Článek
Ještě před deseti lety se v Česku pojem realitní mentor prakticky nepoužíval. Existovali podnikatelé, kteří vydělané peníze odkláněli do bytů a developmentu, ale nikdo tomu neříkal obor.
Do podcastu jsem pozval Libora Váku, protože on to tady odstartoval — naplno to podle svých slov dělá od roku 2018 a v té době neměl konkurenci. Zeptal jsem se ho, kam se to za tu dobu posunulo. Čekal jsem bilanci. Dostal jsem předpověď konce.
Poměr, který se převrátil
Nejkonkrétnější věc z celé epizody je jedno číslo. Respektive jeho otočka.
Podle Váky před lety devadesát procent lidí, kteří k němu přišli, chtělo poradit. Zbylých deset chtělo, aby to někdo udělal s nimi.
Dnes je to podle něj přesně obráceně. Deset procent lidí chce radu. Zbytek chce, aby jim někdo postavil celý proces.
Financování, vyhledání nemovitosti, prohlídka a kontrola, nákup včetně právní části, pronájem, správa. Ne jako rada, ale jako služba od A do Z.
Proč rada přestala stačit
Váka to vysvětluje mechanismem, který dává smysl i mimo reality.
Dokud v Česku radil jeden člověk, měla rada váhu. Jakmile začaly radit desítky lidí, vznikl podle jeho slov guláš — jeden flipoval, druhý dělal podíly, třetí dlouhodobý pronájem. Každý měl pravdu ve svém kontextu. Pro člověka zvenčí se z toho stala změť tvrzení, ze které se nedalo vybrat.
A přidává druhou věc, která je podle mě důležitější. Způsob financování podle něj definuje investora na dalších pět až deset let.
Nejde jen o to najít nejlevnější hypotéku. Jde o to, že jestli budeš za tři roky kupovat další nemovitost, rozhoduje, jak jsou postavené zástavy, jak na sebe navazují fixace a co se stane při vyplácení. Špatně poskládaný první úvěr ti zavře dveře, o kterých ještě nevíš, že existují.
Rada, která tohle nereflektuje, není rada. Je to věta vytržená z kontextu.
Kdo dnes investiční byty kupuje
Váka popisuje tři skupiny lidí, které za ním chodí. Je to nejpřesnější portrét českého realitního investora, jaký jsem od koho kdy slyšel.
Živnostníci a řemeslníci, kteří každý den ráno vstávají a makají, a došlo jim, že to nepůjde dělat do sedmdesáti. Tak odkládají peníze nebo svůj byznys utlumují a jdou do nemovitostí.
Dobře situovaní korporátní zaměstnanci. Velká výplata, kterou nespotřebují, dva pilíře — akcie a nemovitosti. Opatrní a konzervativní.
A třetí skupina, kterou Váka sám nazývá „pokladní z Lidlu“, výslovně bez negativní konotace. Úplně běžní lidé, kteří přijdou s tím, že mají sedmadvacet tisíc čistého, sami vědí, že to není moc, a ptají se, jestli by se s tím přesto nedalo něco udělat. Nechtějí deset bytů. Chtějí jeden, maximálně dva, ale dobře nakoupené.
Na tuhle třetí skupinu je podle svých slov ze všeho nejvíc pyšný. A v tomhle s ním souhlasím víc než v čemkoli jiném z celé epizody.
Předpověď, kvůli které tenhle článek píšu
Pak přišla věta, která mi z epizody zůstala nejvíc. Sólo mentor, který si sedne před kameru a řekne, že vám teď přesně poradí, bude podle Váky za pár let směšný.
Trh se podle něj zkonsoliduje a přestane mít zvláštní výkyvy a extrémy. Bude z něj normální obor jako autobazary, výrobci kuchyní nebo datoví analytici, a lidé budou v klidu říkat, že jejich práce je realitní investor. Šokovat už není čím.
Je férové doplnit, že tohle je zároveň popis jeho vlastního byznysu. Nepřekvapí, že člověk, který staví servis na klíč, předpovídá vítězství servisu na klíč.
Ale ten argument stojí podle mě i bez toho. Sám totiž dodává, že postavit takovou firmu je nad síly většiny lidí — musíš být zároveň analytik, empatický, datový analytik, lídr a charismatický člověk. A přiznává, že na to nejednou sám nestačil. To je od člověka v jeho pozici nezvykle otevřené.
Co se tím ztrácí
Byl bych nepoctivý, kdybych to nedopověděl. Ta proměna má i druhou stranu a stojí za to ji vidět dopředu.
Služba na klíč je dražší než rada. Logicky — platíš tým, ne hodinu času.
Váže tě na jednoho poskytovatele. Jakmile tě někdo financuje, vyhledává pro tebe, vyjednává, nakupuje, pronajímá a spravuje, vystupuje se z toho těžko.
A bere ti i trénink. Kdo prvních pár obchodů nezažil zevnitř, nemá s čím porovnávat ve chvíli, kdy se jednou bude rozhodovat sám.
Můj názor: servis na klíč dává smysl tomu, kdo ví, co chce, a kupuje si čas. Nedává smysl tomu, kdo si jím nahrazuje rozhodnutí, které za něj nikdo udělat nemůže.
Slovo, na kterém se s Vákou shodneme
V epizodě jsme každý po svém došli ke stejnému slovu: kontext.
Váka ho používá takhle — minutový short na YouTube je vytržený z kontextu jako novinový titulek. Nikdo ho tam nedal se zlým úmyslem. Jen bez znalosti konkrétního života nemá skoro žádnou cenu.
Popsal to obrazem, který si od té doby pamatuju doslova. Vezmeš žebřík, opřeš ho o zeď a roky po něm šplháš. A pak zjistíš, že je krátký. Nebo že byl opřený o špatnou zeď.
S délkou žebříku ti tým pomůže. S výběrem zdi ne.
Přesně proto dělám tenhle podcast tak, jak ho dělám. Nejsou v něm rady, co si máš koupit — na to tě neznám ani já ani host. Ptám se lidí, kteří mají něco za sebou, jak přemýšleli, abys ty správné otázky uměl položit sám sobě.
Tu zeď si totiž vybíráš ty. To je ta část, kterou za tebe nikdo neudělá.
Celý rozhovor s Liborem Vákou najdeš v podcastu ODVÁŽNÍ na YouTube.
Z každé epizody si dělám zápisky — pět klíčových myšlenek a akční kroky, které se dají ihned použít. Posílám je jednou týdně a je to zdarma: ondrejelterlein.cz/shrnuti-epizod
