Článek
K těm otázkám mě přiměla komunikace s přáteli. Pozdravili mě z víkendového pobytu, který si nadělili k padesátému výročí soužití. Jsou můj vzorový pár, tedy jeden z několika. Mám jich kolem sebe víc. Znám ovšem i manželské dvojice přivázané k sobě nedostatkem odvahy se odpoutat.
Tihle dva, nazvu je třeba Eva a Adam, jsou spolu rádi.
Poznala jsem je před pětačtyřiceti lety v porodnici a vznikl z toho taky vztah na celý život.
Ten rok jsem přivedla na svět prvního syna, oni mají dvě dcery. Začali jsme se obě rodiny navštěvovat, vymýšlet zábavu, k níž jsme postupně přibírali i naše potomky. Eva měla senzační mámu, která u nich poté, co ovdověla, až do své smrti bydlela. Poznala jsem, po kom má Eva správné vlastnosti pro kvalitní vztah a uvědomila si i míru Adamovy tolerance.
Můj muž byl často služebně pryč. Nikdy nezapomenu na jednu návštěvu Evy s maminkou. Přijely na kávu. Byla jsem od nevyspání velmi unavená. Poslaly mě do postele a vzaly mé dvě děti na dvě hodiny ven. To se nezapomíná.
Zatímco vztah Evy s Adamem posiloval, náš se rozpadl. Zůstala jsem na čas s kluky sama. Právě Adam ty mé naučil to, co nezvládl jejich otec. Byl jim vzorem muže - pozorného a ohleduplného. Má to u mě.
Čas běžel, postupně se nám potomci osamostatnili. Eva s Adamem začali dělit čas na pomoc oběma dcerám a šesti vnoučatům.
Pořád jsme se navštěvovali. Já jsem se marně snažila přenést do svých vztahů to, co jsem viděla u Evy s Adamem. Oni k sobě navzájem vzhlížejí. Obdivují se. Je tam vzájemný respekt, zodpovědné rodičovství, moudrost, pevné zázemí, kořeny, původně dobré vztahy s rodiči, hlavně však láska.
Čas opět o něco pokročil a Adamovi se blížila šedesátka. Eva mi zavolala, že chystá pro Adama překvapení a zve nás a další lidi na jejich chalupu, o čemž však Adam nebude dopředu vědět.
Cestu jsem znala, na jejich chalupě jsem bývala často. Zastavili jsme, Eva s Adamem seděli před domem na lavičce. „Jedeme kolem, kávu jsme přivezli,“ řekla jsem domluvenou větu.
Adam se podivil. „To už jste druzí, kdo jel kolem,“ řekl. Bylo jasné, že zatím nic netuší.
Z chalupy vyšla Adamova sestra s mužem. Pozdravili jsme se…
Konečně to Adamovi došlo
„To není náhoda, že ne?“ zeptal se a podíval se na Evu, která už se smála, spokojená, jak to vyšlo.
„Teda, Evi, to je nejlepší dárek, jaký jsi mi mohla dát,“ řekl Adam. To už přijížděli další přátelé.
„Jak se ti podařilo to ututlat, však jsi pekla, vařila?“ ptala jsem se.
Prý se divil i Adam, ale řekla, že vaří na celý týden dopředu a peče i pro dcery. To znělo věrohodně.
Byl to ale nezapomenutelný den i pro mě.
I oni dva si prošli dramaty, která je neminula stejně jako ostatní páry, ale nezlomilo je to. Před deseti lety prodali byt ve velkém městě, odstěhovali se do menšího, aby to měli blízko na chalupu. On tam kutí a pěstuje bonsaje, ona zvelebuje prostor.
Těmto dvěma je zkrátka spolu čím dál lépe. Našli se a ochraňovali. Jsou šťastní.
Když to shrnu, řekla bych, že dobrý vztah je podmíněn především láskou, ale jak všichni víme, ta má několik podob a ty se mění během dlouholetého soužití plného spolupráce, ústupků a řekla bych i velkého nadhledu a ochoty nebrat se jako jedinec moc vážně.
