Článek
Zachovalé historické jádro čtyřtisícového města kolem ulic Starý hrad a Hradní představuje velice unikátní místo. Tato malebná čtvrť se staletými hradbami, křivolakými uličkami, bránami a pozůstatky středověkého hradu v zástavbě rodinných domků působí nostalgickým a tajemným dojmem. Koneckonců, ne nadarmo se v první sloce znělky Na Starém hradě v Buštěhradě, kterou složil zdejší hudební skladatel a pedagog Karel Václav Vacek (1908-1982), zpívá: „Na Starém hradě, v Buštěhradě, znívala píseň plná krás. Jak zněla kdysi, ať zní zas, ať zní slavně zas…“
Vůbec největší poklonu tomuto středočeskému městečku vysekl nejspíš přední český archeolog a kastelolog Tomáš Durdík (1951-2012), když v rozhovoru pro MF DNES (2002) prohlásil: „U nás je málo měst, která mají tak malebnou část, jako je areál Starého hradu v Buštěhradě, která se k turistickému využití přímo nabízí.“ (ZDE) Ostatně, s délkou kolem 300 metrů byl buštěhradský hrad ve své době třetím největším hradem ve středních Čechách - hned po Pražském hradu a Karlštejnu (rozkládal se na ploše téměř 2 hektarů). Jeho počátky sahají až do druhé poloviny 14. století, kdy tu vznikla malá tvrz. Vlastnil ji bohatý pražský rychtář František Rokycanský z Okoře a po něm jeho dědicové. Někdy po roce 1440 byla gotická tvrz rozšířena a přestavěna na hrad, a to na příkaz Jindřicha Libštejnského z Kolovrat.
V květnu roku 1450 byl hrad neúspěšně obléhán husitským vojskem budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad (1420-1471). Spisovatel a novinář František Karel Krouský (1823-1909) tuto událost zvěčnil v historickém románu Bratři z kalichu (1866). Na straně 334 se tak o počínání husitského krále lze dočíst následující: „Jen Buštěhradu čili Buštěvsi nedobyto, jakkoli se o to pokusili vůdcové jednoty Poděbradské, pan Pavel Sovinský a Jan Čeček, aby vytlačili odtamtud posádku Kolovrata Libštejnského, která výpady svými sužovala Pražany. Prudká střelba z houfnic a hromové výbuchy z těžkých děl, k tomu mračno šípů i jiných smrticích nástrojů odrazily každého útoku dorážejících. Již mnohý jarý jinoch klesá mrtev jsa uchvácen kulí obrovskou, vedle něho potácí se jiný prohnán šípem, a pod hradbami svíjí se bolestí opět třetí, zohaven tekutinou vařicí.“ (ZDE)
Samotné obléhání trvalo čtyři dny (nikoli čtyři týdny, jak se často mylně uvádí). Pro Jindřicha Libštejnského a jeho nástupce to ale bylo dostatečné varování. Ve druhé polovině 15. století proto následovalo vybudování rozsáhlejšího hradního opevnění. Mezi lety 1485 až 1497 tu vznikla např. bateriová polygonální věž. Tyto hradby byly na svou dobu neobyčejně vyspělé. Podle Daniely Javorčekové mohly být dokonce dílem pražské stavební huti architekta Benedikta Rejta (1454-1534). Na úpravách hradního interiéru zase v roce 1461 pracovali čtyři němečtí malíři. Jmenovitě Vavřinec z Mišně, Gabriel Kalavský, Hanuš z Laufu a Oldřich Vídeňský. K vůbec největší proměně původně pozdně gotického hradu ovšem došlo až ve druhé polovině 16. století, kdy byl přestavěn do podoby renesančního zámku. Za touto přestavbou stáli dva italští architekti - Ambrosio Balli (Ambrož Vlach) a Ulrico Aostalli de Sala (Oldřich Avostalis). Stavební úpravy Buštěhradu nechal provést pan Zdeněk z Vartenberka (z. 1583), jenž působil jako hejtman Nového města Pražského. Z onoho období se dochovaly třeba pozůstatky honosných kachlových kamen.
