Článek
Rhodské Staré město se v osmanském období skládalo hned z pětadvaceti čtvrtí - třiadvaceti muslimských a dvou židovských. Turecké mahaly přitom nesly názvy podle tamějších mešit. Křesťané ve Starém městě žít nesměli. Svá obydlí si proto stavěli před jeho středověkými hradbami. Tak vznikl pás osmi řeckých čtvrtí, jež byly známé pod souhrnným označením Marasia. Ty se staly základem dnešního Nového města (Nea Chora). Další předměstskou čtvrtí Rhodu se stala Kritika, kterou založili řečtí muslimští uprchlíci z Kréty. Za italské správy bylo osmanské administrativní rozdělení Starého města (včetně názvů tureckých čtvrtí) ponecháno v platnosti. Překotné změny nastaly až po skončení druhé světové války, v souvislosti s ustanovením britského protektorátu nad Dodekany a předáním moci do rukou řecké civilní správy (1945-1947).
Staré město se tak v současnosti neformálně dělí už jen do tří částí - na Tureckou, Rytířskou a Židovskou čtvrť. Jde o určitý návrat do předosmanských časů, kdy v něm existovaly jen dva celky - johanity obývaná Rytířská čtvrť a řeckými civilisty, resp. řadovými vojáky osídlená čtvrť Bourg (Burgo). Řecké úřady sice Staré město administrativně rozdělily do čtvrtí Centrum, Agios Fanourios a Agios Panteleimonas, toto členění je nicméně poněkud nelogické a ahistorické. Čtvrť Centrum např. kromě Rytířské čtvrti zahrnuje i část Turecké a Židovské čtvrti.
Největší a asi i nejzajímavější částí Starého města je Turecká čtvrť Chora, která se skládá ze sedmnácti původně muslimských mahal. Rytířská čtvrť Collachio (Kastello), známá hlavně díky tamnímu Paláci velmistrů, měla na svém území pouze čtyři turecké mahaly. Pomyslnou dělící čáru mezi oběma částmi města představuje Sokratova a Orfeova ulice. Židovská čtvrť La Juderia (Evraiki) naproti tomu sestává ze dvou židovských a dvou tureckých mahal (Memi Şeyh Mescidi Mahallesi, İlkmihrap Mescidi Mahallesi). Její hranice s Tureckou čtvrtí probíhá podél dnešní Periklovy a Aristotelovy ulice.
Pohled na mešitu z Hippokratova náměstí. Povšimněte si netradičně řešených okenních výklenků (špalet) v horní části budovy. Přízemí objektu v současnosti funguje jako sklad.
Zatímco v předchozím díle jsme spolu navštívili mešitu Ibrahíma paši, nyní se z Platonosova náměstí přesuneme jen o několik ulic dál na sever. Zavedu vás totiž do pomyslného srdce Starého města. Tedy do míst, kde se všechny tři jeho výše zmíněné části stýkají. Naší další zastávkou proto bude oktagonální mešita Sindrivan (turecky Şadırvan Camii, řecky Sintrivan Tzami), jež se nachází na rušné Sokratově třídě, nedaleko Hippokratova náměstí a Mořské brány.
Za vlády johanitských rytířů v této oblasti stával kostel svatého Šebestiána. První mešitu nechal na tomto místě vybudovat rhodský bej Sinan Bey, který spravoval ostrov na počátku 17. století. Nacházela se v přízemí dnešní budovy, avšak o několik staletí později vyhořela. V roce 1305 islámského letopočtu bylo nad původní mešitou přistavěno další patro, což odpovídá letům 1887 a 1888 kř. l. Za jeho stavbou stáli dva zdejší významní činitelé s opravdu hodně dlouhými jmény - Faralyalızâde Hacı Hafız Hüseyin Efendi a Osmancıkzâde Hacı Mehmed Ağa.
Zmíněná nadstavba dodává mešitě její charakteristický a nezaměnitelný vzhled. Osmiboká budova totiž zvenčí osmanskou mešitu v podstatě ničím nepřipomíná (vypadá spíš, jako kdyby ji postavili Arabové a ne Turci). A nejde přitom zdaleka jen o její půdorys. Tak například: Mešita má pouze jednu kopuli - a navíc bez olověných plátů. Zdivo muslimského svatostánku je zase omítnuto strohou a jednoduchou fasádou pískové barvy. Dále bych chtěl poukázat na poměrně nezvykle vyvedené okenní výklenky v prvním patře objektu (v tomto případě jde ovšem o důsledek italské rekonstrukce). A aby toho nebylo málo, mešita Sindrivan nemá žádný minaret. Podobné stavby byste zkrátka čekali spíše někde v Tunisku anebo Libyi.
