Kladenský rap, to je jiný svět: Kdyztoff a Sleyb Sick

Následující článek je věnován dvěma bývalým spolužákům z 5. Základní školy v Kladně-Rozdělově, jíž se mezi místními přezdívá Pětka. Oba kdysi sportovali, ale to není zdaleka to jediné, co mají společného. Kromě rapu a trapové hudby je totiž spojuje ještě další důležitá věc. Víte, už v úvodním díle celé série jsem upozorňoval na to, že se mezi kladenskými rappery vyskytují jedinci s velice bohatými životními zkušenostmi, tedy alespoň co se tvrdých drog nebo léčeben týče. A právě do skupiny drogově závislých ex-pacientů psychiatrické léčebny patří naši dva rozdělovští parťáci. Pojďme se teď na tyhle „beatniky“ podívat trochu blíže.

Nejvýstřednější postavou kladenského rapu je bezesporu Kryštof Huja (*2002), jenž vystupuje pod jménem Kdyztoff (čti Kdyžtoff). Odmalička se věnoval jízdě na skateboardu a měl velký talent. Na závodech se pravidelně umisťoval na stupních vítězů. Vyhrál třeba sérii Board 4 Future, úspěchy ovšem zaznamenal rovněž v tour Lakai rides on Ambassadors. Několik roků hrál i tenis za LTC Slovan Kladno. Kryštof kromě toho působil také jako youtuber. V roce 2016 na svém kanálu zveřejnil píseň Milion+, ve které paroduje Yzomandiase a jeho nahrávací label. Video se rychle stalo virálním. Brzy nato přišly další parodie Nesmim a Savo boy - dokonce ani rapperův tatínek se nedržel příliš zkrátka. Problém je však v tom, že Kryštof už od svých patnácti let bere tvrdé drogy. To mělo pro jeho slibně se rozvíjející skateboardingovou kariéru samozřejmě fatální následky. Kvůli toxikománii navíc nedokončil ani střední školu.

Kryštofovu postupnou fyzickou a hlavně psychickou proměnu je možné vidět v klipech k songům Crazy wolf, More věř mi a Terpentýny. První z těchto videí se natáčelo roku 2021 před vlakovou stanicí Kladno-Rozdělov a na Městském stadionu Sletiště. V jeho závěru Kryštof symbolicky vystoupá na stupně vítězů, což nyní může bohužel působit poněkud hořce. Pokud jste se podívali na třetí video, už víte, že Kryštofovou další vášní (kromě hudby a drog) je také malování obrazů. V současnosti se živí jako umělec na volné noze. Svá abstraktní díla prý vytváří intuitivně (žádný fet?) a jsou pro něj i určitým druhem terapie. Samotný tvůrčí proces popisuje takto: „Na plátna přenáším emoce, které bych normálně nedával najevo. Maluju strach, radost, úzkost, zkrátka to, co se ve mně zrovna odehrává. Obrazy jsou odraz mě.“ Při malování používá olejových a akrylových barev. Kryštofovy obrazy nejsou určitě pro každého, jeho talent je ale nesporný. Mě osobně nejvíce zaujaly obrazy Zapletená a Snaha.

Kryštof Jan Huja, jak zní umělcovo celé jméno, se však neomezuje jen na malby. Do portfolia nekonvenčního výtvarníka patří rovněž kresby. Nadaný ilustrátor kreslí převážně komiksové postavy a příběhy. Před nedávnem ilustroval knihu Parkour s Lukášem Kuldou a ačkoliv mu ekonomie údajně nic moc neříká („finanční gramotnost, tak o tom nic nevim“ - viz. píseň Ticho), tak i knihu Evropská hospodářská a měnová unie v souvislostech. Kryštof vydal též několik útlých obrázkových knížek, jež jsou plné postřehů a událostí z jeho bouřlivého života. Knížka Co je ve mně? obsahuje básně a obrázky, zatímco série Empty Diarez zachycuje pohledy na svět z míst, které autor namaloval.

Ve výčtu Kryštofových zálib se dá najít i jedna obzvlášť kontroverzní - tagování. Kryštofovým poznávacím tagem-charakterem je nahá (blonďatá) žena/dívka s roztaženýma nohama, často doprovázená nápisem EMPTY v oblasti rodidel. Těmito „čubkami“ či „čubičkami“ (omlouvám se, ale tak jim říká) Kryštof především v noci „zkrášluje“ různá zákoutí svého rodného města. Malůvky s nadrženými roznožovačkami (dámy prominou) „zdobí“ zdejší fasády, zdi, lavičky nebo přípojky, takže když budete mít štěstí, třeba na nějakou narazíte. Této netradiční činnosti věnoval rapující všeuměl i písničku.