Zkázu buštěhradskému hradu nakonec přinesla bouřlivá léta třicetileté války. Po smrti jeho majitele Zbyňka Leopolda Novohradského z Kolovrat roku 1630 byl nejprve vypálen nespokojenými sedláky. Druhou (a definitivní) ránu mu v roce 1632 zasadilo saské vojsko, které hrad vydrancovalo a pobořilo. Morová epidemie z roku 1680 pak ukončila jakoukoliv naději na obnovení hradu. Původně se totiž počítalo s tím, že na troskách starého zámku vznikne nové panské sídlo. Nákaze však podlehli skoro všichni obyvatelé Buštěhradu. V roce 1682 se proto vrchnost rozhodla přivést novou pracovní sílu. Do tehdejšího Buckova tak dorazily rodiny německých osadníků, které pocházely ze severočeského Zákupského panství. Další osídlenci ze Zákupska přišli do zdejšího kraje v průběhu následujících let. Tzv. německým horským nářečím se přitom na Buštěhradsku hovořilo ještě okolo roku 1780. Nakonec se ale zákupští Němci počeštili a německý jazykový ostrov ve středních Čechách tím definitivně zanikl.
V roce 1699 se majitelka buštěhradského panství, velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672-1741), rozhodla postavit nové reprezentativní sídlo. Na stavbu tamního barokního zámku přitom bylo použito právě kamení z areálu polorozbořeného hradu. Po dokončení středního zámeckého traktu byl zbylý stavební materiál darován místní chudině. První obydlí si poddaní začali stavět na svahu kolem bývalého hradu. V prostorách hradní zahrady byly vybudovány domy čp. 31 (1725), čp. 27, čp. 28 (oba 1731) a čp. 29 (1737). Před západní branou zase vyrostly domky s čp. 8 (1731), čp. 10 (1736), čp. 7 a čp. 9 (oba 1737). Stavět přímo uvnitř samotné zříceniny hradu se ale dlouho nikdo neodvažoval. Problém představovaly všudypřítomné trosky, které se musely nejdříve odklidit. Vůbec první domek (čp. 13) proto v této části vzniknul až roku 1753. V roce 1756 ho následovaly domy s čp. 5, 17, 18, 19, 22, 23 a v roce 1757 pak domy s čp. 4, 11, 12, 15, 16, 20, 21, 24, 25 a 26. Dohromady tedy bylo ve Starém hradě postaveno 25 domů (ostatní budovy zde vznikly až mnohem později). Nové zdivo se přistavovalo kolmo k zachovaným hradním stěnám. Dům čp. 11 je například vestavěný do interiéru bašty. Přízemí domu s čp. 24 bylo zase zabudováno do takřka čtyři metry široké hradní stěny. Pro lepší orientaci přikládám odkaz na příslušnou katastrální mapu.
Ze všech tamních budov odolávala nejdéle destrukci gotická hradní kaple sv. Máří Magdalény ze 14. století, jež byla zbourána až v roce 1812 (podle jiných pramenů ale vyhořela). Šířka její lodi činila 10 metrů, zatímco kněžiště na východní straně objektu dosahovalo délky kolem 13 metrů. Monumentální rozměry této kaple jsou zachyceny na vedutě, kterou v roce 1803 namaloval malíř Jan Antonín Venuto (1746–1833). (ZDE) Originální malba je uložena v budově Rakouské národní knihovny ve Vídni. Zbytky hradní kaple se dochovaly už jen na úrovni suterénu, v prostoru mezi domy s čp. 25, 26 a 15.
Další architektonicky cennou stavbou, jež padla za oběť zdejší rozsáhlé přestavbě, je mohutná polygonální věž. Patnáct metrů široký objekt, sahající do výšky čtyř pater, zanikl ve 30. nebo 40. letech 19. století. Dominanta hradu stávala na místě domu s čp. 12, mezi západní branou a Starým palácem (resp. jeho západním křídlem). Její půdorys dodneška věrně kopíruje linie zahrádky před domem s čp. 13. Bateriovou věž můžete vidět na kresbě buštěhradského holiče a malíře Aloise Kejmara (1911-1997). Obrázek z poloviny 20. století ukazuje podobu hradu v první polovině 19. století (jiný zdroj hovoří o roce 1741). Kejmar při jeho tvorbě vycházel ze starší Šemberovy předlohy. (ZDE) Zadní vstup do hradu zachycuje i veduta neznámého autora z roku 1785 nebo 1787. V pozadí obrazu vyčnívá špička hradní kaple. (ZDE) Bateriová věž se západní branou a baštou je vidět i na rytině Karla Brantla (1801-1871) z první poloviny 19. století. (ZDE) V roce 1822 pak zavítal do Buštěhradu kreslíř a grafik Josef Šembera (1794-1866), který zde namaloval dva obrazy. Hrad je na nich znovu zvěčněn ve směru od západu. (ZDE) Na jednom z Šemberových obrazů můžete dokonce spatřit hned dvě bateriové polygonální věže. Vzdálenější věž se nacházela v jihovýchodní části hradního komplexu. (ZDE) Ruiny buštěhradského hradu o několik let později navštívil i básník Karel Hynek Mácha (1810-1836). Hrad pravděpodobně nenakreslil (autor slavného Máje byl nadaným kreslířem) - a pokud snad přeci jenom ano, tak se jeho kresba bohužel nedochovala. (ZDE) Je tedy otázkou, jestli v době Máchovy návštěvy Buštěhradu polygonální věž ještě vůbec stála. Na kresbě malíře Jana Malocha (1825–1911) z roku 1846 už po ní není ani stopy. (ZDE)
Od roku 1958 je část buštěhradského Starého hradu památkově chráněna. V roce 1967 byly na seznam kulturních památek zapsány domy čp. 11, 13 a 25, tedy západní brána s baštou a portálem, resp. dům s pavlačí. Roku 2022 se kulturní památka rozšířila ještě o dům čp. 17, čili o torzo bývalého Nového paláce. V seznamu Národního památkového ústavu je vedena pod názvem „Zbytky hradu v domech“. (ZDE)
Zájemcům o dané téma doporučuji práci Jak jsme dobývali Buštěhrad. Upřesnění stavební podoby buštěhradského hradu podle výzkumů z let 2010–2016, kterou sepsali Daniela Houšková a Tomáš Tomíček. (ZDE) V roce 1997 také vyšla kniha s názvem 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce vydaný u příležitosti znovuudělení městských práv. (ZDE) O Buštěhradském hradě je konkrétně řeč v článcích Majitelé panství, Od Buštěvsi k Buštěhradu a Stavební památky v Buštěhradě. Knihu momentálně nabízí jeden internetový antikvariát. Na YouTubovém kanále Buštěhradského zpravodaje je zase k dispozici více než hodinový záznam přednášky profesora Tomáše Durdíka. (ZDE)
Ale teď už je nejvyšší čas na to, abych vás provedl všemi důležitými zákoutími Starého hradu. Využiji k tomu služeb zdejší naučné stezky. Naučná stezka začíná u autobusové zastávky Buštěhrad na ulici Kladenská (z Nádraží Veleslavín sem jezdí linky č. 300 a 322), poblíž jižního vstupu do Starého hradu. Severovýchodní vstup do čtvrti je možný přes Kozlerovy schody. Zde se také nachází parkoviště. Do bývalého hradního areálu se můžete dostat i z východní (tj. od zámecké kaple) a západní strany. Já si zvolil nejpraktičtější (alespoň pro mě) a nejlogičtější jižní variantu.
Starý hrad nabízí nepřeberné množství památek a zajímavostí, jako je západní brána, kruhová bašta, polygonální bašta anebo Lusthaus. Nalezneme v něm také zbytky tří paláců (Starého, Nového a Příčního). Pojďme se tedy vydat po stopách tamních Kolovratů a Vartenberků.
