Okamura si hraje na mučedníka, přitom je to pouze obyčejný rasista

Myslím si, že není nutné uvádět kontext celé situace, o které bylo hojně mediálně informováno. Pro jistotu ale pouze v krátkosti připomenu, že policie požádala Sněmovnu o vydání poslance za SPD Tomia Okamury v souvislosti s vyšetřováním billboardové kampaně jeho strany, která proběhla před krajskými volbami na pozdim minulého roku. Šlo o kampaň, kde Okamura nepokrytě rasisticky pomocí AI vyobrazoval černošské migranty, které označoval za „chirurgy z dovozu“ nebo například romské děti s cigaretou v ruce. Celá kampaň samozřejmě s krajskými volbami neměla společného vůbec nic, šlo pouze o vytvoření atmosféry strachu, ze které mohou těžit právě extrémistické subjekty jako SPD. Okamura mluví o tom, že nemá svobodu slova - i taková svoboda ale někde končí, ne?

Otázku rasismu musíme rozdělit do dvou rovin. Pokud se zeptáme, jestli je Tomio Okamura přesvědčeným rasistou, skoro si troufnu tvrdit, že není. Jde pouze o oportunismus a o říkání toho, co chce slyšet jeho voličská základna - pokud ale říkáte něco, co je bezpochyby rasistické a sami tomu tak úplně nevěříte, nejste tak či tak rasista? Výsledkem celé této strategie je, že předseda SPD svými názory intoxikuje české mediální a politické prostředí, které se díky němu stává daleko více agresivním a pomáhá prohlubování bariér. Samozřejmě, vyvolat strach z něčeho neznámého je poměrně jednoduché, především u lidí, kteří skutečně třeba nikdy necestovali, znají pouze to, co je české a zbytku se bojí. Přesně na tyto lidi Okamura cílí a my se tak nemůžeme divit, že jeho kampaně podle toho vypadají, i když v několika případech, kterým byl právě i tento, šel až daleko za hranici jakéhokoliv vkusu.

Podle obecné definice rasismem myslíme toto:

„Rasismus je přesvědčení, že někdo tím, že má určité biologické znaky vlastní některé lidské rase, je méně nebo více hodnotným než ostatní, kteří tyto znaky nemají.“

Myslím si, že diskuse o tom, jestli Okamurovy výroky a billboardy byly rasistické, je naprosto bezpředmětná. Cíleně útočily na vybranou skupinu lidí, kterou dehonestovaly a viktimizovaly pouze na základě jejich rasy - ať už šlo o muže černošského původu, nebo o děti původu romského. Obě tyto skupiny osob Okamura účelově zobrazoval agresivní a zkreslenou rétorikou, která měla implikovat, že všichni příslušníci této rasy splňují Okamurou uvedené stereotypy. Ano, nepochybně najdeme černošské migranty, kteří páchají násilné trestné činy a určitě nalezneme i romské děti, které nechodí do školy a kouří. Ale zároveň najdeme i migranty, kteří se ukázkově začlenili do společnosti a romské děti, které vykazují daleko lepší prospěch než některé děti Okamurových voličů.

Okamura tohle všechno samozřejmě ví. Z tohoto článku je zřejmé, že k němu rozhodně necítím žádné sympatie, ale určitě si nemyslím, že je hloupý. On ve svých kampaních a vystoupeních generalizuje záměrně, zcela vědomě vynechává zásadní fakta a lidi, kteří jsou jiní než většinová společnost, vykresluje jako hrozbu. Čistě pragmaticky podobná strategie sice dává smysl, protože vám politické body přinese a téma strachu bude do určité míry fungovat vždy. Jakoukoliv jinou optikou jde ale spíše o zoufalou a zbabělou taktiku, která ukazuje, že Okamura nemá žádný jiný politický kapitál, který by mohl nabídnout. Jeho strana je pouze prázdnou skořápkou. Nemá žádný reálný program, na spoustu důležitých věcí nemá názor a své voliče láká pouze na negativní rétoriku. Ve svých kampaních využívá strachu a ano, neštítí se ani rasismu a xenofobie - kromě černošských migrantů a Romů Okamura vytrvale uráží i islám, tedy další neznámé, z čeho mají nevědomí Češi iracionální strach.

Stíhaný politik samozřejmě celou situaci tendenčně otáčí ve svůj prospěch a byl by hloupý, kdyby to neudělal. Dělá ze sebe novodobého mučedníka, který je trestán za to, že „jde proti vládě“ a že „kritizuje migrační pakt EU“ - i když už ze základních faktů je zřejmé, že za nic takového stíhán není. Okamura by dokonce i mohl říkat, že tu nechce žádné migranty, že celý plán je hloupost a že migranti jsou špatní - bylo by to sice bagatelizování situace, ale koneckonců by na tom nebylo nic protizákonného a v tomto by mu nikdo nebránil. Jde ale o formu. Pokud své názory prezentujete formou, která uraží nebo cíleně poškozuje určitou skupinu obyvatel, tak tam už vaše svoboda slova končí. Chtěl bych vidět, kdyby někdo začal poukazovat na fakt, že Okamura je napůl Japonec - uráželo by ho to? Pravděpodobně ano. A měl by na to právo? Samozřejmě, protože jeho rasový původ ho nedefinuje jako člověka. A proč by tedy o ostatních měl právo říkat, že oni tímto rasovým původem definováni jsou?

