Agrese proti Rakušanovi a Pekarové Adamové ukazuje, že svou práci dělají dobře

I do České republiky v posledních letech přišel trend liberalizace politické scény a prosazování hodnot, kterými se vyznačuje moderní společnost - ať už jde o větší toleranci k menšinám, otevřenější přístup k jiným kulturám nebo podporu integrace různých vyloučených skupin obyvatel. Vzhledem ke konzervativní nátuře naší země, která má převážně historické důvody a můžeme se s ní setkat ve většině zemí bývalého východního bloku, to ale nemají politici prosazující podobné hodnoty jednoduché. Mezi jejich voliče patří především vzdělanější a mladší lidé z větších měst, nevzdělaní podporovatelé národoveckých stran je ovšem mají za svůj hlavní terč, a proto musí tito politici čelit někdy až nechutné míře agrese. Ukázkovým příkladem jsou právě takto moderně smýšlející ministr vnitra Vít Rakušan a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.

Oba tito politici mají kromě většiny hodnot, které zastávají, společné především to, že jejich opozice se snaží je za použití všech prostředků zdiskreditovat. Projevuje se to především tím, že se jím dávají za vinu kauzy, které se jich týkají pouze okrajově, nebo z kontextu vytrhávají vyjádření, která ovšem zazněla v úplně jiném významu a celkové podobě. Ukázkovým příkladem je situace kolem Víta Rakušana - vše začalo kauzou Dozimetr, ve které sice sám Rakušan vůbec nefiguroval, ale opozici se přesto nějakým způsobem podařilo vzbudit dojem, že on, coby předseda hnutí STAN, za celou aféru nese svůj díl odpovědnosti. Přitom právě hnutí ANO, které v očerňování Rakušana bylo velice aktivní, by v tomto případě mělo pomlčet, jelikož jeho poslankyně a prominentní členka Jana Mračková Vildumetzová v kauze figurovala způsobem daleko výraznějším než Rakušan.

Ministr vnitra byl v poslední době navíc pod palbou kritiky, protože bylo odhaleno, že používal šifrovaný telefon. Samozřejmě nelze s jistotou tvrdit, za jakým účelem ho skutečně používal, ale myslet si, že tento samotný fakt je důkazem nějaké korupce, by bylo opravdu naivní. Jde o prominentního politika, na něhož se snaží opozice vyhrabat každý kousek špíny, který je k dispozici - i já bych si na jeho místě důsledně chránil soukromí a tudíž na tom nevidím vůbec nic špatného. To, jak opozice vytrhává podobné pseudokauzy z kontextu, lze ilustrovat na vyjádření Andreje Babiše - tedy toho možná nejpovolanějšího, který se na téma korupce může vyjadřovat: „Organizovaný zločin má svého ministra, to tady ještě nebylo. Má za cíl rozkrádat státní finance.“

U Pekarové Adamové to pak především byl výrok, kdy doporučila řešit energetickou krizi tím, že budeme doma méně topit a raději si oblečeme o vrstvu víc. Výrok byl formulovaný hodně nešikovně a nahrával tomu, aby byl použit proti předsedkyni Poslanecké sněmovny, ovšem ohrazovat se proti samotnému obsahu tvrzení (který je veskrze logický) bylo od opozice neskutečně pokrytecké. I v tomto případě doplatila předsedkyně TOP 09 na to, že někdy bývá až moc upřímná, má vyhraněné názory a neschovává se za nicneříkající floskule, které tak rádi používají ostatní politici. Právě podobná odvaha se stává v české politice pro některé nepohodlnou.

Ano, u Pekarové Adamové je bohužel zakopaný pes ještě v něčem jiném. Ačkoliv u Víta Rakušana je kritika opravdu výrazná a musí čelit velké míře agrese, jeho odpůrci většinou ve své rétorice využívají pouze reálných kauz (ač interpretovaných zavádějícím nebo lživým způsobem). U lídryně TOP 09 do mixu ovšem přibylo ještě něco jiného - předsudky kvůli tomu, že je žena, která je navíc mladá a ambiciózní. Vlastnosti, které jsou u jejích mužských kolegů opěvovány, část nevzdělaných a ve 20. století zaseknutých Čechů nemůže skousnout, a právě kvůli nim je pro ně velkým trnem v oku.

