Babiš a proruský? ODS nepovedenou kampaní klesla na jeho úroveň

Vládní koalice s protibabišovskou rétorikou pracuje již dlouhou dobu a vesměs poměrně úspěšně, takže se této prvoplánové strategii dá jen těžko cokoliv vyčítat. Vše má ovšem své meze. Ty, alespoň dle mého názoru, překročila ODS, když využila zahájení kampaně do eurovoleb a sloganu, který si vybralo hnutí ANO, tedy „Česko, pro Tebe všecko“. Markeťáky ODS nenapadlo nic lepšího než vizuál, kde čelní představitelé hnutí mají na tváři namalovanou českou vlajku po vzoru hokejových fanoušků, předělat - české vlajky změnit na ruské a slogan upravit na „Rusko, pro Tebe všecko“. Pominu fakt, že i kdybych se na to díval čistě pohledem vtipnosti, musel bych se vrátit někam do třetí třídy, abych se tomu zasmál. Jedna věc je ale daleko horší - že už jenom ta premisa, kterou má tato antikampaň vysílat, je lživá. Chceme tedy skutečně proti mistrovi dezinformátorovi, tedy Babišovi, bojovat tím, že budeme lhát stejně jako on? Protože tento styl komunikace patří přesně na úroveň šéfa ANO, a ne na úroveň strany, která se staví do role morálního majáku této země.

V současné české politice by se rozhodně nemělo tolik plýtvat slovem „proruský“. Když budeme nějaké označení používat moc často, velice jednoduše se stane, že ztratí svůj původní význam a závažnost. Prokazatelně proruští jsou například Tomio Okamura, Kateřina Konečná nebo Jindřich Rajchl - takže ano, o nich to říkat můžeme a je dokonce vhodné na to upozorňovat, protože je nutné, aby si na tyto lidi společnost dávala obzvlášť velký pozor. V poslední době mi ovšem přijde, že někteří členové vládní koalice tímto označením častují každého, kdo se jen trochu liší od jimi aplikovaného názorového proudu. Ano, je určitě dobré v oprávněných situacích své oponenty kritizovat, ovšem ta kritika by měla být alespoň nějak podložená - je totiž sice pravda, že téma Ruska a jeho podpory vyvolává emoce, ovšem všeho moc škodí.

Někteří z vládních politiků se snaží vytvořit iluzi, že v naší zemi existují pouze dva hermeticky oddělené tábory lidí - ti, kteří s nimi souhlasí a pak ti, kteří by chtěli, aby nás obsadilo Rusko. Tato představa je samozřejmě lichá, ovšem její vinou se naprosto deformuje jakákoliv veřejná diskuse. Kdykoliv má někdo proti vládní politice námitky, je označen za proruského a jeho názor je okamžitě diskvalifikován. Jedna věc je, pokud jde o Václava Klause s Milošem Zemanem, kteří prokazatelně proruští skutečně jsou, druhá ale je, pokud jde o politiky, kteří se za proruské označit nedají ani s velkou dávkou fantazie. A je celkem irelevantní, jestli jde o již zmíněného Babiše, některé další představitele jeho hnutí ANO, nebo třeba názorové oponenty i vně samotné ODS.

Znáte tu pohádku o pasákovi ovcí, který chodil do města tak dlouho s tím, že přišel vlk, až mu nakonec nikdo nevěřil, když přišel skutečně? Stejně můžeme dopadnout i tady. Pokud budeme o každém populistovi, který sleduje pouze vlastní záměry, říkat, že je proruský, tohle označení se, co nevidět, stane prázdnou floskulí, která naprosto pozbyde významu. Co když se na některou z čelních pozic dostane během této těžké doby někdo, kdo skutečně proruský je a bude představovat reálnou hrozbu pro naši bezpečnost? Co budeme dělat potom? Jak ho budeme označovat? Pokud budeme používat znovu označení „proruský“, jenom těžko docílíme toho, abychom mu dodali dostatečnou váhu, když jsme roky předtím takto označovali kdekoho, aniž bychom to měli, jakkoliv podložené.

