Článek
Svaté knihy nám dávají špatný pohled na Boha. Jsou poplatné náboženství, kterému slouží. A každé náboženství si Boha představuje různě. A samozřejmě s tím souvisí i základní otázka : Existuje Bůh?
Ve své podstatě existenci Boha dle Svatých knih nikdo nikdy nemůže vyvrátit ani potvrdit. Ani to nejde. Jsou to události v minulosti, které se možná staly možná nestaly. Je to založeno na principu: Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. A jelikož neexistovalo písmo a události se předávaly ústně, tak je jasné, že se vždy přidávalo a přikrášlovalo v principu, aby to bylo dobré pro nás. Ne pro všechny. Pro nás. Pro náš kmen. Pro náš rod. Tak vznikají báje a pověsti. A Svaté knihy s nimi pracují. A přesvědčují jiné, že se to skutečně stalo.
Takže Existuje Bůh nebo ne? Jak jsem řekl: Zapomeňme na Svaté knihy, ve kterých jsme díky náboženství přesvědčováni o jejich pohledu na existenci Boha. A podívejme se na realitu.
Bůh pro člověka existuje ve dvou formách: Bůh fyzický a Bůh duchovní. A každý člověk si sám volí formu existence Boha, které věří. Neexistuje Bůh obojetný. Je buď fyzický nebo duchovní. Pouze náboženství náš přesvědčují o tom, že Bůh fyzický a duchovní jedno jest. Což je blbost. Ale to je dáno tím v minulosti, aby se lidé dali lépe ovládat. Neumím to vysvětlit, je za tím Bůh. Nebo Peklo. A co vyhovuje mně, je to Nebe. Ostatní je Peklo. A čím vyšší postavení mám, tím více Nebe dle mně jim nabídnu. A buď věříte v můj pohled na Boha nebo vás nechám upálit jako kacíře. Takový pohled na Boha nám dávají náboženství. Náboženství totiž není o víře, ale o lidech, kteří nám dávají svůj pohled na Boha a nutí nás ke stejnému názoru. A když nesouhlasíš, tak tě upálíme.
Takže Existuje Bůh nebo ne? Opravdu je třeba se zamyslet nad existencí Boha ve formě fyzické či duchovní. Každé totiž ukazuje na různé formy existence Boha.
Nejdříve je třeba si osvětlit vznik celého Vesmíru. Ne tak, jak nám ho představují různá náboženství. Vesmír hmotný vznikl z energie. Nevíme, co to bylo za energii. Ale teprve z energie vznikne hmota. Energie existuje vždy a všude. A energie vyplňuje prostor. Hmota vzniká z energie a po zániku hmoty se opět stane energií. Prostor existuje vždy a všude. Hmota existuje pouze dočasně. A po zániku hmoty se tato stane opět energií.
A tak vznikl hmotný Vesmír. A ve Vesmíru vznikl člověk. A člověk začal myslet. A začal mluvit. A věci či události, které si nedovedl vysvětlit, tak začal připisovat Bohu. A tak se zrodil Bůh. Čili Bůh nestvořil Vesmír, ale člověk stvořil Boha. A každý člověk si Boha může představit tak, jak sám chce. A o svém pohledu na Boha může přesvědčit ostatní a vzniká náboženství. Zpočátku je to o pohledu na Boha, později je to o ovládání jiných. A vzniká Peklo náboženství.
A teď dva pohledy na Existenci Boha:
Bůh fyzický. Pokud se týká Boha fyzického, tak jsem v souhlasu s tzv. Vetřelci dávnověku, kdy k nám zavítali obyvatelé jiných planet. A díky svým technickým vymoženostem byli považováni za Bohy, tzn za někoho, koho nejsem schopen pochopit, protože nedosahuji jeho myšlenkové úrovně. A po celé planetě vidíme a neustále odkrýváme nové a nové stavby, které nejsme schopni pochopit, jak to mohli postavit. Sám so pořád kladu otázku: Proč nemůžeme přijít na technologii, kterou to postavili. Přeci tady musely zůstat známky technologie. Pokud mimozemšťané mezi sebou bojovali, tak přeci nějaká vesmírná loď musela spadnout a měli bychom zde její trosky. Tak kde jsou? To mně pořád nejde do hlavy. A teď neberu Roswell. Dle Véd ty boje byly daleko v minulosti, takže trosky by zde musely být.
