Článek
Před druhou světovou válkou tvořili Němci přibližně 3,8 % obyvatel Kladna - při sčítání lidu v roce 1930 se tu k německé národnosti přihlásilo celkem 789 osob. Většinou se však jednalo o německy mluvící Židy, takže skutečné číslo bylo ještě o něco nižší. Německá menšina ale měla ve městě nezanedbatelný vliv. V centru Kladna totiž Němci představovali necelou třetinu populace (na Židy připadala zhruba desetina). Hlavní třída ovšem nebyla jedinou zdejší „baštou němectví“. Dalším centrem německého živlu se staly kladenské železárny Poldi. Význam německé menšiny ještě navíc vzrostl po začátku okupace, kdy byli do čela tamních průmyslových závodů dosazeni němečtí odborníci z říše, kteří se do Kladna přistěhovali spolu se svými rodinami. Úřady proto musely tyto nově příchozí někde ubytovat. A tak vznikla městská čtvrť s názvem Poldi Siedlung („Osada Poldi“).
Zmíněná kolonie vyrostla u tehdejšího jihovýchodního okraje Kladna (ve směru na Kročehlavy), v prostoru ohraničeném lesem a silnicí Kladno–Buštěhrad. Nachází se v dnešních ulicích Kpt. Jaroše, Jana Velly, 5. května a Lidických žen (jeden objekt je rovněž v ulici Herbenova). Další domy kolonie byly postaveny v prostoru nynější Děčínské a Mostecké ulice. V první polovině 70. let je ale nahradily paneláky. Podle historika Miloše Hořejše má sídliště koncepčně připomínat zahradní města architektů Paula Schmitthennera (1884–1972) a Heinricha Tessenowa (1876–1950) ze stuttgartské školy (Stuttgarter Schule). Jsou v něm zastoupeny hned tři stavební typy domů: typ Doppelhaus se dvěma domovními vchody, typ Reihenhaus se třemi domovními vchody a patrové domy či dvojdomy. V těchto domech byly instalovány rozvody teplé a studené vody, nechyběly v nich ani koupelny (nešlo tehdy o samozřejmost, lidé se totiž mnohdy koupali v neckách). Patrové domy vedoucích zaměstnanců Poldi byly vybaveny pokoji pro hosty a přiléhajícími garážemi. Němci plánovali i stavbu reprezentativního centra, jehož chloubou měl být stranický dům NSDAP (Haus der Partei), postavený ve stylu monumentalismu. Vedení Poldiny hutě kvůli tomu vyhlásilo architektonickou soutěž, které se zúčastnili Wilhelm Jost (1887–1949), Emil Leo (1894–1974), Friedrich Zotter (1894-1961) anebo Diez Brandi (1901–1985).
Chtěli byste dochovanou, nedochovanou i nerealizovanou část Poldi Siedlungu navštívit? Tady je plán trasy. (ZDE)
Malebná čtvrť Poldi Siedlung v městské části Kročehlavy byla postavena v letech 1940-1942 pro německé zaměstnance Poldiny hutě. Na fotografii vidíte budovu v Herbenově ulici.
Tyto dvoupodlažní podkrovní domy zpravidla sloužily jako krátkodobé ubytovny.
Tento patrový dvojdům s podkrovím byl vybudován pro vedoucí pracovníky Poldiny hutě.
V ulici Kpt. Jaroše vedle sebe stojí hned tři takovéto dvojdomy.
Od bývalých dělnických ubytoven je snadno rozeznáte.
Ty mají totiž větší počet oken (v řadách po pěti), a tím pádem i bytů - stejně jako tato budova na konci ulice Kpt. Jaroše.
Bývalé ubytovny pro dělníky jsou také dohromady tři. Dvě se nachází ve zmíněné ulici Kpt. Jaroše a jedna je v ulici Herbenova.
Většinu čtvrti ale tvoří převážně přízemní podkrovní dvojdomky. Ty jsou rovněž inspirovány saskou rustikální architekturou.
Některé sedlové střechy rodinných domů mají sklon až 65 stupňů.
