Článek
Téma důvodu smrti Ježíše jsem se rozhodl otevřít jiz teď. Nehodlám tím jitřit vášně ve Velikonočním období. Je to můj názor a můj pohled. Pokud s tím někdo má problém, je to jen problém v jeho hlavě. On se s tím musí srovnat. Je to stejné jako se hříchem. Zpověď a tzv rozhřešení od kněze nic neznamená. Je to moje vina a nějak se s tím musím naučit žít. Teprve po smrti mi budou učtovány plusy a mínusy mé existence.
Smrt Ježíše v náboženském podání. Ježíš se nazval Mesiášem což je v hebrejštině jméno pro toho, kdo přichází od Boha. V řečtině je to Kristus. Jméno Kristus je tedy to samé co Mesiáš. Nemůžeme tedy říkat, že Ježíš Kristus je něco jiného než Ježíš Kristus, který se nazval Mesiášem. Je to jen slovní hříčka.
Dle křesťanské víry jsme přesvědčováni o tom, že Ježíšův příchod, život i smrt byl předpovězen již dávno před jeho narozením. Proto byl křesťanům vnucen silou ne dobrovolně Starý zákon. Starý zákon je věc židů. Ježíš žil v Judei tedy místem pobytu židovského národa a přinesl novou smlouvu s Bohem primárně pro židy, ne pro celý svět. Ježíš mluvil o Království nebeském uvnitř nás, ne vně nás. Jenže židé ho nechtěli poslouchat. Oni nechtěli vnitřní přeměnu, oni chtěli Boží království vně nás. A tady byla chyba Ježíše, začal konat zázraky z vnějšího světa, zázraky viditelné. Dokud kázal, tak na něj židovští představitelé nemohli. Když začal uzdravovat těla, byl jeho osud zpečetěn. Když přijel do Jeruzaléma a v chrámu ztropil skandál, bylo rozhodnuto. Už jen zbývalo přesvědčit Piláta, aby Ježíše odsoudil a nechal ukřižovat. I když Pilát váhal, musel Ježíše vydat, jinak by mohla hrozit vzpoura vedená židovskými představiteli. A tak byl Ježíš vydán a ukřižován. A jeho učedníci teď měli oporu ve skutečnosti vzhledem ke Starému zákonu a k předpovězení Ježíšova příchodu jako Mesiáše, tedy Spasitele. Proto je pro církev tak důležitý Starý zákon. I když je to špatně. O tom jindy.
A nyní nůj pohled, tedy názor. A oporu najdu přímo v Bibli, aby někteří netvrdili, že to je z textů tzv mimozákonních. Na úvod tvrdím, že Ježíš nebyl vydán, ale šel na smrt dobrovolně. A tady je to hned viditelné. Jestliže byl jeho příchod, život i smrt předpovězen, tudíž šel na smrt dobrovolně, ať už ho Jidáš udal nebo ne. Našel by se jiný.
Tady zopakuji, Ježíš přišel budovat Království nebeské uvnitř nás, tedy v mentální rovině.
Bible: Nedíváme se na to, co je vidět, ale na to, co vidět není, neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co vidět není, je věčné.
Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje svět, Otcova láska v něm není.
Ale poslouchali ho židé? Ne, oni chtěli materiální království tady v materiálním světě. Jenže nejdříve je to uvnitř a pak venku. Nikdy to není obráceně. Z počátku měl Ježíš davy posluchačů. Jenže ty časem řídly, až mu zbyli jen učedníci a rodina. Lidé se nechtěli změnit uvnitř, taková změna bolí. A lidé nechtějí bolest, chtějí jen potěšení. Potěšení těla, ne Ducha.
A Ježíš tím byl frustrován. Cítil zmar, zmar svého slova. Slova, které pocházelo přímo od Boha, od Boha Otce. Tímto slovem, tedy Duchem pravdy byl naplněn a toto kázal. Tuto cestu ukazoval.
A tady je důležitý jeden příběh z Bible: Ježíš scházel se svými učedníky s hory a proti němu šel dav. Když k němu přišli, jeden muž pravil: Můj syn je nemocen, trápí ho zlý duch. Prosím, uzdrav ho.
A Ježíš zvolal: Vy nevěřícî a zvrácené pokoleni. Jak dlouho ještě s vámi budu? Jak dlouho vás ještě budu snášet?
Tady přímo v Bibli vidíme jeho pocit zmaru nad lidmi, kteří k němu přicházeli. Chtěli léčit tělo. Jenže on přišel léčit Duši, mluvil o Bohu, kterého tak dobře znal. Jenže lid ho v takovéhle formě neznal. A když mu zbyli už jen učedníci, musel se rozhodnout. Odejít a zůstat v zapomnění nebo jít dobrovolně na smrt tak, jak bylo předpovězeno a naplnit tak dávná proroctví. Jednodušeji se to dá řïci : Dobrovolně jít na smrt v rámci vyššího dobra. A tady vidíme, že Jidáš v tom byl nevinně. Církev to zkrátka na někoho musela hodit. Ukázat na někoho venku, kdo je vinen smrtí Ježíše. A jestliže nás církev přesvědčuje o nějakém prvotním hříchu, který v sobě neseme, tak tohle je ten prvotní hřích, který v sobě neseme. My sami to máme v sobě. My sami jsme společníci Ježíšova vydání na smrt. To je moje vina.
Tohle si sami sobě řekněte : Já sám každý den, když hřeším, tak přibíjím Ježiše na kříž. Je to moje vina. Moje velká vina.
A pak si uvědomte, že tohohle hříchu se nikdy nezbavíte. Nepomůže vám jít ke zpovědi, vykonat pokání modlitbou, dát církvi dar, což je jen úlitba, a pak si spokojeně žít.
Musíte se s tím naučit žít. Je to má vina. Má velká vina.
Pokoj vaší Duši.
