Článek
Ať jsem se snažil sebevíc, příprava si žádala určitý čas, a prostě ji nešlo žádným způsobem uspíšit nebo určitou fázi toho postupu přeskočit. Musel jsem postupně obětovat spoustu času a neustále mít připravenou železnou zásobu trpělivosti, tvrdohlavosti, disciplíny, důvěry v proces a odolnosti.
Ne, jinak to opravdu nešlo. Empiricky ověřeno.
V dnešní době jsme zvyklí získávat všechno rychle, a pokud k výsledku nevede rychlá cesta, vytváříme si různé zkratky. Rychlokurz MS Excelu, angličtina za měsíc, v Koreji mají údajně rychlokurz řidičáku, který můžete získat už za tři dny. A tímhle tempem celá současná mainstreamová kultura žije. K úkolu, který jsem si dal já, se ale takhle vůbec nedalo přistupovat. Kdybych to dělal, po pár týdnech, maximálně měsících bych se zhroutil z toho, že ze mě pořád ještě není druhý Zátopek, a s celým běháním nakrásně seknul.
V určitých momentech se můj cíl zdál být zatraceně daleko. Nebyl jsem si vůbec jistý, zda jdu správným směrem; jediná jasná věc byla, že se do toho cíle určitě dostat chci. Na to jsem myslel prakticky denně. Byl to takový ten pocit, když sen člověku začíná vstupovat do reálného života. Myslí na něj, když jede do práce. Myslí na něj, když čeká ve frontě v marketu. Když na chvíli nechá myšlenky volně se toulat. A úplně bolestně to pociťuje v momentu, když sleduje někoho jiného, kdo už onoho cíle dosáhl.
Co v takový moment uděláte? Jaké kroky podniknete pro to, aby se sen stal realitou, i když se v dané chvíli může zdát tak vzdálený, a to i přes veškeré dosavadní vynaložené úsilí?
Je třeba vzpomenout si na to, že ty nejcennější věci, které v životě máme, jsme získali tvrdou prací, a proto si jich tolik vážíme. S cílem podobným tomu mému to není jiné. Je prostě JENOM potřeba nepolevit. Makat dál. A pokud říkáme, že to tolik chceme a že pro to uděláme cokoli, výsledek se zákonitě musí dříve či později dostavit.
Moje situace se má aktuálně tak, že prozatím mám za sebou jeden „Major“, ten bostonský. Na další bych se moc rád kvalifikoval tady v Evropě. Jelikož londýnský maraton je, pokud vím, momentálně pro zahraniční běžce z pohledu časové kvalifikace nedostupný, budu se chtít podívat do Berlína. Tam stále potřebuju 2:45 (do toho mi chybí necelých 5 minut), takže já mám novoroční cíl jasný.
Přeji vám, abyste do nového roku zkusili přijít s něčím, co je třeba i těžké a co opravdu chcete, a začali pracovat na tom, abyste toho dosáhli. A vydrželi. A aby se to třeba v dalších vlnách novoročních předsevzetí úplně vytratilo, protože pro danou věc prostě budete tak nadšeni, že v dalších letech žádná předsevzetí nebudou vůbec třeba. Tím spíš, pokud se jedná o změnu životního stylu.
Ondřej
PS: Ano, opravdu lze během tří let natrénovat běh tak, abyste zrychlili v maratonu z 3:33 na 2:49.
----------
----------
Předchozí díl:
