Další kolo studené války je tu. Rusko a Čína spolupracují v Pacifiku

Doba: Vánoce 2022.

Místo: Východočínské moře poblíž provinice Če-ťiang jižně od Šanghaje.

Za běžných okolností jde o jednu z frekventovaných asijských námořních cest, nyní je ale pro nákladní i osobní dopravu neprodyšně uzavřená. Na hranici exkluzivní zóny krouží strážní čluny, tykadla radiolokátorů prohmatávají obzor. Pátrají po plavidlech, která nedostala výstrahu před společným cvičením ruských a čínských námořních sil. Zejména malé rybářské lodě s nedostatečnou radiokomunikační výbavou by se snadno mohly stát náhodnou obětí ostrých střeleb.

Uvnitř uzavřené zóny se z ranní mlhy postupně vynořují siluety válečných plavidel. Neúprosně spěchají za svými úkoly, ostré přídě rozřezávají hladinu. V oblacích je slyšet rachot motorů vrtulníků a bitevních letadel. Vzduch křižují stopy protiletadlových i protilodních raket, střely z rychlopalných zbraní bičují moře.

„Došlo k prohloubení dosavadní spolupráce mezi ozbrojenými silami obou zemí,“ konstatují suše agenturní zprávy.

Loňské několikadenní společné cvičení čínského a ruského námořnictva se parametry podobá operaci stejného typu, která se uskutečnila v roce 2021. Na ruské straně se ho zúčastnil křižník Varjag, vlajková loď velitele ruského pacifického loďstva admirála Sergeje Avakjana, společně s torpédoborcem Maršal Šapošnikov a dvěma korvetami třídy Stěreguščij. Podrobnější informace o složení čínského operačního svazu chybí, lze ale předpokládat, že aspirující námořní velmoc nasadila odpovídající síly Východního loďstva viceadmirála Wei Ganga. Východní loďstvo má ve svém jádru dvojici vrtulníkových lodí třídy 075 a dále řadu torpédoborců, fregat, korvet a menších plavidel.

Není důvod se domnívat, že Čína do společného cvičení nasadila celé Východní loďstvo. To je totiž mnohonásobně silnější než jeho ruský partner a zkušenosti ukazují, že si v Pekingu dávají velký pozor, aby neurazili ruský velmocenský jemnocit. Čína je ve vzájemných vztazích s Ruskem na vojenské úrovni obratným psychologem. Pro Moskvu je totiž dlouhodobě nepříjemný stav, kdy je její tichomořské loďstvo nuceno hrát v oblasti ne druhé, ale spíše třetí až čtvrté housle (po Číně, Japonsku a Spojených státech). Nejde jen o oblast Tichého oceánu. Rozklad Sovětského svazu coby globální supervelmoci způsobil Rusku jako celku psychologický šok srovnatelný s prohranou válkou. Touha hrát znovu na globální šachovnici klíčový part je nejpozději od nástupu Vladimira Putina k moci alfou a omegou moskevské mocenské strategie. Zajímavě se této otázce, jejíž vliv na konání ruských elit je všeobecně podceňován, věnuje třeba Vladislav Zubok, profesor dějin na London School of Economics.

Faktem je, že se Čína ke svému ruskému partnerovi chová tak, aby v Moskvě ani na okamžik neměli dojem, že jsou slabším partnerem. Právě tím ale jsou a vřelá slova čínského tisku o námořní spolupráci „s ruským starším bratrem“ na tom nemohou nic změnit.

Asi dvacet kilometrů od Vladivostoku se ve Fokinu nachází velitelství ruského Pacifického loďstva. Jeho velitelem je admirál Sergej Avakjan, pětašedesátiletý rodák z Jerevanu, který na moři slouží od roku 1975. Jde o vysoce kvalifikovaného důstojníka, který prošel velícími i štábními funkcemi zejména v Severním loďstvu. Velitelem Pacifického loďstva se stal roku 2012. Když se ujímal vedení, byla tato část ruského námořnictva v hluboké materiální i personální krizi. Avakjan dokázal svým důstojníkům a posádkám směsicí autoritativního a přátelského přístupu vrátit sebedůvěru. Současně se mu povedlo přesvědčit velení, že Pacifické loďstvo musí znovu hrát významnou roli ve strategické oblasti, kde se střetávají ruské zájmy s čínskými, japonskými a americkými. Jakkoliv Pacifické loďstvo pod Avakjanovým velením zesílilo, rozhodně nepředstavuje sílu, která by byla schopná v oblasti hrát svou hlavní, totiž odstrašující roli.

Všeříkající je už samotná vlajková loď Varjag. Jde o třicet let starou loď pochybné koncepce. Teoretické úvahy o značné zranitelnosti a bídné strukturální pevnosti lodí tohoto typu se v praxi ukázaly jako oprávněné, když byla v dubnu 2022 ukrajinskými raketami potopena sesterská loď Varjagu, křižník Moskva.

Vedle Varjagu se Pacifické loďstvo skládá z pestré směsice menších plavidel, z nichž moderních je jen několik torpédoborců a korvet. Avakjan pod svým velením nemá žádnou letadlovou nebo aspoň vrtulníkovou loď. Právě tento typ je přitom pro strategickou přítomnost v rozlehlých prostorech Tichého oceánu klíčový a nenahraditelný.

