Článek
Jedna planeta jsou média a sociální sítě, druhá to, co je kolem mě. Jsou to lidé, s nimiž jsem v kontaktu. Každý je z jiné sociální skupiny, jiného vzdělání, jiných příjmů, radostí i starostí. Nepřenášejí na mne skepsi a strachy ze sociálních sítí a médií. Pozor, jsem bývalá novinářka, médiím nezazlívám, že upozorňují na stupňující se nespokojenost voličů a odpovídající výskyt rádoby politiků, hrajících si na zachránce, ačkoli zapomínají, že tu měli víc jak třicet let na to, toho, co nyní kritizují, zlepšit.
Nechci ale psát o politice. Jen jsem musela přiblížit v mém textu tu druhou planetu. Ta první žije, jak umí. Raduje se a někdy také nadává. Na práci, na plat, na zdražování všeho, někdo se pere se zdravotními problémy, jiný zrovna prožívá nervy z blížících se přijímaček na střední školy. Další jsou štěstím bez sebe z narození dlouho očekávaného prcka, anebo z blížícího se data svatby. Někdo plánuje dovolenou, na kterou se bude odteď těšit, jiný se stará o devadesátiletou nemohoucí maminku a nereptá.
Každý máme svůj úděl, ale všichni navzájem jsme spokojení, když se můžeme sejít a pobýt spolu. Nechybí u toho spousta dobrého jídla a nápojů, žádná nouze. Asi se teď ptáte, jak tohle propojím?
Jednoduše. Vybavím si, jakou životní úroveň měli moji prarodiče, rodiče a jakou mám já a ti, na které myslím, navzdory tomu, co nás všechny štve. A hned mám důvod k oslavě. Ne, není to ve smyslu „Chlastá, ale nebije tě.“ Je to o tom, co jsem zatím například já a nikdo z mých blízkých nemusel prožít a ráda bych, aby to tak zůstalo. Proto se dnes na oslavu podívám do několika knih. Rozhodně do některé od Remarquea, abych si připomněla hrůzy první světové války. Mám ve čtečce Nebe nezná vyvolených, Tři kamarády a Na západní frontě klid. Potom si přečtu kousek z knihy současného německého autora Volkera Kuschera. Třeba nahlédnu do jeho Mokré ryby. Pokud vám jméno spisovatele v první chvíli nic neříká, věřte, že vy, kdo se rádi díváte na televizní seriály, ho znáte. Podle jeho několika knih – mimo jiné jí Mokrá ryba, vznikl jeden z nejlépe hodnocených seriálů Babylon. A v něm ukázka života v Německu před vznikem druhé světové války.
Jistě většina z vás viděla film Vzestup a pád Třetí říše. Natočili ho podle knihy Williama L. Shirera. Americký novinář v ní popisuje politickou a společenskou situaci v Evropě, zejména v Německu během 30. let a vzestup nacismu.
Ještě mě napadá, že přečtu pár stránek autobiografie Sebastiana Haffnera Příběh jednoho Němce. Německý novinář a historik popisuje, jak se Německo postupně proměnilo pod vlivem nacismu.
Všechny uvedené knihy jsem četla, ale dnes do nich nahlédnu, abych si připomněla, čím si prošli mí předkové, které jsem ještě zažila, a co se mně dosud vyhýbalo. Ještě se znovu po velmi krátké době podívám do knihy Jeleny Kosťjučenkové – Moje Rusko. To abych si uvědomila, jak rozdílně žijí lidé v regionech vzdálených od hlavních měst v Rusku a u nás.
O tom, že lidé, válčící na Ukrajině, nepotřebují listovat v žádné z knih, aby viděli, jak vypadá krvavá, ničící válka, pomlčím a jen podotknu, že všichni, koho se ta válka týká, dnes rozhodně žádný den štěstí slavit nebudou. Ale kdo z vás by dnes chtěl slavit pravdou, může si poslechnut některý z podcastů Lenky Klicperové Na linii - https://lenkaklicperova.cz
Já si udělám pohodu. Kávovar mi připraví dobrou kávu, nějaké koláčky vyndám z mrazáku, posedím u toho na terase, kde mi budou ke čtení zpívat ptáci svoje písničky na oslavu prvního jarního dne. Ptáci netuší, že je to i den štěstí. Já už to vím.
