hlavně naprosto úžasný člověk a mladý muž. „Olí, moc děkuju! Asi mi to ještě tak úplně nedochází… Ale pyšná na něj jsem, to teda jo!“ odpovídala mi včera večer paní Ivana na mou upřímnou gratulaci. I teď, když to píšu, tak u toho popotahuju jak malá holka, ale jsem prostě přesvědčená o tom, že i on v těchto dnech do titulků novin patří. I on dokázal a zažívá něco výjimečného, nezapomenutelného a své velké „poprvé“. A určitě ne naposledy. Jsem si jistá, že o něm určitě ještě nejednou uslyšíme.
Jen tak dál, Davčo, buď šťastný!
