Článek
Skoro bych řekla, že lidé jsou vůči podobným akcím apatičtí a rovnou takový e-mail hodí do koše. Já, jakmile si něco pořídím přes internet, dám kontakt na obchod okamžitě do spamu. Tím si šetřím klávesu delete, ale také svůj klid. Neštvou mě následné maily, nabízející mi cokoli dalšího ze sortimentu.
Když mi nevnucují ke koupené pračce ještě sporák a lednici, tak nabízejí slevy. Tu stovka, tu deset procent na další nákup, podmíněný ovšem několikanásobně vyšší útratou.
Jistě nejsem jediná, kdo nenakupuje, jen aby ušetřil půl procenta z ceny něčeho, co nepotřebuje. Pokud to tedy firma s nabídkou slev myslí vážně, má si ji nechat pro příští zákazníkův nákup z jeho iniciativy. Třeba až za nějaký čas.
No nic. Tohle mám čerstvě za sebou. Sotva přešlo období podobných nabídek poté, kdy jsem si pořídila jeden spotřebič, přišel den mého kalendářního svátku. Hádejte, co mám v e-mailech? A víte co? Já vám tu okopíruji, ať si to užijete se mnou:
„To se někdo má, když má takové krásné jméno, že? Gratulujeme!
Velmi rádi bychom Vám rukou potřásli i osobně, ale obáváme se, že si budeme muset vystačit s tím, že Vám pošleme toto blahopřání.
A samozřejmě, jací bychom to byli gratulanti, kdybychom pro Vás neměli i nějaký dárek. Pokud do sedmi dnů od odeslání tohoto mailu uděláte u nás objednávku v min. hodnotě 400 Kč s níže uvedeným kódem, máte poštovné zdarma.“
Už vidím příjemce takové slovní perly, jak si kupuje něco, co neměl v plánu, jen proto, že bude mít poštovné zdarma!
Další firma mi nabídla sto korun slevu pro případ, že u ní nakoupím za tisícovku. A ještě věří, že mi udělala radost.
No, neudělala. Fakt momentálně nic od tohoto krámu nepotřebuji. Navíc je u nich vše tak drahé, že se tam za tisícovku skoro ani nic koupit nedá.
Do třetice zkopíruji další e-mail: „Oldřiško, celý náš obchod (je uveden název, nebudu nikomu dělat reklamu) vám přeje krásný sváteční den. Vytvořte si novou objednávku s kódem na dvě stě korun slevy.“
Podmínka: Nákup za tři tisíce.
Napadlo mě, že tohle určitě dělají roboti. Odpouštím jim, protože u nich se žádné myšlení nepředpokládá. Jinak bych byla ušetřena trapasu, který mě ale rozesmál po nákupu dárku pro syna v obchodě nazvaném chlapsky. Něco jako Jsme chlapi. Prádlo jsem pořídila já, došel na moje jméno. A co myslíte, že mi krátce poté přistálo v e-mailech?: „Milá Olino, zveme vás do našeho klubu Jsme chlapi.“