Měli bychom si to ujasnit. Proruský je někdo, kdo se otevřeně a opakovaně staví na stranu Ruska - v současné době především tím, že zpochybňuje roli Ukrajiny coby válečné oběti, glorifikuje ruský vládnoucí režim, zpochybňuje jeho autokratické tendence a také otevřeně označuje kolektivní Západ za našeho nepřítele, čímž nás tlačí do náruče ruského vlivu. V českém prostředí bychom mohli poměrně bezpečně za proruské politiky označit například Miloše Zemana, Václava Klause, Tomia Okamuru, Kateřinu Konečnou, Jindřicha Rajchla a další figurky, které jsou ovšem natolik bezvýznamné, že pro ně ani nebudu plýtvat údery do klávesnice. Z mezinárodní scény jsou pak pro nás nejvýraznějšími proruskými tvářemi Robert Fico s Viktorem Orbánem, kteří kormidlem svých zemí vytrvale otáčejí směrem na východ.

Ano, Andrej Babiš během své politické kariéry dozajista udělal mnoho kroků, které by se izolovanou optikou daly označit za prospěšné pro Rusko. Zároveň ale udělal i mnoho věcí vyloženě proamerických a proevropských - a přesto nevidím nikoho, kdo by Babiše kvůli tomu označoval za proevropského politika poslušného pokynů z Bílého domu a Bruselu. Je zkrátka nutné vidět, že Andrej Babiš dělá jenom to, co v aktuální situaci hraje do karet jemu, a především jeho byznysu - a jelikož je přisátý na evropských dotacích jako štěňata na cecíku své psí mámy, nedá se očekávat, že by se v budoucnu nějak zřetelně obrátil k Rusku. Optikou Babiše se totiž můžeme oprávněně ptát, co vlastně z Ruska v současné době kouká? Vlastně nic dobrého, jenom samé potíže - a to jak politické, tak byznysové. Babiš je sice člověkem s hodně pofidérním charakterem, hloupý ovšem není.

Abych uvedl věci na pravou míru, je pro mě bytostně složité se Babiše zastat - voličem ANO rozhodně nejsem a kdyby mi dal někdo na výběr mezi volbou hnutí ANO a tím, že mě střelí do nohy, klidně bych sám zmáčkl spoušť. Ale jde přece o politickou kulturu, o které tady vládní strany básní již nějakou dobu a za kterou se snaží bojovat. Není pak něco takového čistým pokrytectvím? Stěžujeme si na lži, které tady šíří Babiš (a že jich je opravdu hodně) a jdeme proti někomu bojovat úplně tím stejným marastem? Jediné, co taková taktika způsobí, bude to, že česká politická kultura klesne tak hluboko, že Babišovy agresivní kampaně budou zcela normalizovány. Jak pak bude koalice schopna poukazovat na jeho morální poklesky, když sama za sebou bude mít podobně neeticky vedené kampaně? Vládní strany se snaží vytvořit iluzi boje slušnosti proti hulvátství, samy na tu slušnost ale přechodně nějak zapomněly.

Stejně jako se mi nelíbila kampaň Spolu, kde na billboardech postavili Babiše vedle Putina a nelíbila se mi kampaň Babiše, kde útočil na Petra Pavla coby válečného štváče, nelíbí se mi ani tohle. Já chápu, že proti někomu jako je Babiš, je velice těžké bojovat normálními zbraněmi a že někteří voliči se už stali imunními vůči tomu, jak expremiér tuneloval stát a kradl dotace pro vlastní firmy. Chápu, že dokola poukazovat jenom na tyto poklesky nejde a že už se to minimálně částečně vyčerpalo, ovšem skutečně jdete hrát tuto nečistou hru s někým, kdo je v ní mistr? Není nad slunce jasné, že pokud koalice akceptuje Babišova pravidla, tak dříve nebo později tvrdě narazí, protože zjistí, že vstoupila do ringu s tím nejneférovějším mafiánem v českém politickém prostředí? Pak už ale bude pozdě a podobná sázka na jednu kartu, tedy na negativní kampaň proti Babišovi založenou na lži, může znamenat prohrané volby. Nejenom ty evropské, ale klidně i ty krajské a následně ty sněmovní.

