Článek
Opuštění rodiny matkou není statisticky tak časté jako odchod otce, nicméně v posledních desetiletích výrazně roste společenská tolerance i četnost. Pryč jsou tradiční modely, kdy byla péče o děti automaticky přisouzena ženě. I když je situace, kdy péči o děti kvůli odchodu matky přebírá otec, v naší společnosti stále vnímána jako netypická, je čím dál častější. Rozdíly jsou ale markantní jak v přijmutí situace společností, tak zvládání situace opačným pohlavím. Pro otce taková situace znamená obrovskou životní změnu, kdy musí skloubit roli živitele i jediného pečovatele a to pro něj bývá často ten největší šok.
Nejčastější důvody
Že má žena určitý věk, neznamená, že se musí cítit připravená na dítě. I přesto, že se na začátku těhotenství na mateřství příliš necítí, může se ale v jeho průběhu situace změnit. Jenže to neznamená, že se pocit nenaplnění nevrátí. Některé ženy se necítí dospělé a připravené na „usazení“ ani ve čtyřiceti a pak se snadno stane, že po několika letech odcházejí. Další častou příčinou je láska k novému muži, kterého před láskou mateřskou upřednostní. Nebo útěk před hlubokou partnerskou krizí či problémy se závislostí nebo duševní nemocí - nezřídka kdy jde o těžké poporodní deprese.
Stáří dítěte často hraje významnou roli
S vyšším věkem si matka může myslet, že je natolik velké, že mu její odchod už nezpůsobí potíže. Většinou tato situace nastává, když se dítě narodí do vztahu, který není funkční. Jestliže pak potká muže, díky kterému poznává hluboko potlačované pocity, pak může opustit původní rodinu. K tomu se ale nakonec odhodlá právě proto, že si myslí, že dítě je už dostatečně velké a její setrvání není bezpodmínečně nutné. Často se stává, že později právě tyto ženy mají výčitky, které už ale nejdou nijak napravit.
Otcové, kteří zůstanou s dětmi sami, čelí specifickým výzvám. Neprodleně musí podat návrh k soudu na svěření dětí do péče a určení výživného ze strany matky. Nejtěžší pro ně bývá sladit plný pracovní úvazek s péčí o děti a domácnost. Muži se musí naučit zvládat nejen praktické věci, ale také poskytovat dětem hlubokou emocionální podporu.
Samoživitel Roman se svými dětmi
„Jmenuji se Roman a jsem otec samoživitel dvou úžasných dětí – čtyřletého Románka a šestileté Šarlotky. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset prosit o pomoc. Stojím před situací, kdy se bojím o to nejdůležitější – o domov svých dětí. Zůstal jsem na výchovu dětí sám poté, co nás opustila jejich matka. Nájemní smlouva i veškeré dávky byly vedeny na ni – a než se mi podařilo zorientovat v systému sociálních dávek a zvládnout vše, co péče o dvě malé děti obnáší, vznikl na nájmu dluh. Část pochází ještě z doby, kdy s námi matka žila, část bohužel i z mých vlastních chyb v době, kdy jsem se s novou situací teprve sžíval,“ představuje svůj příběh a aktuální složitou situaci Roman. Ačkoli se prý snaží být denně pro děti oporou a nedat znát obavy, pravda je ale taková, že jeho hlavní myšlenky patří tomu, jak jim zajistit klid a střechu nad hlavou.
„Dnes už mám vyřízené všechny dávky, na které mám nárok. Nájem platím pravidelně a jako první – to je pro mě priorita. Snažím se dluh postupně splácet. Jenže najít stálé zaměstnání, které by šlo skloubit s péčí o dvě malé děti a otevírací dobou školky, je velmi těžké,“ vysvětluje Roman důvody toho, proč požádal o pomoc na dárcovské platformě Znesnáze21 veřejnost. „U dcery Šarlotky zatím nejsem v rodném listě uveden jako otec – návrh na určení otcovství, stejně jako návrh na svěření obou dětí do mé péče, je v současné době u soudu. Přes tuto komplikaci se o oba děti plně starám a mám k nim silný citový vztah.“
Majitel bytu, ve kterém Roman s dětmi bydlí, trvá na uhrazení celého dluhu. Pokud se to nepodaří, budou se muset vystěhovat. Kapacity azylových domů jsou přeplněné a podle Romana reálně hrozí, že skončí na ulici. „Nechci si ani představovat, co by to pro děti znamenalo,“ říká. Finance ze sbírky půjdou přímo na úhradu dluhu na nájmu, aby nikam nemuseli. V případě, že se vybere menší částka, využijí ji na úhradu kauce a nájmu, aby mohli začít znovu. Sbírka byla založena s podporou sociálního pracovníka, se kterým rodina spolupracuje a věří, že se jim touto cestou podaří následky odchodu maminky zvládnout.