Na přiložené fotografii jsou vidět domy s čp. 4 a 22. V prostoru mezi nimi stávala Přední brána, která představovala jihovýchodní vstup do buštěhradského hradu. Nad ní se nacházela světnice pro úředníka. Vedle hlavní brány byly umístěny dvě bateriové polygonální věže. Na existenci jedné z těchto věží upomíná neobvyklý tvar severní zdi domu s čp. 22. Před Přední branou vedl příkop, který bylo nutné překonat po stejnojmenném padacím mostě. Druhá brána, zvaná Zadní, byla vybudována v protilehlé části hradu - její torzo v podobě západní brány se dochovalo dodnes. Do hradu se dalo dostat ještě skrze východní fortnu (branku), jež stávala mezi domy s čp. 17 a 20.
Když už je řeč o obranných prvcích hradu, buštěhradský hrad po dokončení pozdně gotické přestavby disponoval hned třemi polygonálními věžemi, třemi baštami a nejméně třemi bollwerky (rondely). Ze zmíněného opevnění se zachovala pouze jedna polokruhová bašta a jedna dělostřelecká věž. Samotné hradní jádro (původní hrad z poloviny 15. století) mělo obdélníkový půdorys a obklopoval ho vnitřní příkop. Ten byl v 16. století zasypán. Po zániku vnitřního příkopu přešlo toto označení na střední příkop, jenž obepínal hrad ze západu, jihu a východu. Nad tímto příkopem se klenuly tři dřevěné padací mosty. Dva z těchto mostů (na východě a jihovýchodě) vedly do opevněného východního předhradí; třetí most se nalézal v severozápadní části hradu. Před středním (vnitřním) příkopem se táhl ještě vnější příkop, jehož jižní část měla údajně probíhat buď v místě dnešní Kladenské ulice, anebo v její bezprostřední blízkosti.
Dům s nápisem Starý Vinohrad stojí na místě někdejšího Příčního paláce, jenž byl postaven koncem 16. století. Této renesanční budově se říkalo také Zámek nebo Vinohrad. Palác přitom vyrostl na starších gotických základech. Tomíček ovšem jeho vznik datuje už do období kolem roku 1540 a nazývá ho, pro někoho možná poněkud překvapivě - Novým domem. Gotického předchůdce Příčního domu měl podle zápisků kladenského faráře Josefa Mottla (1827-1884) nechat postavit Jindřich Libštejnský v roce 1440: „Pravili jsme, že starý dům podél jihu a nový dům, čili štok podél severu stojící pan Jindřich Libšteinský roku 1440 již nastoupil a obé, jak psáno jest opevnil. By z toho pravý hrad udělal, přistavili tu zvláštní veliké stavení, kteréž se v pozdějších listinách nazývá příční dům, též zámek a vše co potom na vrchu tom stálo, počalo se nazývati buštěveský hrad, zkráceně Buštěhrad.“ Více se o tomto domě můžete dočíst v článku místního kronikáře Jaroslava Pergla. (ZDE)
Naprostá většina zdejších rodinných domů má ve svých interiérech a sklepích zakomponované zdivo ze zaniklého hradu. Příkladem může být právě dům s čp. 151, pod jehož základy se nalézají rozsáhlé vrcholně gotické sklepy. Ty jsou ale bohužel pro veřejnost nepřístupné. Historik August Sedláček (1843-1926) o tom v osmém díle svazku Hrady, zámky a tvrze království českého (1891) napsal: „Příční dům stával, jak již jméno ukazuje, mezi novým a starým domem, podlé sklepův asi tam, kde stojí dům č. 151. Když totiž vlastník dům tento stavěti zamýšlel, přišel při kopání základů na zasypaný sklep. Jsa zedníkem, vyklizel jej a shledal, že ho veliký díl ještě zachován jest; protož změnil plán a postavil svůj dům nad starým zachovalým sklepem, kámen pak ze sesuté částky sklepa dostačil úplně na nový dům.“ (ZDE)
Tato hlava s fragmentem žebra, zazděná do plotu na bývalém hradním nádvoří, původně sloužila jako klenební konzola. Pochází buďto z gotické hradní kaple, anebo z nějakých jiných reprezentačních prostor hradu.