Sluší se říct, že Kryštof Huja má pro zmiňované aktivity veškeré předpoklady, neboť pochází z umělecky založené rodiny. Svoje výtvarné vlohy doslova a do písmene podědil. Kryštofův dědeček Jaromír Huja (*1946) je totiž malířem, sochařem a uměleckým keramikem. Ateliér má v budově kročehlavského pivovaru. V areálu podniku lze spatřit např. jím zhotovenou bustu zdejšího nájemce a sládka Otakara Zachara. Je také autorem keramických slunečních hodin na průčelí budovy nebo sochy sv. Václava a sv. Tomáše na hlavním schodišti. Jaromír Huja kreslí i nahotinky, což ledacos vysvětluje (hlavně předchozí odstavec).

To po sportovní stránce se Kryštof spíše potatil. Jeho otec Jaromír Huja ml. také hrával tenis za kladenský klub LTC. V 80. letech byl členem reprezentačního družstva československých juniorů a na mistrovství ČSSR (1984) získal dvě bronzové medaile. Dnes na Kladně provozuje obchod s výtvarnými potřebami. Ve volném čase se věnuje fotografování.

Co se Kdyztoffovy diskografie týče, v roce 2021 mu vychází trojice EP - Very Old, Na dno a Off Life. O rok později následuje další EP Z vesmíru do Kladna. Název epíčka odkazuje na stálou expozici kladenského rodáka a výtvarníka Zdeňka Milera, který vytvořil známou postavičku Krtečka. Plakát k této výstavě byl navíc použit jako obal alba. Krtečkovi ovšem na coveru přibyly do rukou pistole, takže je z něj opravdový gangsta. No vida, konečně trocha originality! Ti pozornější z vás si určitě všimli ještě jednoho rozdílu - na Krtečkově raketě je vidět schéma chemické struktury. Vy si můžete pustit Kdyztoffův track z roku 2022 s názvem Back to the Kladno. Rapuje v něm o „rozbodaných rukách“, co si „podávaj stříkačku jako dýmku míru“, a také o „ztracených nadějích na zítřek, co možná nečeká na nás“. Mrazivý dojem ještě umocňují výňatky z textu jeho ranné písně Nejdu ke dnu: „Jsem tady, na moc dlouho to nevidim. (…) Jsem tady, moc dlouho tu nebudu.“

V songu Andělé, jenž se rovněž dočkal videa, zase z mladíkových úst zazní verše „kolem všude mlha že snad dala by se krájet, nevím kudy dál já už začínám psát závěť“. Více než výmluvný je také Kryštofův vzkaz na jeho hudebním profilu (kterým vlastně popírá název jednoho z výše uvedených songů) - „sem na dně, co chceš slyšet víc?“

Kdybychom měli mezi kladenskými rappery hledat nejvíce nedoceněného jedince, pak by moje volba byla vcelku jasná - SLEYB SICK (též SLEYB&SICK). Mohli jste ho mimochodem spatřit ve videoklipu Kdyztoffovy písně Crazy wolf, o které už byla řeč. Od té doby se ale Sleyba, vlastním jménem Ondřej Slabý (*2002), strašlivým způsobem posunul. V roce 2022 zveřejnil velice povedený minimalistický klip k songu Darkmood. Co na tom, že ve videu po celou dobu leží v posteli v ne zrovna dvakrát uspokojivém stavu (aspoň dělá čest svojí přezdívce).

