Článek
Nelu všichni znají jako usměvavou a věčně pozitivní slečnu, která přináší dobrou náladu kamkoli přijde. Jenže v srpnu její život obrátila vzhůru nohama tragická nehoda. Kvůli překážce na dálnici skončilo jejich auto v kamionu a Nela přišla o ruku. I přes těžká zranění a dlouhou cestu, kterou má před sebou, se nevzdává a chce pokračovat ve studiu, i když s individuálním plánem. Rozhodla se, že chce žít naplno a vrátit se do normálního života. A s tím jí chce pomoci i organizace ROMEA. Tragická nehoda se stala právě při návratu Nely z jejich inspirativního studentského setkání.
Cílem je pořídit Nele bionickou ruku, která by jí pomohla s návratem do běžného života. Tak, aby mohla opět zvládat každodenní aktivity a vrátit se ke svým zálibám a přátelům. Nela i její rodina se však nyní potýkají s vysokými náklady spojenými nejen s touto speciální protézou, ale i s dalšími výdaji na léčbu a rehabilitaci, a tak prosí o pomoc veřejnost na dárcovské platformě Znesnáze.
Podobnou cestu má za sebou i česká zpěvačka Šáren, které nový život s bionickou rukou dopřála před půl druhým rokem na Znesnázi tisícovka dárců. O tu svou přišla, když se snažila plačící dcerce v autosedačce podat lahvičku s pitím, jenže v tu chvíli dostala na zledovatělé silnici smyk.
Trvalo asi rok, než se malá ručička, jak Šárka láskyplně pahýl nazývá, zahojila a po všech operacích srovnala. Stále se objevovaly nové komplikace a zdravotní problémy, které byly spojené hlavně s její cukrovkou: „Jsem diabetička s inzulínovou pumpou. Trvalo, než si hlava zvykla, že ta ručička je ‚krátká‘. Sledovala jsem svoji hlavu a práci mozku s tělem právě po amputaci. Je neuvěřitelné, jak moc rychle se mozek snaží najít náhradu za chybějící části těla. Začala jsem zapojovat víc nohy, zuby, celé tělo pro pomoc. Úkony, kdysi jednoduché, byly najednou obtížné. Myslím tím třeba obouvání bot nebo zapínání zipu u bundy, vymáčknutí pasty na kartáček, smrkání jednou rukou, dát si čočku do oka, namazat si chleba máslem, doplnit inzulín do pumpy a mnoho dalších. Musím říct, že to bylo zajímavé sledovat, jak hlava i tělo hledají nové způsoby pro staré a 35 let zažité věci,“ popisuje roční zkušenosti žena, která přišla při autonehodě nejen o ruku, ale také o zuby. Stejně jako Nelu jí ale hnalo kupředu odhodlání žít jako dřív.
„Nikdo nikdy neví, co se mu může přihodit a co se může zvrtnout, i přes přesvědčení a zásady se život může obrátit jiným směrem, než by si sám člověk přál. Ale důležité je, kdo při samotném člověku stojí za každých okolností a kdo je ochoten darovat cokoliv ze sebe, aby tu druhou šanci a další možnost mohl někomu dát. Žiju od jisté doby přítomností a s tím, co mě nakoplo a posunulo dál. Žiju teď díky všem, co mě podrželi, díky mému skvělému partnerovi a celé milující rodině, a také všem, kteří mi poslali svoje peníze. Pro mě to je znamení ohromné vlny solidarity, pospolitosti, soucítění, přátelství, lásky a hlavně naděje. A tu naději já ve všech těch srdcích budu do konce svého života vnímat, udržovat a ochraňovat,“ řekla mi před pár měsíci s vděčností Šáren.
Právě podpora nejbližších, ale i úplně cizích lidí, je teď stejně zásadní i pro Nelu. Její maminka byla s ní, když se vše stalo. A ačkoli nemohla situaci ovlivnit, zcela jistě si jako každá máma říká, co mohla udělat jinak. Vracet se do minulosti nemá smysl. Teď je třeba dívat se dopředu. A pomoc lidí může té šedé mlze v dáli vrátit barvy, ostrost a světlo potřebné pro další kroky do nového života.