Ilustrační obrázek
Děti po opuštění matkou mohou mít řadu problémů, někdy si následky odnášejí do dospělosti
Kromě toho, že se děti snaží pochopit, proč k tomu došlo, mají také velmi často pocit viny. Často se uzavírají do sebe a zhorší se jejich komunikace s okolím. Zlobí se na všechno a na všechny. Může v nich narůstat i agrese a stávají se mnohem nedůvěřivějšími. Mladší děti se naopak na okolí upínají, protože se bojí, že odejdou i další blízcí. Důležité je odchod matky přijmout a naučit se žít bez ní. Litování se není tou správnou cestou ani pro opuštěného partnera ani pro dítě. Dobrým řešením ani není pošpinit matku, mohlo by to totiž v dětech v budoucnu vyvolávat nezdravé vztahy s okolím. Maminku nikdo vymazat nemůže a právě v budování dobrých vzpomínek často tkví zdravý vztah k sobě i vlastním dětem v budoucnu. Když přijde do rodiny nový člen (macecha), je dobré mu nepřisuzovat určité místo. Jestli se děti rozhodnou ženě říkat „mami“, by mělo být zcela na jejich rozhodnutí. U menších dětí to bývá snazší, u starších je situace složitější. Když je problém s řešením vzniklé situace, není nic špatného na tom navštívit odborníka a nechat se navést na vhodnou cestu.
Kde hledat pomoc
Využít lze tyto instituce a organizace, které poskytují jak právní poradenství, tak pomoc s řešením péče a výživného. V první řadě je to to OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Dále pak Klub svobodných matek, který navzdory názvu pomáhá i otcům samoživitelům, kterým nabízí finanční, materiální i právní pomoc. Pak je je tu Asociace neúplných rodin, která pomáhá s vymáháním alimentů a nabízí podporu osamělým rodičům. A také krizová centra a psychologové. Tam je k nalezení podpora, která je klíčová pro zpracování traumatu jak pro otce, tak pro samotné děti.
Navzdory všemu vzteku a zklamání je třeba potlačit v sobě negativní emoce a nepřidělit matce nálepku bezcitné hyeny. Dítěti se tím do podvědomí nahrají nevhodné vzorce. Z chlapce vyroste muž, který nebude ženám věřit a bude se k nim chovat nedůstojně a s despektem. Holčička zase může být v dospělosti bez přátel a stýkat se kvůli nedůvěře k ženám jen s muži nebo bojovat s nízkým sebevědomím, protože je také žena. Nevyplácí se ani existenci maminky tajit, spolu s tím, že dítě porodila a dala mu spolu s otcem ten nejkrásnější dar a tím je život samotný.
Žena, která se chová ke svým vlastním dětem bezcitně, surově, zanedbává je, je označována jako krkavčí matka. Z hlediska krkavců je to ale vlastně trochu urážlivé spojení, protože v krkavčí rodině se o mláďata dost pečlivě a s patřičnou důstojností. Je to jen despekt lidí, kteří je vidí jako mrchožrouty. Šibenici se ve straší době říkalo krkavčí zámek, protože se tam rádi slétali. Za respekt ke krkavcům může i strašidelný hlas a vzhled. Ale ve starém zákoně se zobrazují pozitivně v příběhu, kde nakrmí proroka Eliáše, který na poušti umíral hladem. Slovní spojení krkavčí matka je ustálené a jen tak nezmizí. Jsou obrazem našeho světa, který zkrátka nebývá přesný, ani spravedlivý. Ke zvířatům, ani k dětem.
Zdroje:
https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/rika-se-jim-krkavci-matky-proc-matka-opusti-dite
https://motherclub.cz/rika-se-jim-krkavci-matky-proc-matka-opusti-dite-a-co-delat-dal/
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-samoziviteli-romanovi-zachranit-domov#o-sbirce
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rodina-domacnosti-jednotlivcu-stejnopohlavni-pary_2205151025_zuj
https://www.prozeny.cz/clanek/kdyz-rodinu-opusti-mama-proc-to-deti-boli-vic-nez-kdyz-odejde-tata-15123
https://olomouc.rozhlas.cz/deti-maji-pravo-rict-si-u-ktereho-z-rodicu-po-rozvodu-chteji-zit-8159257
https://olomouc.rozhlas.cz/krkavci-se-o-sva-mladata-staraji-peclive-proc-tedy-pojem-krkavci-matka-8864733
https://zustavamerodici.cz/analyzy-a-fakta/