Podtrženo a sečteno, admirál Avakjan se z Vladivostoku snaží udržet iluzi oceánského loďstva s technickým vybavením, které něco takového umožňuje opravdu jen stěží.

Naopak čínské Východní loďstvo představuje značnou údernou sílu. Jeho jádrem je dvojice vrtulníkových lodí typu 075 a dále množství torpédoborců, fregat a korvet, z nichž většina je moderních typů. Vojenská doktrína Pekingu považuje za hlavního soupeře v oblasti japonské válečné loďstvo, jde ale spíše než o vyjádření reality o pozůstatek čínsko - japonského resentimentu pocházejícího z dob Druhé světové války. Zaměření čínského loďstva, které mimochodem představuje podobně jako v mnoha jiných zemích značně autonomní organismus, je jasně protiamerické.

Tichý oceán totiž představuje strategické hřiště představující předpolí indického regionu, který je pro Čínu i USA extrémně zajímavý, ať už jako odbytiště, nebo jako dodavatel významných zdrojů. Ekonomická nevyhnutelnost v tomto prostoru proti sobě nutně staví Washington s Pekingem, přičemž každá strana si podle krystalicky čisté velmocenské logiky hledá spojence. Pro USA jím je Japonsko, pro Čínu Rusko. Stranou ponechme proměnlivé ukotvení indické diplomacie, stále jasnější je ale fakt, že se tato země stává globální supervelmocí.

Čínské východní loďstvo má za úkol zajišťovat strategickou přítomnost ve vodách, které byly dlouho považovány za jakýsi zadní dvorek US Navy. V prostoru sahajícím od Filipínského po Beringovo moře se lodě viceadmirála Ganga učí s Američany hrát pošťuchovanou stejně, jako to USA a SSSR na mořích dělaly po celou dobu Studené války.

Je to hra, na kterou jsou potřeba pevné nervy a mnoho zkušeností. Nervy má čínské námořnictvo v pořádku - a o zkušenosti se logicky obrátilo do Moskvy.

Námořní spolupráce mezi Čínou a Ruskem se zrodila ze zbrojních dodávek. Čína totiž v moderní historii nikdy nepatřila mezi námořní velmoci. Jediný pokus, který v tomto směru země učinila, skončil roku 1894 katastrofální porážkou od japonského císařského námořnictva. Následovala desetiletí turbulencí, kvůli kterým mohla Čína začít moderní námořnictvo budovat až na sklonku osmdesátých let.

Čínské loděnice neměly zkušenosti se stavbou sofistikovaných plavidel, proto zpočátku bylo třeba lodě kupovat v zahraničí - nejvýznamnějším dodavatelem se rychle stalo Rusko, které jako nástupnický stát SSSR bojovalo s ekonomickou krizí. Množství plavidel, která nyní najdeme v čínském loďstvu, je původně sovětských. Některé Čína modernizovala, jiná okopírovala a začala vylepšovat. V současnosti se v Pekingu mohou těšit ze schopnosti domácích loděnic stavět vlastní konstrukce, jakkoliv panují racionální pochybnosti o jejich konkurenceschopnosti ve srovnání se západními či japonskými konstrukcemi.

Společná cvičení ruských a čínských námořních sil představují snadné řešení problému obou loďstev v Tichomoří. Strategické zadání je pro oba subjekty stejné: působit jako odstrašující síla na potenciální americké a japonské soupeře a udržovat strategickou přítomnost. Ruskému námořnictvu v plnění těchto úkolů v Tichomoří vadí jeho všeobecná zastaralost a malý počet plavidel. Čína má nových plavidel dost, chybí jí ale taktická vyspělost a dovednost v už zmíněné „hře na pošťuchovanou.“ Řešení je jednoduché: Čína dodává kvantitu, Rusko taktické know how.

Praktickou ukázku toho, co lze od prohloubené spolupráce mezi Čínou a Ruskem čekat, dostaly Spojené státy na konci srpna loňského roku. Kutr americké pobřežní stráže Kimball v Beringově moři uvnitř americké exkluzivní ekonomické zóny nedaleko ostrova Kiska neočekávaně narazil na skupinu hladinových plavidel plujících v bojové formaci. Posádka amerického kutru nevěřícně sledovala šedivé, charakteristicky robustní siluety ruských torpédoborců. Pak se v dohledu objevil také křižník neznámého typu, který byl nakonec identifikován nejspíše jako loď typu Renhai.

Operační svaz se před kutrem stáhl, v dalších týdnech se ale ruské a čínské válečné lodě společně objevily opět v Beringově moři a také pouhých padesát mil od Aleut, jinak řečeno na dohled americké Aljašky.

Všechno nasvědčuje tomu, že Čína bude i v následujících letech využívat oslabenou pozici ruského námořnictva i izolaci Ruska kvůli agresi na Ukrajině k tomu, aby se jeho prostřednictvím „učila“ na světových mořích a oceánech hrát vysněnou roli supervelmoci. Rusko se těchto her bude ochotně účastnit, protože si díky nim zachová alespoň zdání mocnosti, kterou by na moři chtělo být a kterou není.

Západní mocnosti se naopak musí rozloučit s představou, že strategická iniciativa na oceánu patří výhradně jim. Přestalo tomu tak být. Můžeme tak s jistotou říct, že na světovém oceánu objektivně začalo další kolo studené války.