Pekarová Adamová bude české politice chybět. Nezávisle na tom, jestli jste s ní souhlasili

Byl to pořádný šok, když nejvýraznější česká politička oznámila, že nebude znovu kandidovat do Poslanecké sněmovny a minimálně na nějakou dobu se stahuje z vysoké politiky. O jejím rozhodnutí dopředu vědělo prý pouze několik nejbližších spolupracovníků a pro většinu politické scény tedy šlo o stejné překvapení, jako pro širokou veřejnost - navíc ve světle toho, že se v rámci koalice Spolu aktivně připravovala na nadcházející kampaň a měla být jednou z hlavních tváří současné vládní sestavy. Zdravotní důvody jsou ale samozřejmě něčím nezpochybnitelným. Odchod Pekarové Adamové ale bude, nezávisle na tom, jestli s ní souhlasíte nebo ne, velkou ztrátou pro celou politickou scénu. Šlo totiž o političku, která měla jasně vyhraněné názory a byla v nich konzistentní - pro určitou část elektorátu tedy představovala jistotu, na kterou se dalo vždy spolehnout.

Faktem je, že koalice Spolu nebyla názorově jednotná a to bylo její nevýhodou, ale zároveň i devízou. Díky názorové pluralitě na sebe zvládala nabalovat různé skupiny voličů - ovšem bojím se, že s koncem Pekarové Adamové bude jeden názorový proud výrazně potlačen a oslaben. Ve stínu ultrakonzervativní KDU-ČSL a převážně konzervativní ODS byla předsedkyně TOP 09 jasnou zastánkyní liberálních hodnot a to jak v kulturním, tak v zahraničněpolitickém kontextu. Pokud šlo o kulturní témata, platila za progresivní političku, která se nebála postavit na stranu menšin a prosazovat nepopulární témata, na kterých nebyla shoda ani v trochu gerontokratické vládní koalici. Kromě toho byla výrazně proevropská, což také nebylo společným rysem jejích vládních partnerů - prosazovala brzké přijetí eura a postupnou evropskou integraci, zatímco především ODS se ráda staví do role latentního euroskeptika a různé prohlubování evropské spolupráce více či méně úspěšně torpéduje.

Nemusíme si nic nalhávat, podle volebních preferencí jsou u nás aktuálně liberální voliči v menšině a i to je důvodem, proč by samostatná TOP 09 měla problémy vůbec se do Sněmovny dostat. Ovšem i tak je to pro koalici výrazná ztráta, protože Pekarová Adamová byla silná tam, kde si vládní strany nemohou dovolit ztrácet - v Praze. Právě v hlavním městě byla tato politička velice populární a v minulých volbách tu výrazně přispěla k dobrému volebnímu výsledku. Aktuálně pak reálně hrozí, že liberálně smýšlející voliči zkrátka nebudou mít důvod volit koalici Spolu a jejich hlas se odkloní jinam - buď ke STAN, k Pirátům, nebo je to dokonce demotivuje natolik, že k volbám vůbec nepůjdou. Nikdo tak autentický totiž ve Spolu už není, což byla velká doména Pekarové Adamové. Když se budou snažit tyto voliče nalákat jiní pražští politici, například ti z ODS, nebude to důvěryhodné.

Dalším problémem v kontextu koalice je, že se rozpadá velice funkční a vyvážená sestava lídrů - kdo bude vedle Petra Fialy na volebních billboardech? Marek Výborný je populární možná u lidovců, celostátně ale rozhodně nemá takové charisma, jaké dodával Marian Jurečka. A za TOP 09? Upřímně vůbec nevím, kdo za tuto stranu bude hlavní tváří, protože jmen, která by znala široká veřejnost, je tu zkrátka tristní nedostatek. Možná Jiří Pospíšil, ovšem ten po svém zamotání do kauzy Dozimetr je aktuálně známý spíše z těch špatných důvodů a jeho větší zapojení může být pro Spolu kontraproduktivní. Nebo z TOP 09 nebude v hlavní části kampaně vůbec nikdo? To už by pak efekt této strany pro výsledky koalice byl opravdu takřka nulový. Dalším faktem je, že v předvolební komunikaci zkrátka bude chybět ženský element, Pekarová Adamová zvládala dobře vyvažovat své mužské protějšky a dostávala do kampaně témata, která byla snáze uvěřitelná i díky tomu, že je žena. Pokud se před pár dny jevilo vítězství Spolu jako nepravděpodobné, aktuálně mi přijde jako takřka nemožné, protože události posledních dní budou znamenat ztrátu další skupiny voličů.

Málokterý politik dokázal vyvolávat takové množství protichůdných emocí, jako právě Markéta Pekarová Adamová. Do určité míry čelí nenávistné rétorice všichni vládní politici, ovšem předsedkyně TOP 09 se často stala pomyslným hromosvodem pro veškerou kritiku - svůj vztek si na ní z politiků nejčastěji až nechutně vybíjel Tomio Okamura, nit suchou na ní nevybíravě nenechával ani Andrej Babiš. O to obdivuhodnější je v tomto hostilním prostředí její schopnost stát si za svým názorem a neustoupit, i když třeba veřejné mínění jde proti ní. V České republice totiž máme iluzi, že pokud politik říká něco, s čím nesouhlasíme, tak dělá svou práci špatně - Pekarová Adamová fungovala jako červený hadr na opoziční voliče, protože někdy až arogantně dokázala shazovat populismus prýštící z představitelů ANO a SPD. Nechtěla se zavděčit všem, protože by to bylo proti jejím hodnotám.