Hippokratovo náměstí. Za osmanských dob bylo známé jako „náměstí mešity Sintrivan“. Italové ho nejprve nazývali Piazza della Castellania, ale po velkém požáru v roce 1924 mu začali říkat Piazza del Fuoco, neboli „náměstí ohně“. Stejný význam má i jeho turecký název - Çarşı Kemado.
Samotnou mešitu využívali hlavně turečtí obchodníci. Tato část Starého města se ostatně dříve nazývala Merkato (mercato znamená v italštině trh, tržnice nebo bazar). A právě za italské nadvlády mešita jen těsně unikla osudu svojí předchůdkyně. V roce 1924 totiž zasáhl oblast kolem dnešního Hippokratova náměstí velký požár. Budova v jeho důsledku přesto utrpěla několik menších škod. Italové proto v následujících letech přistoupili k úpravám jejího exteriéru. Novou fasádou celý objekt výrazově zjednodušili a rovněž změnili tvar okenních výklenků. Historické fotografie mešity z dvacátých (ZDE a ZDE) a třicátých let (ZDE, ZDE a ZDE) minulého století, které ve svém archivu shromažďuje místní historik Stavros Georgallidis, nám poskytují velmi dobrou představu o těchto proměnách.
K dalšímu poškození mešity došlo během britského bombardování v letech 1943 a 1944. I tentokrát však měla štěstí v neštěstí. Většina okolních budov totiž byla při náletech zničena. Řecké úřady ji po roce 1948 nechaly opravit (snímky mešity ze 60. let jsou k dispozici ZDE, ZDE a ZDE). Kompletní rekonstrukce svatostánku se ale uskutečnila až roku 2004 (na podobu mešity před poslední renovací se můžete podívat ZDE a ZDE). Na restaurátorské práce dohlížela kancelář Středověkého města Rhodos s Řídícím fondem úvěrů pro realizaci archeologických projektů. Památku spravuje místní islámská náboženská nadace (Vakouf Rhodes Estate Management Organization), založená v roce 1929.
Jedinou přístupovou cestu k mešitě Sindrivan představuje postranní ulička, která propojuje Sokratovu třídu s protilehlou ulicí Protogenous. Ve zmíněné boční ulici narazíte na kovovou vstupní bránu se schodištěm. Za branou, jež ovšem bývá většinou zamčená, se schodiště postupně stáčí doleva. Při jeho vyšlapování projdete okolo zdi mešity. V ní je zabudovaná bílá mramorová deska s dedikačním nápisem v arabském kaligrafickém písmu. Schody vedou ke dveřím mešity v prvním patře, jimiž se vchází do předsíně. Za nimi následují už jen dveře samotného modlitebního sálu.
Dovnitř této budovy se ale bohužel nepodíváte, jelikož je pro turisty uzavřena. To samé mimochodem platí pro naprostou většinu muslimských svatostánků na ostrově. V přízemí objektu (tedy na místě původní modlitebny) například skladuje své zboží majitel nedalekého obchodu. Mešita už dnes navíc neslouží ani věřícím. Několik fotografií z jejího zrestaurovaného interiéru se mi přesto podařilo dohledat. Zachycují dřevěný balkon a schodiště v severozápadní části modlitebny. Za balkonem, který při pátečních modlitbách (anebo o svátcích) plnil i funkci kazatelny, se nacházejí dveře. Těmi muezzin vstupoval na malou venkovní terasu, jež zde nahrazovala klasický minaret. V jihovýchodním rohu modlitební místnosti je umístěný mihráb (fotografii s mihrábem můžete vidět ZDE - str. 58). Údajně by tam měl být také dřevěný minbar. Zeki Çelikkol o něm alespoň píše ve své knize z roku 1986. Na snímku modlitebny z roku 2008 ovšem žádný minbar není. Je tedy otázkou, co se s ním vlastně stalo.
Ve středu Hippokratova náměstí stojí fontána Syntrivani, která v sobě kombinuje prvky osmanské i byzantské architektury. Je zhotovena z bílého kamene a modré keramiky. Kámen ve spodní části fontány je ozdobený italskými ornamenty, zatímco „okna“ mini-minaretu jsou vyplněna keramikou s motivem stromu, rostlin a ptáků.
