Článek
Lucidní snění. Jeden z fenoménů současnosti. To, co popisuji jsou mé vlastní prožitky. Sny mi začaly chodit sami od sebe na konci mého pobytu v protialkoholní léčebně. V době, kdy se mé tělo i mozek vyčistily od alkoholu. Nepotřeboval jsem k tomu tedy žádnou drogu ani čtení knih s návodem, jak si dopomoci ke snům.
Lucidní snění. Sny a jejich uvědomění svým probouzejícím se tělem. Je to období před probuzením. Období, kdy Duše ještě pobývá v nevědomí, ale tělo a mozek se již probouzí. A v určitém momentu, říkejme tomu 50:50, se tyto dva světy propojí a my si začneme uvědomovat své tělo a zároveň naše vědomí je propojeno s nevědomím a prožívá nějaký příběh. A pokud, si tento stav uvědomujeme, můžeme se nechtít probudit úplně a zůstat ve snovém příběhu. Takto je nám lucidní snění prezentováno. Je to dáno tím, že něco jiného považujeme za vidiny. Jenže sen a vidina je jedno a to samé.
Sny před usnutím. Určitě jste to mnozí prožili. Snažíte se usnout a najednou uvidíte na víčkách nějaký obraz. Leknete se a otevřete oči. A ptáte se: Co to je? Jako pan Holzman v jedné scénce. Je to jako film v kině. Jako kdyby jste se dívali na plátno a viděli nějaký příběh. Jenže se leknete a otevřete oči. On totiž zaúřadoval mozek.
Sny před usnutím. Není to žádná psychóza. Žádné vidiny. Jsou to sny, i když nám o tom nikdo neřekl a sami to nechápeme. A i mně to chvíli trvalo. Nejen pochopení, co to je, ale i zvyknout si na to .
Sny před usnutím. Jejich vysvětlení je jednoduché. Jako před probuzením po spánku se i před usnutím naše vědomí ocitá ve stejné fázi jako před probuzením, to je 50:50% vědomí a nevědomí. Je to jen v obráceném pořadí. Zatímco ráno přechazíme z oblasti nevědomí do oblasti vědomí, tak večer se to děje obráceně. Proto i jinak reagujeme.
Ráno se začínáme sebeuvědomovat z procentuálně vyšší oblasti nevědomí do vědomí a jsme schopni se udržet ve spánku, jednoduše řečeno udržíme mozek pod kontrolou. Jenže večer před usnutím je to obráceně. Z procentuálně vyšší oblasti vědomí přecházíme do nevědomí. A v okamžiku, kdy na vnitřní straně našich zavřených víček uvidíme nějaké obrazy, mozek zareaguje a jelikož ho neovládáme, automaticky otevřeme oči a ptáme se : Co to je?
Inu, jsou to počátky nějakého snu, protože tělo prochází stejnou fází jako před probuzením, jen v obráceném pořadí. Proto tyto obrazy vůbec nepovažujeme za sny. Nikdo nám o tom totiž neřekl. A my to považujeme za psychopatické vidiny.
Za sebe musím říci, že i já jsem z počátku reagoval stejně, lépe řečeno automaticky na akci vědomého mozku. Otevřel jsem oči. A nechápal jsem. Ty vidiny totiž díky rychlé reakci netrvaly dlouho, takže jsem je ta sny vůbec nepovažoval. Když sem se však zabýval lucidním sněním a fázemi spánku, uvědomil jsem si, že opravdu náš organismus před usnutím prochází stejnou fází jako před před probuzením. To jest fází, kdy máme sny. A obrazy na víčkách jsou tyto sny.
A tak jsem se postupně snažil ovládnout svou automatickou reakci otevření očí a dnes, pokud se mimty obrazy začnou objevovat, dokáži je nějakou dobu podržet a dívat se. Jak jsem napsal, je to jako v kině. Na vnitřní straně víček se odehrává nějaký příběh. A pak se vědomí překlopí do spánku a já pak nevím, zda sen, který ráno mám, je sen z večera nebo zda je to jiný sen.
Takže až někdy před usnutím uvidíte na víčkách nějaké hybající se obrazy, zkuste si říci: Je to jen sen. A možná oči zůstanou zavřené a vy budete prožívat své sny před usnutím. Jako když pouštíte dětem Večerníčka.
