Článek
Mladý pár, oba s dobrou prací, by rád vlastní bydlení a děti. Spočítají si to a zjistí, že na byt v krajském městě sotva dosáhnou.
Honza Kreibich, makléř a investor z Liberce, tomu rozumí. Podle něj právě tady začíná problém, který přesahuje realitní trh. Když bydlení spolkne příjem, lidé odkládají děti a pracují víc, takže na rodinu zbývá méně času.
V podcastu ODVÁŽNÍ k tomu řekl větu, která zní tvrdě, ale stojí za to ji domyslet. Nikde není psáno, že každý musí mít vlastní bydlení, natož rodinný dům. Kde bydlet, je podle něj rozhodnutí, ne osud.
Jedno rozhodnutí, dvacet minut
Honza to ukazuje na Liberci. Novostavba tam podle něj stojí kolem osmi milionů korun a znamená třicet let splácení. Německá Žitava leží asi 26 kilometrů od Liberce, autem nebo vlakem zhruba dvacet pět minut.
Byty se tam letos nabízejí průměrně za necelý tisíc eur za metr. Šedesátimetrový byt tak vyjde kolem jednoho a půl milionu korun.
A práce je placená líp. Německá minimální mzda je letos 13,90 eura za hodinu, česká 134,40 koruny. V přepočtu je ta německá zhruba dvaapůlkrát vyšší. Honza jako příklad uvádí lékaře, pro kterého je přechod z liberecké nemocnice do žitavské otázkou jednoho rozhodnutí.
Jeho závěr: kdo se přestěhuje o dvacet minut dál, může se posunout o několik příjmových pater výš, aniž by změnil obor. Sám přiznává, že by v Žitavě jednou rád bydlel. Je to podle něj nádherné a čisté město s krásnou architekturou.
Proč je to tak levné
Tady je potřeba se zastavit, protože levné bydlení má vždycky důvod. Žitava je levná, protože z ní lidé odcházejí.
Oblast kolem města měla v roce 1990 přes 95 tisíc obyvatel, v roce 2024 necelých 62 tisíc. Saská statistika počítá s dalším úbytkem zhruba o pětinu do roku 2045. Ceny bytů letos meziročně klesly asi o desetinu.
Honza to nezamlčuje. Některé ulice jsou podle něj skoro neobydlené, energie v Německu jsou drahé a nájmy nízké, kolem šesti eur za metr. Pronajmout tam byt nemusí být tak snadné jako v Liberci.
K tomu jazyk, škola pro děti, jiný daňový a pojistný systém a dojíždění za rodinou. Nic z toho není důvod nápad zavrhnout, ale každá z těch položek si zaslouží vlastní propočet dřív, než podepíšete kupní smlouvu. Honza sám přiznává, že daňovou stránku nezná.
O Žitavu tu nejde
Námitka je nasnadě: snadno se to říká investorovi, který má třicet bytů. Jenže Honza nikomu neradí, kde má bydlet. Říká něco jiného. Většina lidí porovnává ceny uvnitř jednoho města a hranici svého hledání nikdy nezpochybní.
To platí i bez přechodu hranic. Kdo vydělává průměrnou mzdu a v Praze je pro něj bydlení drahé, může se podle Honzy odstěhovat o kus dál a žít na úplně jiné úrovni. Je to volba, ne povinnost.
Jako investor v tom Honza vidí i obchodní příležitost. V Žitavě jsou továrny s českými mistry, takže by šlo koupit dům a nabídnout v něm bydlení Čechům, kteří tam pracují. Zatím je to jen úvaha.
Odvahu Honza na konci rozhovoru popsal jako schopnost žít podle vlastních rozhodnutí a vystoupit z řady. Dvacet minut za hranici je přesně takové rozhodnutí. Není pro každého, ale pro víc lidí, než kolik o něm vůbec uvažuje.
Celý rozhovor s Honzou Kreibichem najdete v podcastu ODVÁŽNÍ na YouTube.