A není ostatně právě tohle něco, co bychom od politiků měli chtít? Aby měli páteř? A aby neměnili své názory podle toho, co jim zrovna vyjde z průzkumů veřejného mínění (ehm, že, pane Babiš)? Současná předsedkyně Poslanecké sněmovny v tomto byla neskutečně konzistentní, někdy se svými názory trefila do nálady a někdy také ne - bylo jí to ale celkem jedno, protože v obou dvou případech byla autentická, zastávala své přesvědčení a na konci dne se jí s tím určitě spalo lépe, než se může spát většině politiků, kteří šaškují tak, jak po nich žádá plebs. Kdo této političce dal svůj hlas, přesně věděl, na čem je. Hlasoval pro ni s jejími dobrými i špatnými stránkami, které ale byly předvídatelné, což je na dnešní politické scéně takřka raritní. Možná i touto upřímností polarizovala, protože každý na ni musel mít nějaký názor a ona tuto pozici svými výroky a vystupováním jenom podporovala, troufnu si říct, že vědomě.

I proto se stala symbolem a jak známo, symboly hrají v politice důležitou roli. Pro některé se stala symbolem arogantní vlády, která je odtržená od reality a nechápe potřeby běžných občanů, což je image, kterou vytvořila opozice. Pekarová Adamová pro podobnou kampaň byla tím nejlepším terčem, ba se do této pozice nepřítele opozice sama občas dobrovolně stylizovala. Je úplně jedno, že vytýkat zrovna jí nějaké papalášské návyky je zcestné, protože právě ona si ve své kariéře musela všechno poctivě vybudovat. Jak už bylo řečeno, roli hrají symboly, nikoliv pravda. Ovšem pro vládní voliče se stala také symbolem, ale spíše symbolem jakési konzistence a demokratického držáku, který je i v těžkých dobách zcela konzistentní. Věřím tomu, že právě Pekarová Adamová je typem političky, která by klidně v rámci vlastní koalice šla tvrdě proti partnerům, kdyby chtěli pošlapat dohodnuté hodnoty a principy - sice se tak nestalo, ale už jen tento pocit jakési garance koaličního fungování byl velice důležitý.

Nutno říci, že tato úvaha je čistě subjektivní a spekulativní, ovšem troufnu si tvrdit, že Pekarová Adamová sama bude trochu zklamaná z toho, že její působení v politice pravděpodobně nebude mít žádný vliv na počet žen, které chtějí ve volených funkcích působit. Je to z velké části způsobeno tím, že tato výrazná žena se v politice prosadila právě proto, že se přizpůsobila mužskému světu - měla tvrdé lokty, uměla rozdávat údery a nesesypala se, když musela nějaké přijmout. Nestěžovala si. Vyznala se v zákulisních bojích, uměla si zjednat respekt a někdy působila až přehnaně tvrdě, ovšem zpětně viděno to asi byla nutná pozice. Pokud chtěla být výrazná, viditelná a úspěšná, musela být vidět a to v současném fungování české politiky není možné jiným způsobem než zastáváním tvrdých a jasných názorů, které vám pomohou vystoupit z davu. Kromě toho samozřejmě musíte mít jistý talent na práci s médii, tím ale Pekarová Adamová určitě disponovala, protože to byla právě ona, kdo z vládních politiků takřka nejčastěji zvládala nastolovat mediální témata.

I tento přístup ale možná ženám v politice udělal medvědí službu, protože Pekarová Adamová se prosadila primárně díky tomu, že zvolila mužský konfrontační styl politiky. Ano, sice často akcentovala témata, která mužům nejsou tolik vlastní - především ta kulturní a sociální - ale dělala to způsobem, který většině žen není vlastní. Rozhodla se porazit muže v jejich vlastní hře a mnohokrát se jí to i povedlo, za což zaslouží obdiv. Ale jak už bylo řečeno, více žen tímto přístupem do politiky asi nepřitáhla, protože mnoha ženám tento konfrontační přístup zkrátka vlastní není, nedokážou se s ním identifikovat a tím pádem pro ně bude složité spatřovat v političce TOP 09 nějaký vzor, který by chtěly následovat nebo napodobit. Navíc způsob, jakým na ni útočili její političtí oponenti, se dá vydržet pouze s hroší kůží, kterou také ne každý má. Když už nic jiného, Pekarová Adamová pro své ženské nástupkyně rozkryla, jak je politika stále ještě hostilním prostředím a že není možné si o ní dělat jakékoliv iluze.

Na konec se tedy sluší zopakovat, že Markéta Pekarová Adamová je osobností, která české politické scéně bude velice chybět. Politiků, kteří by zastávali tak jasné a transparentní hodnoty, v naší zemi mnoho není a je úplně jedno, na jaké názorové spektrum se díváme. Určitá část liberálnějších voličů ztrácí osobnost, která je zastupovala viditelným a autentickým způsobem na celostátní úrovni a je otázka, kdo dokáže na tuto činnost navázat.V rámci mantinelů, které jí byly stanoveny tím, jaký názorový proud zastávala, se dá napsat, že Pekarová Adamová dosáhla svého politického maxima a dokázala být stabilně po celou poslední dekádu osobností, jenž mnohokrát dokázala začínat veřejnou diskusi na nepříjemná témata. Bez ní by dost možná před čtyřmi lety koalice Spolu volby nevyhrála a stále tady vládnul Andrej Babiš. Za tohle všechno si zaslouží poděkování a já osobně doufám, že jsme o ní v politice ještě neslyšeli naposledy - snad tedy své zdravotní komplikace překoná a třeba se vrátí v době, která bude pro liberální politiky příznivější. Otázka je, jestli tou dobou ještě bude TOP 09 existovat…