Bůh duchovní nebo také myšlenkový a teď hovořím na základě vlastní zkušenosti. Každý člověk má v sobě dobré já a špatné já. Dobré já je obraz nebe, špatné já je obraz pekla. A člověk se rozhoduje vždy mezi těmito dvěma světy. Jenže se může stát, že se člověk ocitne na hraně svého bytí, neví kudy kam. Je na hraně existence. Nelze se rozhodnout mezi nebem peklem. Každá cesta má své pro a proti. A člověk si připadá úplně ztracený. Kdo mi pomůže? Nejdřív jsem to řešil sebevraždou. Klidně půjdu do pekla a vše vyřeším v příštím zrození.
Argema:
Jen smůlu máš, zůstal jsi sám, hlavu plnou problémů. Budoucnost svou nepoznáš, jeden krok propast bezedná. Začátek konce drogy jsou, chvíli úsměv, potom pláč. Na četné střepy život roztříštíš, nemáš sílu rvát se stále dál......
A tak jsem se chtěl zabít. Ani dobré já ani zlé já nepomohlo. A tak přišel ON, Nejvyšší. I když nejdříve přišel Anděl. Anděl, který mi zvěstoval, že ON, Bůh na mne nezapomněl. Ale, kdo by tomu přeludu věřil. A tak přišel ON. Hlas. Nebyl uvnitř mé hlavy. Mluvil ke mně z vnějška, jako by ke mně mluvil celý Vesmír. Ať jsem byl kde jsem byl, ten hlas byl pořád se mnou. Bojoval jsem s tím. Jsem schizofrenik, skončím v blázinci. Řekl, že ne. Ani se nemůžu zabít, ještě mně nechce. Ještě tady mám něco vykonat. Ale to nechme stranou.
Zkrátka jsem chtěl osvětlit existenci Duchovního Boha. Když se nemůžete dlouhodobě rozhodnout mezi dobrým já a zlým já, přijde ON. A tohohle jsou náboženské knihy plné. Zažil to Budha, Ježíš i Mohamed. Tohle totiž není zážitek, to je prožitek. Zážitek patří vnějšímu světu, to zapomenete. Prožitek patří vnitřnímu světu, ten ve vás zůstane navždy. Toho se nezbavíte. Jak rád bych se toho zbavil. Jak rád bych na to zapomněl. Nejde to. Je to součást mé existence. A pořád se s tím učím žít.
Kněží mi nevěří. Prý se mnou mluvil Ďábel. I kdyby. Bůh má v sobě Nebe i Peklo, protože jedno bez druhého nemůže existovat. Někoho z průseru Bůh vysvobodí skrze Nebe a někoho skrze Peklo. Bůh nezavrhne žádnou Duši. Bůh stvořil Duši, tak proč by jimi mrhal? To nedává smysl.
A proč Bůh mluví pouze s některými? No, Bůh mluví ke každému a s každým a stále. Jde pouze o to, kdy HO člověk začne slyšet. A většinou HO začne slyšet, když je v průseru. Tak jako já.
Jsem schizofrenik, když jsem ten hlas slyšel a komunikoval s ním? Ano, je to možné. Pořád nad tím přemýšlím. Až moc. Jenže v jeden okamžik jsem tomu hlasu řekl: Ano, věřím, že jsi Bůh. A v ten okamžik jsem ucítil, jak mé Srdce ztvrdlé na kámen prasklo a já jsem se tak volně a svobodně nadechnul, jak jsem to nikdy dosud nepocítil. Já jsem to prasknutí cítil a slyšel. Byl to nějaký zdravotní problém se srdcem? Nepovím. Nevím. Před 20 lety jsem přežil zánět srdečního svalu, takže chodím na pravidelné kontroly. A za posledních 20 let doktoři při kontrole nenalezli žádný problém.
Je? Není? To si každý člověk musí zodpovědět sám za sebe. Pro mne Bůh je. Už nepřemýšlím nad Jeho existencí. Neříkám Věřím. Neříkám Nevěřím.
ON je. Pro mne JE. A na základě toho neříkám: Pane, prosím tě o to či ono. To nedává smysl. Proč by měl někoho upředňostňovat?
Žiju. A jsem. A vím, že ON je tady se mnou. To je Duchovní Bůh. Je ve mně. A já jsem v Něm. Neboť Skrze Něho a v Něm jest všechno stvořeno. A z tohoto hlediska Bůh rovná se Vesmír.
