Velké Zimbabwe – kamenný majstrštyk, který přepsal pohled na Afriku

Nacházejí se přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od města Masvingo v dnešním Zimbabwe. Oblast byla mezi 11. a 15. stoletím politickým, hospodářským, náboženským i kulturním centrem mocného Království Zimbabwe, které ovládalo rozsáhlou část jižní Afriky. UNESCO označuje Velké Zimbabwe za největší kamennou stavbu postavenou v subsaharské Africe před příchodem Evropanů a za jedinečné svědectví o vyspělé civilizaci národa Šona. Slovo Zimbabwe pochází z šonského jazyka a znamená „kamenné domy“ nebo „kamenné sídlo“. Právě podle této historické památky získal moderní stát Zimbabwe po získání nezávislosti své jméno. Ruiny se staly symbolem národní identity a stylizovaný pták nalezený při archeologických vykopávkách je dodnes součástí státního znaku i vlajky země.

Kolonizátoři a jim poplatní misionáři dlouho arogantně tvrdili, že Afričané v subsaharské části kontinentu do jejich příchodu nerozvinuli žádnou skutečnou kulturu, žádné opravdové komplexní náboženství a nepostavili nic signifikantního. Dnes víme, že opak byl pravdou. Kulturní, jazykové a náboženské bohatství Afriky před zločinnou kolonizací bylo nezměrné – jak se to ostatně dlouhodobě snažím dokumentovat – a najdeme také unikátní stavební skvosty. Je sice pravdou, že mnohé stavby neodolaly lučavce času pro svůj zvolený materiál, ale Afričané stavěli rovněž z kamene. Když zcela pomineme absolutně nejpodivuhodnější světový unikát – egyptské pyramidy staré více než 4500 let, jejichž výstavbu stále nejsem schopen pojmout –, pomineme i egyptské a kúšitské chrámy, kde platí totéž, pomineme i obrovské hliněné mešity vystavěné v Sahelu, dostaneme se k menším kamenným mešitám vystavěným na samém počátku 7. století na území dnešního severního Somálska, Etiopie a Eritrei – a ruku na srdce, co v té době stálo u nás? –, následovaným dalšími kamennými stavbami, postupně stále většími, na východním pobřeží, dostaneme se k dalšímu kamennému unikátu, a sice kostelům vytesaným do skály v etiopské Lalibele z 12. století, a mohli bychom pokračovat. Ale pojďme již k tomu, co nás zde zajímá především – k tajemnému Velkému Zimbabwe, kamennému skvostu, který nemá, přinejmenším ve středověké jižní Africe, sobě rovnou konkurenci.

Historické souvislosti

Nejstarší významnější osídlení oblasti etnikem Šonů sahá do 9. století (menší osady jiných etnik zde ale byly již mnohem dříve), přičemž samotné monumentální kamenné stavby vznikaly přibližně mezi lety 1100 a 1450. Archeologové rozlišují několik stavebních etap podle vývoje keramických nálezů, architektonických stylů a radiokarbonového datování.

V období největšího rozkvětu (asi 1300–1450) zde pravděpodobně žilo 10 000 až 20 000 obyvatel. To z Velkého Zimbabwe činilo jedno z největších měst jižní Afriky své doby. Společnost byla silně hierarchická. V čele stál panovník, jehož autorita byla spojena nejen s politickou mocí, ale také s náboženskými funkcemi a kultem královských předků. Panovník byl považován za člověka s mimořádnou vitální silou, kterou čerpal přímo od nejvyššího Boha, s nímž byl (podle přesvědčení tehdejších lidí) spojen pevným poutem. Panovník byl zároveň nejmocnějším čarodějem, který disponoval schopnostmi běžnému člověku nedostupnými.

Základem prosperity království byla těžba zlata, zemědělství (zejména pěstování prosa a čiroku), chov skotu, výroba sofistikovaných železných nástrojů a dálkový obchod. Zboží se vyváželo do pobřežních oblastí, kde se směňovalo za zboží dovážené až z východní Asie. Kontrola mimořádně bohatých nalezišť zlata a obchodních cest přinesla zdejší elitě velké bohatství a umožnila vznik monumentálních staveb.

Obchodní centrum propojující jižní Afriku s východní Asií

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů Velkého Zimbabwe bylo jeho zapojení do mezinárodního a dokonce mezikontinentálního obchodu. Obchodníci převáželi zlato, slonovinu, měď a místní zvířata do přístavů na svahilském pobřeží, zejména do Kilwy Kisiwani. Odtud pokračovalo zboží loděmi přes Indický oceán do Persie, Indie a Číny. Archeologické vykopávky ve Velkém Zimbabwe odhalily (mimo jiné) porcelán z období čínských dynastií Song a Ming, perskou glazovanou keramiku, skleněné korálky pocházející z Indie, arabské mince z Kilwy a textilie importované z různých koutů světa. Tyto nálezy dokazují, že obyvatelé Velkého Zimbabwe byli součástí rozsáhlé obchodní sítě propojující jižní Afriku s východní Asií dávno před příchodem evropských mořeplavců.

