Článek
Znáte osobně někoho, kdo prošel tranzicí? Četla jsem různé diskuse na toto téma a nelíbí se mi. Nelíbí se mi jejich moralizování, ale ani odsuzování. Máme přece respektovat druhého, chceme-li respekt pro sebe. Pokud neškodí, nemáme ho co posuzovat. Tzv. trans lidé nám nijak neškodí. Žijí si své životy - mnohdy nelehké.
Můžu pochopit, že někomu vadí, že se téma poslední dobou objevuje třeba ve větší míře, ale i tak - komu tím kdo škodí? Proč odpůrci s despektem posuzují něčí míru tranzice, obhrouble se vyjadřují, kdo si co nechal, či nenechal, voperovat, odoperovat. Je to ošklivý bulvár, který nikomu neprospívá.
A teď něco ze života: Znám osobně a velmi blízce člověka, který si tranzicí prošel. Nepovím, zda to byla dívka, která se cítila být mužem, anebo naopak. Povím jen, že tolik bolesti na duši hned tak někdo neprožije. Ostatně, kdo jiný by našel odvahu podstoupit tak složitý proces, jakým tranzice je? Mluví se o ní a píše dost, jí se věnovat nebudu. Chci jen vysvětlit, proč mají někteří lidé pocit, že se jim to téma vnucuje, ačkoli to není pravda.
Téma je pro naši společnost nové, protože bylo léta tabu. Budu-li mluvit za sebe, nikdy jsem se s ním dřív nesetkala, až po revoluci 89. Stejně tak jsem netušila, kolik lidí i kolem mě, tajilo homosexualitu. Vychovávali mě doma i ve škole za tzv. totáče, kdy byla cenzura. Nic, co se komunistům nehodilo, se nesmělo nejen dělat, ale zakázáno bylo o tom i mluvit a psát.
Se svobodou slova se první odvážlivci přiznávali ve svých coming-outech k tomu, že milují stejné pohlaví. Žasli jsme, kolik známých osobností dosud trpělo tím, že se nemohli přihlásit k milovanému partnerovi nebo k partnerce. Namátkou herci Eduard Cupák, Miroslav Moravec, Blanka Waleská.
Vzpomínám i na to, jak i v týdeníku, kde jsem pracovala, došlo na první reportáž o gayích a lesbách. Kolega, který dostal za úkol reportáž meze gayi napsat, se poté velmi změnil. Nepoznávala jsem ho. Choval se tajuplně, byl hodně smutný, věděla jsem, že mi něco chce říct, ale nemá odvahu. Měli jsme stoly vedle sebe.
Za čas se mi přiznal s tím, že jeden z těch gayů, s nimiž dělal rozhovor, ho svedl, a on poprvé v životě poznal, jak krásný může být sex. A že ho do té doby jen trpěl, byl nešťastný a připadal si nenormální. Mně se líbilo právě tohle vyjádření – připadal jsem si nenormální. A normální se začal cítit, až pochopil, že je sexuálně orientovaný na muže. Jeho život se poté hodně změnil, rodina to víceméně přijala. Je obklopen přáteli, kteří ho mají rádi a uznávají jeho partnerský vztah, který trvá přes třicet let.
Průběžně mě seznamoval s lidmi z jeho nové „bubliny“. Většina z nich jsou velmi milí. Báječní, často mimořádní v profesi. A tak jsem se dostala i k člověku, který šel ještě dál a nechal si změnit identitu a tělo.
Měl štěstí na rodinu, která vskutku prokázala, že láska je bezpodmínečná. Někomu to trvalo déle, někdo se coby milující projevil ihned. Ti, jimž přijetí trvalo déle, teď říkají: „Proč jsem s tím měl takové potíže? Vždyť co je na tom? Tak mu (nebo jí) teď říkám jiným jménem, ale je to tentýž člověk, má stejné charakterové vlastnosti jako dosud, a když je konečně tím, kým chtěl být, je šťastný a je to vidět. Vlastně jsou šťastní i lidé kolem něj.“
Já jsem v různých diskusích četla, že touha změnit pohlaví je nemoc. Úchylka. Výmysl. „Nevědí už, co by.“
Vážení, nic z toho to není. Jen my jsme společnost nepoučená a tak trochu pokrytecká, která vlastně nechce vědět. Nevadí nám pedofilie některých katolických kněží, milenky mocných a bohatých a jejich odvržené manželky, nevadí nám zlodějny politiků, o nichž vycházejí knihy, například od Jaroslava Kmenty, nevadí nám množství dětí v dětských domovech ani otcové, kteří se o své děti nestarají, ale vadí nám, že někdo chce žít po svém, přičemž jeho život nijak neničí život jiného.
Požádala jsem tedy umělou inteligenci, ať mi polopaticky vysvětlí, jak se vlastně stane, že jedinec zatouží po změně pohlaví, že se necítí komfortně ve svém těle.
„Pocit, že člověk patří k jinému pohlaví (tzv. genderová dysforie), je o vývoji mozku a vlivu hormonů během těhotenství. Během určité fáze vývoje plodu hormony pomáhají formovat tělo i mozek. Když hormony působí „jinak“ (např. jiná hladina testosteronu), může se stát, že mozek se vyvine s genderovou identitou, která neodpovídá biologickému tělu.
Jde o to, jak hormony během vývoje ovlivní mozek a později o to, jak se člověk cítí.“
Ještě jsem ji požádala o seznam pěti světoznámých a respektovaných osobností, které si tranzicí prošly. Tady je:
- Christine Jorgensen: Narodila se jako George Jorgensen v roce 1926. V letech 1951 a 1952 podstoupila jako první Američanka veřejně známou změnu pohlaví, což z ní učinilo jednu z nejslavnějších osob své doby.
- Chaz Bono: Syn zpěvačky Cher, narozený jako Chastity Bono. V dospělosti prošel tranzicí z ženy na muže a stal se aktivistou za práva transgender osob.
- Vivian Jenna Wilson: Dcera podnikatele Elona Muska, která se narodila jako Xavier Alexander Musk. V roce 2022 podstoupila změnu pohlaví a přijala nové jméno.
- Samuel Joseph Mozes: Syn herečky Cynthie Nixon, známé ze seriálu Sex ve městě. Samuel se identifikuje jako transgender muž a jeho matka ho veřejně podporuje.
- Jackson Theron: Adoptivní dcera herečky Charlize Theron, která se narodila jako chlapec. Charlize veřejně sdílela, že Jackson se identifikuje jako dívka, a plně ji v tom podporuje.