Můžeme se tedy ptát, proč vlastně ODS podobně špinavou hru začala hrát - i uvnitř strany totiž musí být spousta lidí, kteří museli vědět, že to není dobrý nápad. A pochybuji, že celé vedení strany je v zajetí nějakého nepříčetného marketingového experta. Podle mě je ovšem důvod jednoduchý - odvedení pozornosti. Od toho, že ODS ztrácí vlastní identitu tím, že opět kandiduje v koalici, která toho má napříč stranami v evropských otázkách máloco společného. A také od toho, že do eurovoleb nabízí opravdu skutečně velice omezený pozitivní program a rétorika lídrů se točí spíše kolem toho, co v Evropě zablokují, než co se jim podaří společnými silami schválit. A tak vyhodnotili, že jediná cesta, jak zmobilizovat vládní voliče, je opět připomenout to velké zlo, které číhá na druhé straně. Pro větší efekt se tomuto zlu v podobě Babiše rozhodli přimalovat i rohy coby ruskou vlajku, aby vypadalo hrozivěji. ODS by ale měla pochopit, že její voliči utíkají na druhou stranu barikády v opravdu omezené míře a taková forma kampaně je spíše donutí zůstat úplně doma, nebo volit jinou koaliční stranu.

Nebylo by o něco chytřejší dělat kampaň trochu více jako třeba STAN, který se tolik nezaměřuje na politické konkurenty, ale spíše na reálná témata evropské politiky s akcentem na pozitivní a konstruktivní politiku? Už jenom tím, že kandidátka okolo Danuše Nerudové jde proti tomuto populistického mainstreamu, se vůči němu dost jasně vymezuje. A aniž by bylo nutné proti Babišovi cokoliv explicitního říkat a urážet jakékoliv protikandáty, je vidět, že tímto přístupem i tak STAN dost lidem z opačné strany barikády leží v žaludku. Pokud ale někdo nechce volit Babiše právě kvůli tomu, že to je naprosto nevychovaný hulvát s chováním z devadesátek, bude skutečně volit koalici Spolu, která se v určitých aspektech kampaně chová naprosto stejně gaunersky? Mluvili jsme sice o nepovedené kampani ODS, ovšem i to co kontinuálně předvádí kandidát za lidovce Tomáš Zdechovský, to je také na pováženou. Osobně si myslím, že lidé unavení z Babišova chování, zamíří spíše ke stranám, které se chovají jinak, a to bude daleko spíše například STAN.

Obecně platí, že čím silnější hesla, tím slabší jsou pak činy a přijde mi, že velká část voličů už to podvědomě ví. Chvástající a ostré kampaně jsme tu měli za Paroubka, Topolánka, Zemana a pak i Babiše - kromě toho posledního pak více či méně právě toto hulvátství přispělo k tomu, že tyto osobnosti zmizely v propadlišti politických dějin a skoro nikdo na ně v dobrém nevzpomíná. Nenechat na politické konkurenci nit suchou je možná úspěšné z krátkodobého pohledu, ale z toho dlouhodobého vám to moc politických bodů nezíská. Není totiž lepší prezentovat, co reálného se v Evropě podařilo prosadit než se plácat po zádech, jak hezky jsme to nandali tomu Babišovi, když jsme ho přemalovali na ruského agenta? Naivně bych od politiků, kteří jako své hlavní hodnoty prezentují slušnost, čekal něco trochu jiného a politickou kampaň postavených na jiných hodnotách. Takže nezbývá než napsat - milá ODS, takhle fakt ne. Příště znovu a lépe.