Stydím se, že v roce 2023 pořád musíme řešit tyto věci. Je pravda, že většina národa podobné předsudky povětšinou již nemá, ovšem nejhlasitější je právě ta část, která díky své omezenosti není schopna vykouknout z vlastní sociální bubliny a razí tak zásady platné naposledy možná tak za komunismu - většinou jde o voliče národoveckých stran jako SPD nebo Trikolora, kteří se vyznačují právě nižším průměrným dosaženým vzděláním.

Pekarová Adamová tak už jenom tím, že v politice stále je, dokázala, že je velice silnou osobností, která by své místo v českém politickém prostoru mít měla. Každý demokraticky založený názorový proud by měl mít své zastoupení a pro liberály jsou to právě třeba Rakušan, Pekarová Adamová nebo Piráti. To, že v politice by se vzájemně měly vyvažovat různé proudy a své zastoupení by měla mít pravice i levice, konzervativci i liberálové, je prokázaný fakt. Z toho, že na současné české politické scéně chybí schopná levice, vyplynul například vzestup populisty Babiše - i to tak ukazuje, jak je politická rovnováha důležitá a pokud dojde k jejímu rozpadu, politická scéna začne tíhnout k jisté disproporci. Už jenom ten fakt, že liberální politici leží konzervativním voličům tolik v žaludku, ukazuje, že svou práci dělají dobře - kdyby s vámi, coby předsedkyní liberální strany, souhlasili voliči SPD, tak asi děláte něco hodně špatně. Naopak si myslím, že v této situaci dokonale funguje nepřímá úměra a tedy čím více nespokojených výkřiků vyvoláte u konzervativních a národoveckých voličů, tím lépe svou práci děláte.

V době, kdy politice vévodí osobnosti jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, tedy lidé, kteří do ní vstoupili z čistého prospěchářství a za účelem prosazování vlastních zájmů bez jasných morálních hodnot, je velice těžké dělat politiku založenou na vlastním přesvědčení. Nemusím s nimi ve všem souhlasit, ale zrovna u Rakušana a Pekarové Adamové věřím tomu, že svou liberální agendu prosazují především proto, že jsou přesvědčeni o správnosti této cesty pro celou naši společnost. A právě proto si jich jako osobností vážím - jejich politika není postavena na populismu nebo na nenávisti, ale na snaze pomáhat určitým skupinám obyvatelstva žít důstojnější život.

Za všechno mluví jejich aktivita ve směru podpory manželství pro všechny. Jde totiž o zákon, u kterého ani nelze mluvit o tom, že by z jeho přijetí měli tito dva politici nějaký materiální nebo kariérní prospěch - nejde v něm o žádné finance, zároveň je to zákon natolik polarizující, že jeho prosazováním ani nezvýší svou popularitu. Ovšem je zcela zřejmé, že oba jsou z mnoha důvodů přesvědčeni o tom, že je morálně správné takový zákon přijmout a že v politickém prostředí až zoufale chyběli lidé, kteří by bojovali právě za práva této menšiny. A proto za jeho přijetí bojují, i když musí čelit velkému tlaku ze strany některých konzervativnějších kolegů a také zpátečnické části naší společnosti.

V dnešní době se politické kampaně staví na nenávisti - na nenávisti k migrantům, k začleňování do EU, k západním hodnotám, k LGBTQIA+, k enviromentální politice a k mnoha dalším aspektům moderní společnosti. Lidé jsou zapšklí, žijí z nenávisti ke skupinám společnosti, jejichž fungování nechápou a volí politiky, kteří nabízejí destruktivní programy a ne programy, které by neshody řešily konstruktivní cestou. Bojí se všeho nového a žijí ve své bublině, kde prim hrají hodnoty vyhnívající v naší společnosti ještě z dob komunistického diktátu. Když se najde politik, jenž nehraje na populistickou notu a nebojí se prosazovat liberální agendu, která jde proti ideálům tohoto českého maloměšťáctví, musí se připravit na obrovskou vlnu nenávisti.

Liberalizace české společnosti se totiž mnoho čelních politiků bojí jako čert kříže, protože jejich nenávistné kampaně by pak nemohly dopadat na úrodnou půdu. Měli bychom změnit způsob myšlení a být rádi za každého politika, který prosazuje hodnoty, v jejichž pravdivost upřímně věří. A je jedno, jestli s jeho názory souhlasíme nebo ne. Raději totiž budu koukat na férové politiky, se kterými nesouhlasím, než na prospěchářské populisty.