Článek
Vendy Vrbatovou jsem neznala do té doby, než si ke mně našla cestu její knížka o tom, co se jedlo a jak se žilo v rodině Karla Čapka. Vyšla v roce 1999. Jmenuje se Jak se vařilo a žilo u Čapků.
Ráda čtu i vařím, a tak mi poskytla dvojí požitek. Nepřekvapila mě však. Opulentní kuchyni jsem nečekala. Olga Scheinpflugová držela „tajli“ a její manžel Karel Čapek byl, jak ho známe z fotek a dokumentů, štíhlý. Na to, že se živil psaním, měl pohybu dost. Jeho tělocvičnou byly práce na zahrádce a zvelebování nemovitosti ve Strži u Dobříše.
Vendy Vrbatová je dcerou Čapkova zahradníka Václava Motla a Čapkovy kuchařky Alžběty Venhodové, později Mottlové. Pracovat u Čapků, kteří se zaměstnanci jednali velmi slušně, přátelsky a velkoryse, se Václavovi povedlo díky dobré předešlé praxi u knížete Schwarzenberga na zámku Hluboká. K Čapkům se dostal na doporučení zahradního architekta Kulišana. Dnes bychom řekli, že Kulišanova agentura vysílala zahradníky k náročným zákazníkům, potřebujícím odbornou pomoc se zahradou. Alžběta Venhodová, jíž Čapek říkal Betka, Bedla, Bedule, Bedynka, k Čapkům přišla na místo po odchodu na mateřskou Heleny Šunkové, známější z několika životopisných románů o Čapcích od Marie Šulcové.
Alžběta, Betka… navázala na jídelníček připravovaný svou předchůdkyní. Vařila se zcela obyčejná jídla. „Ovšem velmi kvalitně a pečlivě připravená,“ píše autorka. Ve všední den se nosilo na stůj totéž co v každé jiné české, podobně situované rodině. Česká klasika. Pro návštěvy připravovala Bedule náročnější menu. Někdy také „roztodivné pochoutky a zajímavé moučníky.“
Tak třeba hovězí vývar. Recept, jak ho autorka uvádí v knížce, se neliší od současného, akorát my dnes asi nedáváme „pár kapek Maggi.“ Moc se to nedoporučuje, spíš se snažíme o dlouze tažený vývar a máme na to všelijaké moderní hrnce. Tato polévka se jedla u Čapků s játrovými knedlíčky nebo s kapáním, jindy s celestýnskými nudlemi. Žádné kupované těstoviny.
Čapkovi měli rádi chřest. Bedule jim ho připravovala velmi jednoduše. Vařený na talíři posypala strouhankou a polila máslem. K němu přikusovali bílé pečivo nebo vařené brambory.
Oblíbená byla u Čapků i plněná rajčata. Náplň do nich byla podobná jako do paprik, jak to zná snad většina současných hospodyněk. Mleté maso se u Čapků jen osolilo a opepřilo, smažilo se i peklo na másle s kapkou olivového oleje. Jako příloha bylo bílé pečivo nebo rýže, jindy vařené brambory. Ty měli u Čapků vůbec hodně rádi, z receptů v knize vybírám třeba bosáky se zelím a uzeným, bramborové placičky plněné škvarky, taky se zelím.
Květák se v kuchyni u Čapků nesmažil, ale připravoval jako chřest. Květák Bětka uvařila, posypala strouhankou, polila máslem. Strávníci k němu přikusovali „pěkně vypečený slaný rohlík nebo housku.“
Fajnovou obměnou byl květák zapečený v bešamelu. Uvařený se naskládal do máslem vymazaného pekáčku vysypaného strouhankou, na něj přišla ještě šunka a vše se zalilo na másle připravenou jíškou se šlehačkou s rozšlehanými vejci. To musela být dobrota!
