Článek
Na první pohled je kniha 5 % Michala Bělohlava další z řady osobních výpovědí člověka, který prošel složitým životem a rozhodl se své zkušenosti sdílet s ostatními. Jnay druhý a jakýkoliv další pohled se ukazuje, že tohle zařazení není přesné ani spravedlivé. Ve skutečnosti totiž nejde ani tak o knihu o přežití, podnikání nebo osobním rozvoji. Je to kniha o odcizení člověka sobě samému.
To je mimochodem téma, které podle mého názoru současná společnost dramaticky podceňuje. Denně sledujeme zprávy o válkách (nic nového pod Sluncem), ekonomických krizích (nic nového…), inflaci (nic…) či zvlčilé umělé inteligenci (to je aspoň novinka, jakkoliv s technologickým pokrokem se lidstvo neumí vyrovnat od té doby, co se do něj pustilo).
Michal Bělohlav popisuje setkání se smrtí, odcizení, hledání upřímnosti i sex. A jde tak daleko, jako málokdo jiný.
Přitom pod povrchem se odehrává proces, který může mít pro naši společnost daleko hlubší důsledky. Stále více lidí ztrácí kontakt samo se sebou. Žijí podle očekávání okolí, budují kariéry, starají se o rodiny, plní úkoly, řeší problémy a dosahují úspěchů. Přesto se jednoho dne probudí s pocitem, že vlastně nevědí, kdo jsou.
Právě tenhle proces Bělohlav popisuje překvapivě přesně. Přesně oproto, že občas s upřímností, která u čtenáře vyvolává mírně voyeursky nepatřičný pocit. Nedívám se někam, kam bych neměl vidět?
Víc o Michalu Bělohlavovi, jeho příběhu a jeho knize
Bělohlav nevystupuje jako guru ani jako člověk, který našel univerzální recept na šťastný život. Naopak. Čtenář sleduje příběh člověka, který se od dětství učil překonávat vlastní tělo, později budovat firmy, nést odpovědnost a řešit problémy druhých. Ve své knize se sám označuje za „realizátora“. Jenže postupně zjišťuje, že vlastnosti, které mu pomohly uspět, se současně staly překážkou na cestě k vlastnímu vnitřnímu klidu.
Michal Bělohlav napsal knihu, kterou je užitečné číst, i když to občas bolí.
Právě tahle poctivost je podle mě největší předností knihy. Bělohlav nepíše retrospektivně jako člověk, který všechno pochopil. Přiznává vlastní omyly, slepé uličky i období, kdy hledal odpovědi tam, kde je najít nemohl. Vyzkoušel řadu cest – od práce s tělem přes dechová cvičení až po pobyty ve tmě. – ty ještě „výživnější“ zkušenosti nechť si každý najde sám.
Čtenář s Bělohlavovým způsobem nemusí souhlasit. Já sám si myslím, že některé z nich budou pro část publika inspirativní, jiné mohou působit příliš alternativně nebo jednoduše nebudou každému blízké. Anebo budou za hranicemi toho, co je člověk schopen nebo ochoten podstoupit. Bělohlav zašel určitě dál, než bych byl v tuhle chvíli jít já, ale to je myslím právě to důležité.
Autor se nesnaží zkušenosti prodávat jako univerzální metodu. Jsou součástí jeho vlastního hledání. A právě tím zůstává kniha věrohodná. Nenutí čtenáře, aby šel stejnou cestou. Spíše ho zve k tomu, aby se začal ptát na vlastní život.
To je dnes vzácné. Nevím, jestli jste si toho všimli taky, ale devět celých osmdesát jedna současných koučů se vyznačuje zejména egem zbytnělým jak předstojná žláza starého Škopka. Tenhle problém, Michal Bělohlav nemá. Už to mi přijde následováníhodné.
V posledních letech vzniklo nepřeberné množství knih o produktivitě, výkonu, úspěchu nebo osobním rozvoji. Mnohé z nich učí, jak být rychlejší, efektivnější nebo disciplinovanější. Jen málokterá se ale zastaví u mnohem nepříjemnější otázky: Co když právě neustálá snaha být lepší vede člověka stále dál od něj samotného?
Právě tady podle mě 5 % přesahuje hranice autobiografie. Není to kniha o tom, jak se stát úspěšnějším člověkem. Je to kniha o tom, že úspěch sám o sobě nemusí znamenat vůbec nic, pokud člověk ztratí vztah ke své vlastní identitě.
Čtenář může s některými autorovými závěry polemizovat. Může odmítat některé jeho metody nebo pohled na svět. To je naprosto v pořádku. Kniha ostatně ani neusiluje o to, aby vytvořila nový životní směr nebo filozofickou školu.
Její hodnota spočívá jinde.
V době, kdy se většina veřejné debaty soustředí na svět kolem nás, připomíná, že stejně důležitý je svět uvnitř člověka. A že rozpad tohoto vnitřního světa bývá často mnohem méně nápadný než ekonomická krize nebo politický konflikt. Neobjeví se v titulcích novin ani ve statistikách. Přesto dokáže nenápadně rozložit vztahy, rodiny, firmy i celé komunity.
Možná právě proto stojí za to 5 % číst. Jako pozvání k rozhovoru o otázce, kterou si většina z nás klade až ve chvíli, kdy je pozdě: Jak se vlastně stane, že člověk ztratí sám sebe? A je možné najít cestu zpátky? Na tyto otázky Michal Bělohlav nenabízí definitivní odpovědi. Nabízí něco možná cennějšího – poctivě popsanou vlastní cestu. A právě v tom spočívá síla jeho knihy.