Zadní stěna tohoto domu představuje bývalé severní průčelí Příčního paláce. Je na ní vidět původní pískovcové ostění šesti oken. Dochovaly se i zbytky renesanční omítky se sgrafity napodobujícími zdivo (tzv. sgrafitové kvádrování). Omítka však ze zdi velmi rychle mizí, neboť jí chybí potřebná konzervační péče. Na půdě domu se u jednoho z oken zachovala část kamenné lavice. Tato zeď je viditelná pouze ze dvora sousedního domu, a je tudíž pro veřejnost nedostupná.
Dům s pavlačí se nachází na bývalém hradním nádvoří. V minulosti byl součástí Starého domu, jemuž se také říkalo Starý palác. Samotná pavlač je vynesená na gotickém krakorci. V přízemí domu si pravděpodobně zřídil koňskou stáj český a uherský král Vladislav II. Jagellonský (1456-1516), který lovil v blízkých lesích. V podkroví si pro sebe vyhradil tzv. královskou světničku.
Tento dům zároveň patří k nejstarší zástavbě bývalého hradního areálu - právě tady kdysi stávala původní věžovitá tvrz. Dvoupatrový Starý dům byl postaven mezi lety 1440–1450. Později k němu přistavěli ještě západní a severní křídlo. Na gotickém vstupním portálu s pískovcovým ostěním je vyryto datum 1403 nebo 1463.
K vůbec nejzachovalejším pozůstatkům hradního opevnění patří západní brána s přilehlou okrouhlou věží. Bránu a baštu můžete obdivovat v severozápadním nároží Starého hradu. V 16. století je pokrývaly renesanční sgrafitové omítky. V červenci roku 2007 se uskutečnila oprava této historické památky. Opukové kameny hradní bašty byly během ní překryty tenkou vrstvou hrubé omítky, zatímco korunu zdiva bašty zakryly nové ostře pálené cihly. Při rekonstrukci věže došlo také k přeložení bobrovek. Na hradní bráně byly zase doplněny hřebenáče. (ZDE) Buštěhradský hrad měl původně tři pozdně gotické dělové bašty. Zbylé dvě (severní a severovýchodní) ale ve druhé polovině 16. století zbourali.
Oblouk hradní brány je tvořený pěti pískovcovými bloky, které byly dovezeny z nedalekých Kamenných Žehrovic. Do jednoho z nich je vyryto kameníkovo znamení - pravítko s otevřeným kružítkem. Portál brány měří 240 cm na šířku a 270 cm na výšku. V její horní části je umístěn 46 cm silný trám s točnou na vrata.
Gotickou západní bránu postavili nejpozději ve 2. polovině 15. století. Současná podoba brány ale pochází z let 1556 až 1580, kdy ji nechal opravit český šlechtic Zdeněk z Vartenberka. Na této fotografii je vidět i vnitřní líc západní hradby.
Naučná „Stezka historie Buštěhradu“ byla otevřena v červnu roku 2002. V roce 2018 došlo k jejímu rozšíření a aktualizování. Čtvrti Starý hrad se týká prvních šestnáct zastavení (z celkových 34). Malé informační tabulky s originálními keramickými rámečky vytvořili učitelé a děti z místní Základní umělecké školy.
