Článek
Kdo to zažil, ví, jak nevěra bolí. Přesto mi mnoho lidí řeklo, že ji za důvod k rozvodu nepovažují.
Nevěra sama o sobě bývá často následkem narušeného vztahu. Nedostatek sexu, netolerance partnera nebo partnerky, touha po větším porozumění, což pak ale může vést i k sexuálnímu vztahu mimo manželství. Ne vždy je to klišovitě tak, že se muži zachce něco si ještě dokázat a svede kolegyni, anebo že se žena zamiluje do někoho jiného a chce bořit svět.
Ptala jsem se lidí, kteří byli v situaci, kdy jim partner tzv. zahýbal, jak to nesli. Někteří z nich se s partnerem/partnerkou rozešli, protože neustáli pocit, že „dělal to, co se mnou, s ní – s ním. Ta představa!“
Pár se jich přiznalo, že to neuneslo jejich ego, dnes ale někteří z nich litují unáhleného návrhu na rozvod. Některým těmto párům je to líto i proto, že se nedaří ve vztazích ani jejich dětem a oni mají pocit viny.
Mě zaujala odpověď kamarádky na otázku, zda považuje nevěru za důvod k rozvodu: „Teď už ne. Ale důvod k nevěře ano. Chápu však, že pro mladé to k rozvodu je. Pokud jde jen o ojedinělý úlet, dala bych přednost zachovat rodinu s dětmi.“
Souhlasím s ní, ale vím ze zkušenosti, že ne vždy to pár dokáže, i když má možnost pracovat s odborníky v mnoha institucích, jako jsou například manželské poradny. „Když ego utrpí, nepomůže sebelepší rada,“ řekl mi kamarád, který nevěru své ženy neustál. Několik let pak bojoval o syna, kterého mu manželka po rozvodu a založení si nové rodiny nechtěla svěřovat. Kdykoli se totiž s exmanželkou sešel, nedokázal si odpustit urážky a invektivy, a tak se snažila vyhýbat se kontaktu s ním. Syn to odnášel. „To mi konečně došlo, a tak jsem se začal krotit a pak už mi kluka svěřovala. Dnes máme dobré vztahy i s ní. Mám také novou rodinu a syn je v ní s námi rád, i když stále žije s matkou. Kdybych mohl vrátit čas, šel bych k psychologovi, ať mě zbaví toho pocitu uraženosti. Nakonec jsem totiž pochopil, proč mi zahýbala. Důvod fakt trapný. Nebral jsem ji vážně, bagatelizoval jsem její starosti v době, kdy byla na mateřské. No a nám tenkrát odešla pračka a já jsem si nenašel chvilku, abych nějakou se ženou vybral. Naštvala se a začala chodit prát do prádelny na sídlišti. Zrovna ji u nás otevřeli. Chodí tam spíš nezadaní a jeden jí nabídl to, co nenašla u mě. Pitomá pračka, říkal jsem si později.“
Jiný případ je moje bývalá kolegyně. Budu jí říkat Jana a je vzácným příkladem toho, jak lze nevěru překonat, aniž se rozbije rodina.
„V první fázi musíš potlačit vztek a touhu vrátit mu to. Myslím, že po prozrazení nevěry není možné udržet v rodině pohodu, tak ovládat se snad nikdo neumí. Nedokázala jsem to ani já. Protože jsem do toho nechtěla tahat děti, požádala jsem muže, ať mě nechá být, ať nereaguje na to, že jsem naštvaná, že brečím a trápím se. Předtím mi totiž řekl, že toho lituje, a odcházet nechce, jenže ve mně všechno vřelo a nutilo mě to ho vyhodit.
Souhlasil a před dětmi – bylo jim tehdy pět a osm – jsme hráli divadlo. V ložnici to byl chlad a strašně moc probděných nocí. On nemohl spát, protože se chtěl udobřit a k tomu je postel skvělá, já nemohla spát, protože jsem v sobě potlačovala nechuť a hlavně touhu vrátit mu to, jenže toho bych nebyla schopná. Měla jsem ho pořád ráda a vím, že on mě taky. Nikdy mi ale neřekl, proč to udělal. Je ti jasné, že tohle nešlo dlouho vydržet, a tak jsem se k němu jednou přitulila a zpečetili jsme náš nový vztah sexem. Nikdy nezapomenu na to, jak byl vděčný, ale ještě nějaký čas to z mé strany nebylo upřímné smíření. Musela jsem krotit běsy, které mě ponoukaly nandat mu to. Jen jsem nevěděla jak. Po pěti letech je to u nás jako dřív a jsem fakt šťastná, že jsem své uražené ego zvládla.“
Nevím, kolik párů tohle dokázalo. Věřím, že je jich dost. Pokud jde o jednorázovou nevěru a poté snahu nevěrníka vše napravit, je to snadné. Horší je, když se nevěrný zamiluje, pak lze často mluvit o tragédii.
Vzpomněla jsem si na Annu Kareninu od Lva Tolstého. Kdo z vás nečetl román nebo neviděl film? Bylo jich natočeno nepočítaně. Viděla jsem čtyři. Nejvíc se mi líbil ruský (1967) s Taťánou Samojlovovou v roli Anny, pak ještě britský (2012) – s Keirou Knightley a Juddem Lawem v hlavních rolích.
Mnohokrát zfilmován byl i Flaubertův román Madame Bovary. Emma Bovary se zaplétá do mimomanželských vztahů, které ji vedou k dluhům, zklamáním a nakonec k tragické smrti.
Viděla jsem dvě verze. Jednu z roku 2014 s mojí oblíbenou herečkou Miou Wassikowskou (v koprodukci Německa a Belgie) a druhou francouzskou s Isabelle Huppert (1991). Nejlépe je však hodnocený černobílý americký snímek z roku 1949 (https://www.csfd.cz/film/6766-madame-bovary/galerie/).
Ještě připomenu jedno známé dílo, kde hraje nevěra hlavní roli v destruktivních vztazích mezi dvěma muži a jednou ženou, což nakonec vede k několika tragickým událostem.
Jistě je všichni také znáte, ať už z četby (Francis Scott Fitzgerald), nebo díky zhlédnutí filmu podle jeho knihy - Velký Gatsby .
Četla jsem ji několikrát a viděla dvě její zfilmování. Víc se mi líbil hollywoodský snímek z roku 1974 s Robertem Redfordem a Miou Farrow, ačkoli ani ten z roku 2013 s Leonardem DiCapriem a Carrey Mulligan není špatný. Oba získaly několik Oscarů, ne však za herecké výkony. (https://www.csfd.cz/film/293006-velky-gatsby/prehled/).
Připomenu ještě hollywoodský film z roku 1995 o nevěře, která skončila bez tragických následků. Vlastně na ni přišly až děti nevěrnice v podání Meryl Streep ve filmu Madisonské mosty. Jejího záletného partnera hrál neméně skvělý Clint Eastwood. Je to příběh krátkého, ale intenzivního mimomanželského vztahu mezi ženou vdanou za farmáře a fotografem.
Zajímalo by mě, komu fandí nevěrný člověk, když se na takové filmy dívá, nebo čte knihy. Podváděným, nebo nevěrníkům? A musí vážně vést jednorázová nevěra k rozvodu? Toť otázka.