Tady se dostáváme k dalšímu naprosto zcestnému argumentu, který Okamura používá - prý nemůže být rasista právě proto, že on sám je napůl Japonec. Co to je za hloupost? Rasista může být naprosto kdokoliv, ostatně záleží čistě na jeho výrocích a chování, ne na jeho vzhledu nebo původu. Okamura tedy rasistou samozřejmě být může stejně jako kdokoliv jiný, jeho původ ho z této sorty lidí vůbec nediskvalifikuje - jde pouze o další zavádějící tvrzení, kterým se snaží u svých voličů vyvolat iluze, že protože on sám je „jiný“, tak má naprosté právo bez jakýchkoliv limitací urážet další lidi, které on považuje za „jiné“. Jde ale o naprosté nepochopení toho, co vlastně rasismus je a proč je pro společnost škodlivý - tedy nedělám si iluze, že by si této nesrovnalosti nebyl Okamura vědom, logicky jde opět spíše o jeho umné ohýbání faktů a jejich následné servírování svým nenáročným voličům.

Samotné ohánění se tím, že tu není svoboda slova, je pro naši demokracii nebezpečné. I svoboda slova má totiž své limity. Kdyby neměla, mohli bychom se beztrestně urážet, zaplavovat mediální prostor různými nepravdami a bylo by to standardem - a to chceme? Představa, že společnost sama zvládne regulovat a selektovat co je a co není pravda je naprosto zcestná. Navíc v době sociálních sítí, kdy se lži šíří ještě rychleji než samotná pravda. Tím, že Okamura burcuje část národa svými vyjádřeními, že tu není svoboda slova, k celé demokratické diskusi vůbec ničím nepřispívá. Jeho voliči jsou totiž často právě těmi internetovými bojovníky, kteří se neštítí ostatní v diskusích urážet za odlišné názory - a hádejte, jestli za to někdo z nich sedí ve vězení? Že ne? Pak to asi s tou svobodou slova nebude tak špatné. Je mi jasné, že tento složitý koncept je pro většinu těchto lidí naprosto nepochopitelný. Někteří, kteří brojí za svobodu slova, to klidně hodí i komunistům - tedy těm, za kterých nic jako svoboda neexistovalo.

Paradoxní ovšem je, že žijeme v zemi a společnosti, kde ani trestní stíhání pro podněcování k nenávisti danému politikovi neuškodí. Ano, mnoho lidí kvůli tomu Okamuru odsoudí, ovšem jde především o lidi, kteří by ho nevolili tak či tak - tedy o vládní voliče a o umírněnější voliče hnutí ANO. Naopak v tom pseudovlasteneckém rybníčku, ve kterém loví Okamura a kde musí o každý hlas bojovat se Stačilo, Motoristy a podobnými, mu podobná kauza pomůže. Vesměs totiž jde o voliče, kteří pohrdají autoritami a jsou do velké míry antisystémoví - tím pádem podobné trestní stíhání bude v jejich očích pouze potvrzením toho, že to Okamura dělá dobře. Že tak moc pije krev vládnoucí kastě, až si vládní politici museli vymyslet trestní stíhání, aby se ho zbavili. Někteří z těchto voličů pravděpodobně budou odkazovat na Orwellovo 1984, které nikdy nečetli. Podobná absurdní situace pouze dokazuje, jak je společnost rozdělená - a asi navždy bude, protože já se ani nechci ztotožňovat s lidmi, kterým podobná „antisystémovost“ imponuje.

Je to něco podobného, jako když se Okamura s Babišem předhánějí, kdo vydrží delší dobu stát u řečnického pultíku ve Sněmovně a nepomočit se. Ano, samozřejmě je to k ničemu a ke konstruktivní debatě to nepřispívá ani trochu, ale je to možnost, jak ukázat, kdo má větší svaly. Kdo to dokáže té vládní sebrance lépe nandat. Kdo je agresivněji pozuráží a tím pádem i kdo lépe chápe potřeby těch občanů, na které vláda kašle. Politika je do značné míry pouze hrou gest a symbolů. Okamura si moc dobře uvědomuje, kdo je jeho cílová skupina a ví, že nějaké sofistikované řeči by mu hlasy nepřinesly - naopak, musí působit na ty nejnižší pudy, protože zpravidla se snaží mobilizovat lidi, kteří politiku vlastně ani nesledují. Nic moc o ní neví a moc je nezajímá. Zajímá je pouze to, jaký reálný vliv mají politici na jejich život. Nějaká Ukrajina, Izrael a podobné abstraktní věci jsou jim úplně jedno - bude kvůli tomu levnější chleba? Na tuto sortu lidí Okamura cílí a moc dobře to ví.

Současná vládní garnitura tak stojí před dilematem, které není úplně snadné vyřešit - vydat Okamuru k trestnímu stíhání a celou situaci ještě víc rozmazat, nebo to nějakým způsobem nechat vyznít do ztracena? Situace má totiž z vládního pohledu dvě roviny. První je morální, která samozřejmě říká, že by Okamura být vydán měl. Svou kampaní se minimálně pohyboval na hraně zákona a podobná nenávistná rétorika by měla být řešena už jenom proto, aby se naše politická kultura do budoucna kultivovala. Je tu ale i druhá rovina, tedy ta pragmatická. Vyplatí se to řešit? Pokud se celá kauza potáhne a Okamura ze sebe bude nadále dělat novodobého Jana Husa, nepomůže mu to pouze mobilizovat větší množství protivládních voličů? Před vládou tak stojí rozhodnutí, jestli apelovat na ideu právního státu a s tím zároveň i riskovat růst politického nepřítele. Případná nečinnost totiž zase může odradit jejich vlastní voliče, kteří naopak důvěru v systém mají a očekávají, že před právem si budou všichni rovni. Je to rébus, který nemá ideální řešení a na konci dne pravděpodobně opět vyhraje ten, kdo morální pravidla nerespektoval, tedy Okamura.