Druhotně použitou vstupní branku nalezneme na místě někdejšího západního hradního křídla. I tento portál je vyrobený z žehrovického pískovce. Na zdejší tabulce je obsažena informace o tom, že „ve východní vnitřní části dvorku (veřejnosti nepřístupné) se nachází pětimetrový zbytek okrouhlé „věžice“ – pozůstatky po točitém schodišti a hradní zdi sahající do výše šesti metrů.“
Významnou buštěhradskou památkou je Lusthaus (doslova „dům radosti“). Jde o malý renesanční letohrádek, jehož vznik se datuje mezi roky 1570–1571. Tuto besídku s dvěma světničkami nechal v tehdejším předhradí postavit pan Zdeněk z Vartenberka. Jeho nemocné manželce Kateřině Bezdružické z Kolovrat totiž vadil neustálý stavební hluk. V domku nad rondelem se tak mohla velmožova žena těšit z tolik potřebného klidu. Ne však nadlouho - zemřela roku 1572 (nebo 1573). V noci z 30. na 31. října 1619 v letohrádku přenocoval „zimní král“ Fridrich Falcký (1596-1632). Protestantského panovníka v něm hostil Zbyněk Leopold Novohradský, který byl přitom vyznáním katolík. Český král si měl po svém přespání údajně stěžovat na zimu a také na to, že mu pod okny světnice bučely krávy. (ZDE)
Díky této události se budově také někdy přezdívá Králičovna (též Králíčovna) či Králičí dům. Všeobecně se má za to, že je tento výraz odvozený od slova král. Podle mého názoru tomu tak být nemusí (nebo alespoň ne bezvýhradně). Slovo králičovna totiž v kladenském nářečí označuje králíkárnu - a Fridrich Falcký si po svému útěku ze země vysloužil posměšnou přezdívku Králík, což může mít jistou souvislost. V interiéru besídky se dochovaly i části renesančních fresek. Ty jsou ovšem zakonzervované pod současnou omítkou, a to kvůli vysokým nákladům na jejich restaurování. Další zajímavosti o letohrádku naleznete v článku Jaroslava Pergla. (ZDE)
Tento krakorec představuje jeden z mála dochovaných architektonických prvků někdejšího Nového paláce. Původně tu stávala roubená světnice s vysokou gotickou střechou. V roce 1570 ale proběhla její renesanční přestavba. Gotická střecha objektu byla tehdy snížena a opatřena šesti renesančními štítky. V prvním patře budovy se nacházela pavlač, která byla vynesená na kamenných krakorcích. Menší úpravy se na paláci uskutečnily ještě v první čtvrtině 17. století. V přízemí domu, kde bývala pekárna, se na zdi dochoval rodový erb šlechtičny Anny Magdaleny Popelové z Lobkovic (1609-1668). Vdova po Zbyňku Leopoldovi Novohradském byla poslední majitelkou hradu před jeho zánikem. V suterénu domu se zachovaly i dvě místnosti s hřebínkovou klenbou. Vedle budovy Nového paláce (dříve se mu také říkalo Nový štok) stávala až do roku 1812 gotická hradní kaple sv. Máří Magdalény.
Z přilehlé vyhlídky se naskýtá hezký pohled na město i okolní krajinu. Uvidíte odtud např. budovu buštěhradského pivovaru, Buštěhradskou haldu a horu Říp.
Mozaikový znak města Buštěhradu se dočkal slavnostního odhalení na konci května roku 2018. Autory díla o rozměrech 205 krát 148 centimetrů jsou místní výtvarníci Hedvika Servusová a Milan Jaroš. O významu městského znaku se můžete více dočíst zde.
Kozlerovým schodům mezi ulicemi Revoluční a Starý hrad se říká také Schody u Kühnelů, Schody u Koulů, Hradební schody nebo Erbovní schody.
V severovýchodním nároží Starého hradu uvidíte tzv. bollwerk (bolverk). Tato mohutná polygonální bašta je nejvýchodnějším dochovaným prvkem gotického opevnění Buštěhradu. Předsunutá platforma pro těžká pevnostní děla, odkrytá díky demolici bývalého hostince U Koulů, patří k nejstarším a největším u nás. Velikostí srovnatelný bolverk najdeme pouze na Křivoklátě.