Historie samotné čtvrti se začala psát bezprostředně po vzniku protektorátu. Zástupci čtyř kladenských průmyslových podniků, jmenovitě Poldiny hutě, Pražské železářské společnosti, závodu Kablo a Anglicko-českého kamenouhelného těžařstva, se na společné schůzi dne 23. března 1939 dohodli na založení společnosti pro výstavbu sídliště s názvem Siedlungsgemeinschaft der Kladnoer Industrie (Spolek sídliště kladenského průmyslu). Tehdejšího jednání se zúčastnil také Ing. Rudolf Steinsdörfer coby vedoucí kladenské pobočky NSDAP a formálně i starosta František Pavel.
Pro vůbec první kladenské sídliště byly vybrány pozemky na okraji Kladna a Kročehlav (dnes ZSJ Výhybka), čímž mělo dojít k propojení obou městských částí. Průmyslové závody tu plánovaly postavit 260 bytů. Říšský architekt Werner Knapp (1903–1960) ovšem prosazoval výstavbu 600 bytových jednotek. Většina členů spolku proto z celého projektu raději vystoupila. Kablo a Anglicko-české těžířstvo se rozhodly stavět jen pro sebe, zatímco PŽS nestavěla nic. Z původní čtveřice investorů tak nakonec zůstala jen Poldina huť - proto sídliště nese její jméno.
Poldina huť ve finančně náročném projektu setrvala i z politických důvodů. Pokud by z něj totiž vystoupila také ona, mohlo by to být chápáno jako útok proti Říši. Z Poldi Siedlungu se navíc mělo stát jakési vzorové sídliště pro veškerou budoucí bytovou výstavbu v protektorátu. Představitelé závodu proto usilovali o alespoň částečnou realizaci Knappova plánu.
Se stavebními pracemi se začalo v roce 1940. Poldina huť chtěla do konce onoho roku postavit 120 bytů. Tento záměr se ovšem velice záhy ukázal jako nereálný. Ke slavnostnímu předání prvních dokončených domů totiž došlo až 12. října 1942. Padesát dva rodin německých zaměstnanců Poldiny hutě obdrželo svůj byt přímo během slavnostní prohlídky. Dalších 25 bytů ale bylo předáno později. Získali je vybraní pracovníci, kteří se zapsali do pořadníku a zároveň patřili k příslušníkům branné moci.
Během dvou let bylo v kolonii postaveno 93 bytů. Projekt se tedy podařilo realizovat jen asi z jedné šestiny. Na jeho dokončení už z důvodu pokračující války nebyly peníze.
Podle některých pamětníků měla být tato čtvrť postavena do tvaru hákového kříže. Údajně proto, aby na ní němečtí piloti nic neházeli. Jde samozřejmě o naprostý nesmysl. Žádný dobový zdroj se o ničem takovém nezmiňuje… nehledě na to, že plán kolonie svastiku ani náznakem nepřipomíná. (Podobnou legendu mají i v Liberci).
V Poldi Siedlungu byla po skončení války dočasně ubytována většina z lidických žen. Na tuto skutečnost upomíná název jedné ze zdejších ulic.
Okresní národní výbor v Kladně pro ně nechal vyčlenit 50 bytů. Na jeden byt s kuchyní, obývacím pokojem a toaletou někdy připadaly i tři ženy, mnoho z nich také bydlelo v podkrovních pokojích.
V roce 1946 se Poldina huť stala součástí nově vytvořeného národního podniku Spojené ocelárny. Správa zdejších bytů proto logicky přešla právě na něj.
Na začátku 50. let byly lidické ženy a děti z Poldi Siedlungu vystěhovány do nových Lidic. Do uvolněných domů a bytů se poté nastěhovali zaměstnanci dolů či Spojených oceláren. Potomci těchto horníků a hutníků žijí ve čtvrti dodnes.
Střechy domů jsou prosvětleny mírně vystouplými vikýři.
V Poldi Siedlungu lze narazit i na několik trojdomků. Zatímco Doppelhaus má dva domovní vchody, typ Reihenhaus disponuje třemi vchody do bytů přímo z ulice. Počet dveří odpovídal počtu rodin, pro něž byl domek určen. Na této fotografii je třídomek v ulici 5. května (další Reihenhaus se nachází v ulici Kpt. Jaroše).