Zajímavým vizuálem se může pochlubit také Sleybova píseň Ke Dnu, o jejíž mix a master se postaral pražský producent BeatMachine3000. Autorem originální nahrávky je ruský hudebník FLORA FLW (Sergej Tyščenko). Vertikální video ale doporučuji zhlédnout spíše na displeji vašeho mobilního telefonu. Všimněte si, že v počtu obličejových piercingů nyní Ondra nad Kryštofem jednoznačně vede, a to v poměru 5:1. Pokud se do této melancholické písničky zaposloucháte, ze Sleyb Sickových (prášky polykajících) úst uslyšíte: „podívej se do zrcadla jak stárnem, včera bylo mi patnáct, dneska dvacet, do dvaceti sedmi je to už kousek.“

V dětství přitom tenhle zrzek aktivně sportoval. Roku 2014 se dokonce zúčastnil atletické miniolympiády pro žáky 1. stupně. Svou školu úspěšně reprezentoval v okresním finále na Sletišti, kde v běhu na 50 metrů obsadil 3. místo. Dnes už tento bývalý pacient psychiatrické nemocnice v Bohnicích může rapovat tak akorát o tom, že „nepoběží žádný závod“ (Do Hrobu), jelikož „stejně nemá sílu, nevyjde ani do schodů“ (Same Feelin). I tady jsem vysledoval určitou podobnost s Kryštofem Hujou, který v běhu na 60 metrů skončil těsně čtvrtý. Bylo to ovšem v rámci 33. ročníku Běhu vítězství zámeckým parkem, jež se uskutečnil v roce 2005 v Lánech, a šlo o kategorii chlapců do 4 let. O něco lépe si počínal Kryštof roku 2011, kdy se v běhu do schodů umístil na třetí pozici (kategorie do 10 let). Šlo o závod konaný v Kladně-Podprůhonu. Jen nevím, jestli jste schopni tyto informace docenit.

Vraťme se ale zpět ke Sleybovi. Když se podíváme na jeho diskografii, zjistíme, že je poměrně rozsáhlá. Vezmu to chronologicky, leč telegraficky: 2021 - Great Rain Anarchy (EP), 2022 - Two Persons (mixtape), Broken (EP) a Last Cup For Last Members (EP). Roku 2023 vyšlo Sleybu Sickovi album 1st SICK MIXTAPE IN KLA. Obsahuje mimo jiné track Jede mi to za minutu - podle mého názoru jde o vůbec nejzajímavější kousek z celé kompilace.

Pozornost byste měli věnovat také skladbě TRAP, jejíž aranžmá (samply, beaty) je vyvedené v duchu horrorcore. Na přebalu samotného alba se pak vyjímá fotografie zarámovaného obrazu. Jeho autorem není nikdo jiný než Kdyztoff. Sleyb Sick Kdyztoffovy obrazy obecně velmi často používá jako cover arty pro svoje písně. V nich rapuje o pomalém umírání „s práškama v kapse“ (Piš mi Parte), o myšlenkách se „zabít [a] na všechno [se] vys*at“ (BENDO), nebo třeba o tom, že už „žádná cesta není a že všechno bylo zbytečně“ (Pyramida S*aček ). Se svým rozdělovským kámošem také dál spolupracuje i po hudební stránce - nedávno spolu nahráli např. písně Flashback anebo Není čas. Je vidět (či spíš slyšet), že kluci smaží ve velkém.

Takovýchto hudebních kolaborací ale má Sleyba za sebou pochopitelně vícero. A zdaleka se nejedná jen o Kladeňáky, jako tomu bylo třeba v případě Michala Nádvorníka alias Vandala23 z crew DMK Rap.

Na začátku roku 2022 totiž Sleyb Sick hostoval v songu pražského rappera Deprina s názvem Blesky. Když Sleyba nastoupí do druhé poloviny skladby, po refrénu kromě jiného říká: „…jedeme dál, než budeme na konci, jedeme dál, než život náš skončí.“ Následně rapuje např. o tom, že „tracky jsou navždy, umřeme mladý, bude to brzo, čas se nám krátí“. To nezní příliš optimisticky.

Další kolabo přišlo pro změnu ke konci roku 2022, kdy si sickPATRICK (ano, další lazar) pozval Sleyba Sicka do svého tracku Dark Motions. Tomu opět patří druhá polovina nahrávky. V jejím závěru pronese zneklidňující slova - „stejně nikdy nezestárnem“.

Abychom ale naše povídání o Sleybovi zakončili o něco veseleji, nabídnu vám k poslechu jeho song KladnoYeBrooklyn, ve kterém zazní refrén „Kladno to je Brooklyn, Kladno to je stoka / varna a perník je tady číslo jedna / Kladno je Brooklyn, Kladno je stoka / slyšim zase majáky, všude jezděj benga.“ Pokud vás to zaujalo, neváhejte a určitě do našeho malebného města někdy přijeďte na návštěvu, velice rádi vás tu uvidíme.

Pokračování příště…