Článek
Nejsmutnější na tom bylo, že se ti lidé zmiňovali o svých nejbližších. S kým jiným trávíme takové svátky, než s těmi, kteří by nám měli být i nejdražší.
Jsem ráda, že o něčem takovém můžu jen číst. Že to neprožívám, a to máme v rodině vskutku rozdílné názory na leccos. Nevolíme stejně, nevidíme stejně určité rodinné počiny. Někteří jedinci se vydali cestou, kterou ostatní neschvalují, jiní neschvalují názory dalších, ale máme se rádi.
U štědrovečerní večeře anebo při návštěvě na Boží hod či na Štěpána lze zabránit „blbé náladě“. Existují desítky témat, která nikomu neublíží, možná i spojí, hlavně nenaruší atmosféru. V rodinách mých přátel a příbuzných se už několik let hrají deskové hry. Tady se maximálně může naštvat jen prohrávající, přičemž ale v další hře může vyhrát, takže nebezpečí rodinného rozkolu snad nehrozí.
Tam, kde jsou malé děti, je snad největší jistota hezkého prožití svátků. Jejich radost je radostí ostatních. Kamarádka mi poslala video s koncertem jejích pěti vnuček. Dvě hrály na flétnu, jedna na klavír, druhá na housle. Jeden táta na kytaru a maminka na violoncello. Hudba, jak víme, spojuje lidi celého světa, natož rodiny.
Mám kamarádku, která si s partnerem čte. Čtou knihu společně, předčítají si, aby byli spolu.
I u nás nadělil Ježíšek puzzle, při jejichž skládání se nemluví o sporných tématech, spíš o tom, kde se skrývá chybějící poťouchlá částečka.
Puzzle
Vím, všichni máte svůj způsob, jak zabránit zbytečným rozepřím. Jak nepředhazovat pětadvacetileté, proč se ještě nevdala, anebo novomanželům z otcovy strany, proč nemají děti. Tím, že nepokládáme zraňující otázky, prokazujeme respekt vůči rozhodnutí dotyčných členů rodiny. Snažíme se neznepříjemňovat jim pobyt v rodině, aby se příště zase nebáli strávit s námi těch pár výjimečných dní.
Jasně, nejsem tak naivní, abych neviděla, jak se coby společnost rozdělujeme. Všímám si, kdo se nejvíc snaží o to, abychom proti sobě vytvářeli nenávistné tábory. Nemusím to tu psát, vy všichni víte moc dobře, kdo to je. Je mi líto mého nedávného setkání s někým, kdo na mě vychrlil sprchu stížností na to, v jak agresívní společnosti žijeme, jak je všechno špatné, jak nenávidí ty a ty… A pak dodal, že špatně spí. Smutně jsem si v duchu řekla, že mu ti, kteří to s naší společností nemyslí dobře, nebo jim jde o jejich cíle – sledovanost, hlasy – doslova vymyli mozek a že by spal líp, kdyby omezil přísun informací od nich.
A to vám chci popřát do nového roku. Umění vybírat si z nadbytku komunikační nabídky jen to, co obohatí, posune vpřed, klidně i varuje, jen se nenechat vmanipulovat do toho, že budeme žít ve strachu z každého dalšího dne.
Každý rok se tady učíme spolu prožívat prostor a čas nám vyměřený. Jsme tu, teď a tady, nekazme si to zbytečně kvůli šmejdům, jimž na nás vůbec nezáleží.
Přeju nám všem, abychom si za rok, přesně v tento den, mohli říct: „Byl to dobrý rok.“
