Obřízka dívek i chlapců, neobvyklé tělesné modifikace a legendární Rowa. Kultura tanzanských Chaggů

Náboženství chagga (svahilsky Dini ya Wachagga, v jazyce kichaga Vanruvairuwa) bylo náboženství bantuské etnické skupiny Chaggů – případně v češtině rovněž Čagů – žijících zejména pod svahy Kilimandžára v dnešní Tanzanii. Jedná se o třetí největší tanzanskou etnickou skupinu, jejíž název je odvozen od místa, kde se v minulosti po dlouhých migracích usadila.

V průběhu 19. a 20. století se většina Chaggů přiklonila ke křesťanství (v mnoha denominacích s největší množinou katolíků římského ritu) nebo k sunnitskému islámu (většinově Šáfiovského madhabu). Chaggové jsou příbuzní s etnikem Kambů, v minulosti nosili podobné oděvy jako Masajové (žijící rovněž v této oblasti), jsou ovšem menších postav, pročež někteří antropologové zkoumají jejich vzdálenější příbuznost také se středoafrickými pygmeji.

Zajímavostí, kterou jsem jinde v Africe neviděl, byla cirátová modifikace ušních lalůčků u mužů v podobě kroužku nebo talířku průměru 3 až 13 cm, která se však aplikovala pouze na jedno ucho, nikoli obě, jako to je běžné u sousedních etnik. Ani to ale nebylo úplným pravidlem, někteří muži totiž měli kroužek pouze v jednom z ušních lalůčků, jiní ale – a byla jich podle dobových fotografií a maleb velká množina – měli v jednom lalůčku větší a v druhém mnohem menší kroužek, zatímco ostatní neměli unikátní cirát žádný.

Dokud Chaggové vyznávali své tradiční náboženství, drželi si svůj styl odívání a tradiční tělesné modifikace, které později s přijetím křesťanství či islámu postupně opustili. Proto článek doplňuji historickými fotografiemi, které nám poskytnou vhled do zaniklé tradice.

Podle nauky již téměř vymizelého náboženství chagga se viditelná i neviditelná sféra reality prolíná a každý aspekt materiálního světa má svou vazbu ke světu nadpřirozenému (tedy nemateriálnímu a nebeskému). Lidské činy na tomto světě mají proto také významné nadpozemské důsledky, přičemž neštěstí může být důsledkem dřívějšího nevhodného chování, které s odstupem času potrestali předkové. Pro přivolání štěstí je třeba pravidelné a hojné oběti předkům, a to zejména zvířecí krve, mléka a piva.

Nejvyšším Bohem v náboženství chagga je Ruwa, spojovaný se Sluncem, který sídlí na obloze se svou družkou, Měsícem. Oběti Ruwovi se obvykle konaly v poledne. Zatímco Ruwa a další božstva či vyšší duchové obvykle udržují k lidem odtažitý vztah, duchové zemřelých lidí, zejména duchové předků v rodové linii, jsou (i mezi mnohými nynějšími chaggskými křesťany a muslimy) považováni za aktivně zapojené do lidských pozemských záležitostí.

Svět duchů je chápán jako extenzivní sféra světa živých, a proto se v něm vyskytují zemřelí lidé, a to včetně bývalých panovníků vládnoucích i ve světě mrtvých, ale také například i hospodářská zvířata, která zde nadále duchům zemřelých lidí slouží.

Plodnost a sexualita

Významným prvkem chaggské etiky je správné (a nejlépe i morálně dobré, ale do terminologické diferenciace se zde nyní pouštět nebudeme) pojetí sexuality. Spojení muže a ženy v manželství stvrzeném obřadem přináší podle Chaggů život a požehnání, zatímco nevěra, incest nebo homosexuální akt – nikoli tedy sama vrozená orientace, ale akt – přináší prokletí a neštěstí pro celý rod.

Předpokládá se, že každá bytost má svůj čas na růst, zrání a konečně smrt. Když tedy první potomek dosáhne dospělosti, očekává se, že rodiče již nebudou mít další děti, neboť jejich čas se posunul do další etapy; pokud by měli další dítě, mohlo by to mít za následek smrt členů rodiny. Mladý člověk, který zemře předčasně, je často považován za zabitého (čarodějem, rozezlenými duchy předků apod.), zatímco smrt bez potomků narušuje životní rovnováhu celé rodové linie.

V tomto přesvědčení se bezdětní jedinci a neplodné ženy nepohřbívají do rodinných hrobů, ale nechávají se v lese, což symbolizuje přerušení kontinuity. Největší obavy vzbuzuje smrt posledního muže v rodové linii bez potomků, která znamená věčný konec rodu. Neplodnost je považována za předzvěst konečné smrti, neboť není, kdo by prováděl nezbytné obřady, které by zesnulého uvedly do posmrtného života mezi předky. Před příchodem křesťanství a islámu byla pro Chaggy velmi důležitým přechodovým rituálem obřízka, a to ženská i mužská. U islamizované části Chaggů obřízka zůstala do dnešních dnů, u křesťanů téměř vymizela.

V mytologii chagga jsou klíčová tři témata: (1) odmítání konečné smrti, protože rodokmen předků a potomků je považován za věčný a zesnulí nadále existují ve světě duchů a zasahují do světa živých; (2) tajemný inkomprehenzibilní proces pohlavního rozmnožování, který udržuje řetězec života mezi lidmi a vším živým, a (3) magický význam výroby, konzumace a obětování potravin, které jsou považovány za nezbytné pro zachování vitality živých lidí i duchů zemřelých.

Rituály

Při rituálech chagga býval významnou obětí duchům předků obsah žaludku zabitých zvířat. Při obřadech po velkých neštěstích se celý žaludek a střeva obětovaly Bohu Ruwovi. Akt porážky zvířete byl považován za důležitý prostředek komunikace s duchy předků, protože se věřilo, že duch zvířete krátce po jeho smrti putuje do posmrtného života a slouží jako určitá forma kontaktování duchů.

Chaggové se dosud velmi obávají čarodějů a proto se chrání rozličnými amulety, obřady a formulemi. Častou formou útoku je umístění čarodějem připraveného magického útočného předmětu do blízkosti bydliště oběti. Proto je každý, kdo se bezcílně potlouká kolem domů, považován za podezřelého. V domech mají stále mnozí lidé – přestože jsou křesťany či muslimy – magické ochranné předměty k zažehnání těchto sil.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.