Autorem těchto obytných domů je Dr. Ing. C. E. Schniewind. Ten přišel s několika různými návrhy, z nichž byly posléze vybrány ty nejvhodnější. Schniewind přitom navázal na tvůrce prvních konceptů, kterým byl Dipl. Ing. Eckert.
Kolonie Poldi Siedlung patří mezi nejcennější urbanistické celky na území Kladna. U této lokality se proto stavebnímu úřadu doporučuje při jakékoliv změně stavby nebo nové stavbě požadovat vyjádření Úřadu architektury a územního plánování.
Pohled na rozestavěný dům v ulici 5. května, jehož stavbu stavební úřad povolil v roce 2022. Odbor výstavby nicméně dospěl i k jednomu poměrně necitlivému rozhodnutí. V roce 2010 se totiž obyvatelé čtvrti vymezili proti plánované výstavbě třípatrového bytového domu. Stavební úřad ovšem kontroverzní stavbu v ulici Milady Horákové o čtyři roky později schválil. Místní se ještě snažili docílit alespoň toho, aby se budova snížila minimálně o jedno patro, avšak také bez úspěchu.
Mnoho zdejších rodinných domů prošlo před nedávnem rekonstrukcí. Jejich fasády díky tomu září těmi nejrůznějšími barvami - červenou, zelenou, oranžovou, žlutou atd. Estetický dojem je ale narušen všudypřítomnými plastovými okny. Původní dřevěné okenice jsou bohužel často ve velmi špatném stavu. Některé domy sice obdržely nové, většina okenic však z okenních rámů nadobro mizí.
Větrací otvory ve štítových zdech domů sloužily k odvětrávání půdních prostor. Někde už je majitelé nechali zazdít, jinde jsou ale k vidění dodnes. Průduchy ovšem mohou plnit i ryze dekorativní funkci, jak ukazuje tato fotografie.
Čtvrť měla mít i vlastní správní centrum. Vedení Poldiny hutě kvůli tomu uspořádalo neveřejnou architektonickou soutěž, do které přizvalo pětici renomovaných architektů. Byli mezi nimi čtyři profesoři vysokých technických škol - prof. Wilhelm Jost (1887–1949) z Drážďan, prof. Dr. Emil Leo (1894–1974) z Brna, prof. Dr. Friedrich Zotter (1894-1961) ze Štýrského Hradce a prof. Diez Brandi (1901–1985) z Prahy. Pátým účastníkem konkurzu byl soukromý architekt Dr. Ing. W. Platzer z Lince. Devítičlenná porota se 22. dubna 1941 vyslovila pro projekt prof. Brandiho. Na druhém místě skončil návrh prof. Josta a na třetím se umístila studie od prof. Lea. Žádný z těchto projektů ale nebyl realizován. Komise upozorňovala zejména na nedostatečně vyřešené zásobování vodou a elektřinou.
Nepřehlédnutelnou dominantou Siedlungu měl být stranický dům NSDAP (Haus der Partei) s čtvercovou věží. Prof. Brandi se nechal ve svém návrhu inspirovat teutonskými hrady Řádu německých rytířů v Prusku a Pobaltí. Za zdmi této monumentální budovy se měl nacházet velký sál s pódiem pro tisíc osob, dále několik vedlejších místností, dva menší sály, foyer, prostory pro místní stranické vedení, kanceláře SA a SS, podzemní protiletecký kryt apod. Na místě plánovaného partajního domu nakonec v 50. letech vyrostl nevzhledný Gottwaldův domov mládeže (dnešní Domov mládeže Sítná).
Zamýšlené reprezentativní centrum mělo kromě zmíněného Parteihausu obsahovat také domov Hitlerjugend, závodní hotel s multifunkční slavnostní halou pro 1 200 osob, hostinec, kino, základní školu s osmi až dvanácti třídami, měšťanskou školu se šesti třídami, závodní učňovskou školu Poldiny hutě pro přibližně 70 učňů, německou mateřskou školu pro 70 až 80 dětí, jesle, dětský útulek a mateřskou poradnu. Počítalo se rovněž s centrálním náměstím, několika nádvořími a podlouhlým tržištěm.