Dnes už v této pitoreskní čtvrti nebydlí jenom starousedlíci. Přistěhovali se do ní také umělci a architekti, kteří místo dále zvelebují. Tím se zároveň otevírá otázka možné budoucí podoby Starého hradu. S jedním zajímavým návrhem přišel v roce 2015 architekt Jakub Běloch. Jeho studentský projekt vznikl v ateliéru profesora Václava Girsy na Ústavu rekonstrukcí a památkové péče FA ČVUT. (ZDE)
Ve středním křídle buštěhradského zámku by se měla v budoucnosti nacházet expozice věnovaná právě historii bývalého hradu. (ZDE)
Použité zdroje:
Atlas Česka. Zřícenina hradu Buštěhrad. Dostupné na: https://www.atlasceska.cz/pamatky/zricenina-hradu-bustehrad-19759
Jakub Běloch. Buštěhrad - revitalizace hradu. Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/docs/files/studentske-projekty/beloch-revitalizace-bustehrad.pdf
Buštěhrad sobě. Zastavení na stezce. Dostupné na: http://www.bustehrad.cz/stezka/zastaveni-na-stezce/
EARCH.cz. Nová éra zámku Buštěhrad. Chátrající barokní památka projde velkou rekonstrukcí. Dostupné na: https://www.earch.cz/architektura/clanek/nova-era-zamku-bustehrad-chatrajici-barokni-pamatka-projde-velkou-rekonstrukci
Daniela Houšková, Tomáš Tomíček. Jak jsme dobývali Buštěhrad. Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/files/stranky/75/bustehrad-jak-jsme-dobyvali-8.pdf
Daniela Javorčeková. Procházky Starým hradem - Kapitola 1. Úvod a něco o památkářích. In: Buštěhradský zpravodaj: časopis městského zastupitelstva, 30:1 (2006). Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/nas-bustehrad/zpravodaj/rocnik-30-2006/bz1-2006.pdf
Kanál uživatele Buštěhradský zpravodaj. Přednáška profesora Tomáše Durdíka - Buštěhradský hrad (2007). Dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=oSj_3CnCDcA
Jan Kasalický. Oprava hradní bašty. In: Buštěhradský zpravodaj: časopis městského zastupitelstva, 31:5 (2007). Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/nas-bustehrad/zpravodaj/rocnik-31-2007/bz5-2007.pdf
Slávka Kopecká. 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce vydaný u příležitosti znovuudělení městských práv. Obecní úřad Buštěhrad, Buštěhrad 1997.
Veronika Kratochvílová. 5 důvodů, proč z podzimních výletů do okolí Prahy rozhodně nevynechat Buštěhrad! Dostupné na: https://g.cz/seat-5-duvodu-proc-z-podzimnich-vyletu-do-okoli-prahy-rozhodne-nevynechat-bustehrad/
Adriana Krobová. Buštěhrad: Hrad skrytý v domech. Dostupné na: https://plus.rozhlas.cz/bustehrad-hrad-skryty-v-domech-6639056
František Karel Krouský. Bratři z kalichu. Historický román z XV. století. Eduard Grégr, Praha 1866.
Oficiální stránky města Buštěhradu. Archeolog spojil svůj život s hrady. Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/nas-bustehrad/tisk/2002/2/
Oficiální stránky města Buštěhradu. Buštěhradský hrad. Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/historie/pamatky/hrad/
Památkový katalog. Zbytky hradu v domech - kulturní památka. Dostupné na: https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/zbytky-hradu-v-domech-152071
Jaroslav Pergl. Zajímavé domy buštěhradské - Králíčovna. In: Buštěhradský zpravodaj: časopis městského zastupitelstva, 33:6 (2009). Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/nas-bustehrad/zpravodaj/rocnik-33-2009/bz6-2009.pdf
Jaroslav Pergl. Zajímavé domy buštěhradské - Starý vinohrad. In: Buštěhradský zpravodaj: časopis městského zastupitelstva, 34:3 (2010). Dostupné na: https://www.mestobustehrad.cz/nas-bustehrad/zpravodaj/rocnik-34-2010/bz3-2010.pdf
Alena Rokosová. Buštěhrad ukrývá gotický hrad, kdysi významný jako Karlštejn. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/regiony/bustehrad-ukryva-goticky-hrad-kdysi-vyznamny-jako-karlstejn_201311011700_nbojcev
August Sedláček. Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl osmý. František Šimáček, Praha 1891.
Wikipedie. Buštěhrad (hrad). Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Buštěhrad_(hrad)