Zato snídaně Karla Čapka nemohla být skromnější. Káva bez kofeinu se smetanou a dvěma rohlíky. Oběd býval kolem 13. hodiny. Karel měl hodně rád bramborovou polévku. Recept na ni se neliší od současného, u Čapků v ní nechyběly hřiby nebo kozáky. Jíška jedině na másle, z koření akorát majoránka, kmín, pepř a opět Maggi.
Svačilo se v patnáct hodin. Káva bez kofeinu, domácí pečivo nebo dva koupené loupáčky.
Večer chodíval Karel Čapek do Lidových novin, doma večeřel ve dvaadvacet hodin. „Třeba bosáky se zelím a půllitřík piva,“ uvádí autorka.
Po příchodu domů a po večeři si řekl o šálek bylinného čaje a o tři keksy pro foxteriérku Irisku, matku pověstné Dášeňky.
Čapkova slavná Dášeňka a kuchařka Alžběta Venhodová
Pro návštěvy se u Čapků chystalo bohatěji. Po oblíbené hovězí polévce na stůl přicházely různě upravované vepřové nebo drůbeží řízky a bramborový salát nebo teplá zelenina. Řízky měly jednu zvláštnost. Postup stejný jako jej známe dosud, akorát se před vložením do rozehřátého oleje na pánvi ještě jednou namočily ve vejcích. Tento poslední obal – podle autorky vaječná lázeň - zabránil vysušení masa. Obalovaly se v polohrubé mouce.
Bramborový salát dělá mnohá z nás podobný, já dokonce tentýž, ať je pátek nebo svátek. Brambory, majonéza, celer, mrkev, kyselé okurky, lák, sůl. Nic víc.
Rajskou připravovali stejně jako my dnes, kuře nadívali nádivkou, jak ji také známe, akorát přidávali ke slanině i moravské uzené. Možná to tak dělají i současní kuchaři, já ne. Pouze slanina.
Co jsem vůbec neznala a co měl Karel Čapek rád, je slepice v křenové omáčce zalité šlehačkou.
Bramborová kaše se u Čapků nemixovala, nešťouchala. Vařené brambory se propasírovaly sítem na omáčky a pak se teprve rozmíchaly s máslem a mlékem do jemné „vskutku hedvábné konzistence.“
Pro pátečníky kuchařka chystala „většinou vybrané lahůdky od Lipperta: sardinky, očka, nářezy, rostbíf s tatarskou omáčkou, popíjela se káva, borovička z Valašska nebo slivovice z Vizovic.“
Oblíbeným občerstvením při posezeních byla studená místa. Ne ledasjaká. Uprostřed tácu na ledu miska s kaviárem obložená pražskou šunkou, zeleným salátem, pečenými vepřovými kotletami, plátky sekané, ale i nakrájenými jablky. Přikusovaly se banketky, které se, stejně jako kaviár, nakupovaly rovněž u Lippertů.
Samozřejmě že Čapkovic menu nepostrádalo ani moučníky – taky zcela obyčejné. Palačinky sladké i slané – ty se plnily mozečkem smaženým na másle, spojeným vejci. Pak se srolovaly, obalily v trojobalu a smažily. Tehdy se moc neřešilo a asi ani nevědělo, že zrovna tohle jídlo je cholesterolová munice.
Sladké dezerty se nelišily od těch, které dnes patří k základům české klasiky – jablkový závin, mřížkový koláč s tvarohem, tažený štrúdl.
Rodinný jídelníček musel Karla Čapka tak těšit, že mu na cestách ani moc nechutnalo, jak tu a tam zmínil ve svých fejetonech. Psal korektně, žádnou národní kuchyni neurážel, ve své ironii byl laskavý a vtipný. Dnes by se možná divil, jak se z metropolí, které před osmdesáti lety navštívil, staly kulinářské Mekky. Ale kdo ví, možná by si trval na svém, že česká klasika vařená s láskou a s kvalitními ingrediencemi obstojí v každé konkurenci.