Další domy kolonie byly postaveny v prostoru dnešních ulic Děčínská a Mostecká. Kvůli národnosti tamních obyvatel se této části přezdívalo český Siedlung. Necelé dvě desítky dvojdomků ale v roce 1973 musely ustoupit panelovému sídlišti Sítná II.
Několik archivních fotografií Poldi Siedlungu je možné zhlédnout na stránkách projektu Kladno minulé. Většina černobílých snímků zachycuje právě demolici tzv. českého Siedlungu. Jejich autorem je amatérský fotograf František Pošta. Viz tyto odkazy: ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE a ZDE. Další dobové fotografie pořídil pan Stanislav Čurda. (ZDE) Zaniklou část Siedlungu můžete vidět i na facebookové stránce Kladno historické (ZDE a ZDE).
Přibližně 120 unikátních snímků z období samotné výstavby této dělnické čtvrti zase ve svých sbírkách schraňuje místní Sládečkovo vlastivědné muzeum. Dva z těchto snímků lze spatřit v dokumentu Romana Rezka s názvem Příběh jedné vesnice. Sbírka jako taková ale veřejnosti přístupná není.
Použité zdroje:
Archiv ČT24. Lidice. Vdovy s dětmi se zabydlely v Kročehlavech (1946). Dostupné na: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288585-archiv-ct24/211411058210023/cast/332866/ [cit. 20-2-2024]
Pavla Bechnerová. Společnost pro obnovu Lidic ve vztahu k ústředním i místním úřadům státní správy a ve vztahu k ideologii komunistické strany v období 1945/6–1960. Dostupné na: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/82453/140052157.pdf [cit. 11-2-2024]
Olga Čerkašina. Kak nacisty sobiralis' perestroiť Kladno. Dostupné na: https://www.prahapraha.cz/zhizn-v-chehii/o-chehii/kak-naczisty-sobiralis-perestroit-kladno/ [cit. 4-3-2024]
Olga Čerkašina. Kladenskaja kolonija Siedlung. Dostupné na: http://ruslo.cz/index.php/nauka/item/313-kladenskaya-koloniya-siedlung [cit. 7-2-2024]
Adam Čermák. Proměny Kladenska v období industrializace a Velké hospodářské krize. Dostupné na: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/108655/130255827.pdf [cit. 7-2-2024]
Roman Hájek. Plány na přestavbu Kladna během 2. světové války. Dostupné na: http://www.kladnominule.cz/pribehy/plany-na-prestavbu-kladna-behem-2-svetove-valky [cit. 7-2-2024]
Miloš Hořejš. Aplikace nacionálněsocialistické architektury v českých zemích v l. 1938–1945. Dostupné na: https://stary-web.ntm.cz/data/veda-a-vyzkum/publikace/rozpravy_ntm_203.pdf [cit. 7-2-2024]
Kateřina Nič Husárová. Kročehlavští nový dům v sousedství odmítají, úřad přesto stavbu povolil. Dostupné na: https://kladensky.denik.cz/zpravy_region/krocehlavsti-novy-dum-v-sousedstvi-odmitaji-urad-presto-stavbu-povolil-20140510.html [cit. 12-2-2024]
Alexandr Němec, Roman Hájek. Sídliště Kladno-Rozdělov. Halda, Kladno 2018.
Daniela Řečínská. Rozhovor s mužem cestujícím do pestré minulosti Kladna. Dostupné na: https://kladensky.denik.cz/zpravy_region/web20090717.html [cit. 20-2-2024]
Eva Semotanová, Robert Šimůnek, Martin Kuna, Květa Hrnčířová, Jiří Kovařík, Zdeněk Kuchyňka. Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 17, Kladno. Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha 2007. Dostupné na: http://towns.hiu.cas.cz/HAM/kladno/kladno-seznam-map-cz.pdf [cit. 3-3-2024]