Ještě se na chvíli pozastavím nad absencí minaretu. Na instagramovém účtu Ottoman Greece se dočtete o tom, že „byl zničen Řeky“. Uvedené tvrzení je však zcela mylné. Mešita Sindrivan totiž ve skutečnosti nikdy žádný minaret neměla. Potvrzují to ostatně i zmíněné archivní fotografie. Řekové ho proto logicky nemohli po převzetí ostrova v roce 1947 zničit, i kdyby stokrát chtěli.
Jeden miniaturní minaret nicméně dominuje přilehlému Hippokratově náměstí (Plateía Ippokrátous). Jde přitom o součást zdejší slavné fontány Syntrivani. Také o ní často kolují nepravdivé informace (a to nejen na internetu, ale i v turistických bedekrech). Rozhodně se nejedná o tureckou ani o středověkou fontánu. Bronzová soška sovy na vrcholu věžičky by měla být pro každého znalce umění více než dostatečnou nápovědou, protože v islámské výtvarné tradici je figurální zobrazování lidí a zvířat samozřejmě zapovězeno (byť je pravdou, že tento zákaz nebyl vždy striktně dodržován). Fontána Syntrivani byla každopádně postavena teprve roku 1934. Jejím autorem je italský architekt Armando Bernabiti (1900-1970), který stál i za nedalekou fontánou s mořskými koníky na Náměstí židovských mučedníků (Plateía Evreon Martyron).
Mešita Sindrivan, fontána Syntrivani… Možná vás zarazila podobnost názvů obou těchto pamětihodností. Věřte, že to není náhoda. Oba výrazy - tj. turecké slovo şadırvan a řecké slovo syntriváni - mají stejný význam. Shodně označují kašnu anebo fontánu. Jméno „Kašnové mešity“ (v angličtině lze narazit i na pojmenování Fountain Mosque) ale nemůže být odvozeno od uvedené fontány, neboť ta je o necelé půlstoletí mladší. Podle mého názoru dala budově mešity její název tamní osmanská kašna. Ta se nalézá přímo před uličkou vedoucí k mešitě a v minulosti sloužila k provádění rituální očisty před modlitbou. Poskytovala také pitnou vodu kolemjdoucím (další fotografie Bílé kašny je možné zhlédnout ZDE).
Použité zdroje:
Lindsay Bennett, Marc Dubin. Rhodos: průvodce do kapsy. Lingea, Brno 2024.
Furkan Evliyaoğlu. A Research on Mosque and Neighborhood in Rhodes City in the Ottoman Period. Dostupné na: https://iupress.istanbul.edu.tr/en/journal/art-sanat/article/osmanli-doneminde-rodos-kentindeki-camiler-ve-mahalleler-uzerine-bir-inceleme [cit. 13-8-2024]
Kültür Envanteri. Şadırvan Camii, Rodos. Dostupné na: https://kulturenvanteri.com/tr/yer/sadirvan-camii-rodos-adasi/#17.1/36.44374/28.2281 [cit. 19-8-2024]
Nina Georgiadou. The Bombed Squares of Rhodes: Palimpsestic Analysis & Re-integration Strategy for Athina Square in the Medieval Town of Rhodes. Dostupné na: https://www.academia.edu/108095051/The_Bombed_Squares_of_Rhodes_Palimpsestic_Analysis_and_Re_integration_Strategy_for_Athina_Square_in_the_Medieval_Town_of_Rhodes_2022_ [cit. 31-8-2024]
Yiannis Kizis. Restoration works on Otoman monuments of Rhodes. In: Medieval Town of Rhodes. Restoration Works 2011–2016. Rhodes 2017. Dostupné na: https://www.academia.edu/35160111/Restoration_Works_2011_2016_03_Oct_2017_mail_pdf [cit. 20-8-2024]
Municipality of Rhodes. Religious Monuments. Dostupné na: https://www.rhodes.gr/tourist-guide/religious-monuments/ [cit. 7-8-2024]
Ottoman Greece [@ottoman.greece]. Sadirvan Mosque. Dostupné na: https://www.instagram.com/ottoman.greece/p/CEIVTS5p85_/?img_index=3 [cit. 7-8-2024]
Vakouf Rhodes Estate Management Organization. SANTRIVAN MOSQUE. Dostupné na: https://vakoufrodou.gr/en/συντριβάν-τζαμί/ [cit. 31-8-2024]
