Článek
Nevím, kdo z vás si pamatuje na kmínovou polévku. Někde ji podávali i ve školních jídelnách, hlavně se vařila doma. Jen tuk, mouka, kmín, sůl. Do hotové polévky se rozkvedlalo vejce. Dochucovala se maggi.
Mnozí na ni zanevřeli, stejně jako na další jídla ze školních jídelen v minulém režimu. Nejedí dodnes dušenou zeleninu, nakládanou červenou řepu, dokonce znám lidi, kteří od té doby nesnášejí dukátové buchtičky s krémem.
Tak to u nás neplatí. Všechna jmenovaná jídla vařím, ale samozřejmě moderněji. Tuhle jsem si na ně vzpomněla, když mi přišla domů kuchařka Hany Michopulos nazvaná Skromné jídlo (Jak jíst lépe & utratit méně). Pamatuji si autorku, když začínala jako foodbloggerka a od té doby ji sleduji. Zajímalo mě, jak vypadá skromné jídlo v jejím podání.
Nabízí 120 skromných ale výživných receptů, podle nichž se chystám od podzimu vařit. Jak tak knihou listuji, vzpomněla jsem si, že kdykoli jsou v obchodech drahé potraviny, nebo je inflace, prostě kdykoli, kdy se děje něco podobného jako teď, že jeden den koupíte něco za 35 koruny a druhý den za 39 (jde o jeden výrobek, který jsem ráda kupovala v online obchodě, ale už nekupuji), začnou foodbloggeři nabízet recepty na levná jídla.
Kmínová polévka
Snad nejznámější z nich je Martin Kuciel alias jako pan Cuketka. Poslední rok jsem zaznamenala, že zveřejňuje na jedné sociální síti (kterou mám ráda, protože se tam neřeší nic negativního, ale lidé se tam spíš prezentují tím, co umí), recepty na levná jídla. Několikrát jsem podle něj vařila. Má je nejen cenově výhodná, ale i rychlá a hlavně chutná.
Podle něj jsem kdysi dávno začala pěstovat kvásek a péct kváskový chleba. Recept se šířil a šířil – tak jsem mu vlastně udělala PR., aniž o tom ví.
Když už jsem v nostalgickém naladění a ve vzpomínkách, našla jsem ve své knihovně v polici s kuchařkami jednu, kterou mi daroval kolega v redakci v letech devadesátých v minulém století, kdy byla padesátiprocentní inflace. Málokdo z vás si to asi už pamatuje. To byl cenový skok!
Kuchařka pěkně ohmataná
No, přežili jsme ho, snad i díky podobným počinům, jako bylo vydání Úsporné kuchařky Anuše Kejřové. Zatímco kuchařku Hany Michopulos mám zatím neohmatanou, „zlatá kniha malé domácnosti z vlastních zkušeností“, kterou napsala a sestavila Anuše Kejřová, působí dojmem opačným. Nejen že je pořádně opotřebovaná, ale i plná lístečků a mnou vložených receptů, jimž říkám Tak šel čas v mé kuchyni.
Mimochodem, vánočku peču podle této autorky třicet let. A podle toho, kdy si mohu dovolit přidat víc vajec, víc másla, mandlí, pravou vanilku – anebo nemůžu, taky poznám, jak jde život v obchodech s potravinami.