Stavitelské umění bez spojovacích materiálů

Největší obdiv dodnes vzbuzuje stavební technologie. Monumentální zdi byly postaveny suchou metodou – tedy skládáním přesně opracovaných žulových kvádrů bez použití spojovacího materiálu. Žula byla získávána z okolních zdrojů. Některé zdi dosahují výšky přes 11 metrů, tloušťky více než 5 metrů a délky přes 250 metrů. Stabilitu zajišťovala mimořádně přesná práce, zakřivený půdorys zdí a pečlivé rozložení hmoty.

Architektura je pozoruhodná také z estetického hlediska. Na mnoha zdech se nacházejí dekorativní geometrické motivy vytvářené střídáním vystupujících kamenů. Tyto ornamenty neměly pouze ozdobnou funkci, ale pravděpodobně vyjadřovaly společenskou prestiž vládnoucí elity.

Tři hlavní části města

Nejstarší část města vznikla na vysokém žulovém kopci a dnes se nazývá Pahorkový komplex. Nacházelo se zde sídlo panovníka, svatyně i obřadní prostory. Archeologové zde odkryli několik stavebních vrstev, které dokládají dlouhodobé osídlení od 11. století. Místo je dodnes považováno za posvátné některými komunitami etnika Šonů.

Nejznámější část areálu tvoří mohutná oválná kamenná stavba nazývaná dnes Velká ohrada. Její vnější zeď patří mezi největší dochované suché kamenné konstrukce na světě. Uvnitř stojí slavná kuželovitá věž vysoká přibližně 9 metrů. Její účel není dodnes znám. Nejčastěji se předpokládá, že šlo o symbol královské autority nebo rituální stavbu, nikoli o obytnou či obrannou věž.

Nejrozsáhlejší část města tvořily obytné čtvrti, které dnes nazýváme Údolní komplex. Nacházely se zde domy z hlíny, obilné sýpky, kovárny i hospodářské stavby. Archeologické nálezy svědčí o intenzivní výrobě železných nástrojů, měděných předmětů a zlatých šperků.

Tajemní ptáci Velkého Zimbabwe – symbol národa

Jedním z nejslavnějších archeologických objevů je osm soch ptáků vytesaných z mastku. Ptáci stáli na vysokých kamenných sloupech a pravděpodobně představovali náboženské nebo dynastické symboly. Jejich přesný význam není znám. Dnes patří Zimbabwe Birds mezi nejvýznamnější státní symboly Zimbabwe a objevují se na státním znaku, mincích i vlajce.

Jak archeologie osvětlila dějiny

Povýšenečtí evropští kolonizátoři dlouho odmítali uvěřit, že by tak monumentální stavbu vytvořili afričtí stavitelé. Vznikaly proto fantastické hypotézy připisující výstavbu Féničanům, Arabům, Egypťanům, biblické královně ze Sáby nebo králi Šalomounovi. Tyto názory byly ovlivněny koloniálními a rasovými fauly. Teprve systematický archeologický výzkum vedený zejména ve 20. století jednoznačně prokázal, že lokalitu vybudovali předkové dnešních Šonů. Analýzy keramiky, železných artefaktů, radiokarbonové datování i jazykové souvislosti potvrzují domácí původ této civilizace.

Proč město zaniklo?

Opuštění města kolem poloviny 15. století zůstává předmětem výzkumu. Současná archeologie předpokládá souběh několika faktorů: vytěžení zlata, vyčerpání pastvin, odlesnění okolí, nedostatek stavebního dřeva, pokles výnosů zemědělství, změny klimatu, přesun obchodních tras, vznik nových mocenských center (zejména říše Mutapa). Neexistují důkazy o náhlé katastrofě ani vojenském zničení města. Šlo pravděpodobně o postupný přesun obyvatelstva během několika desetiletí.

Moderní výzkum využívá řadu metod, které nebyly dříve dostupné: radiokarbonové datování, geofyzikální průzkumy, GIS modelování krajiny, analýzu pylových zrn, archeobotaniku, zooarcheologii, 3D laserové skenování. Tyto metody umožňují rekonstruovat podobu města, hospodaření obyvatel i změny životního prostředí bez nutnosti rozsáhlých výkopů. Významným tématem současného výzkumu je také ochrana lokality před erozí, vegetací, klimatickými změnami a tlakem cestovního ruchu.

Velké Zimbabwe představuje jeden z nejpůsobivějších dokladů vyspělé jihoafrické civilizace středověku. Jeho architektura, rozsah, zapojení do mezinárodního obchodu i společenská organizace dokazují, že jižní Afrika byla již před staletími součástí složitých hospodářských a kulturních sítí. Moderní archeologie zároveň napravila dlouho přetrvávající koloniální omyly a potvrdila, že monumentální město bylo dílem předků dnešního národa Šona. Velké Zimbabwe dnes není pouze významnou historickou památkou, ale také symbolem africké kulturní identity a jedním z nejcennějších svědectví o dějinách subsaharské Afriky.

Zdroje:

UNESCO World Heritage Centre. Great Zimbabwe National Monument

HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).

Audio:

Český rozhlas – Radio Wave. Papež Lev XIV. v Africe: Mezi chudobou, neokolonialismem a duchy předků. O Africe s religionistou doktorem Havelkou