Článek
Evropské volby jsou vždycky specifické a výsledky z nich rozhodně nelze převádět na celostátní úroveň, ovšem trendy z nich vyplývající by se nemuselo vyplatit brát na lehkou váhu. A letošní volby nám rozhodně nenaznačují nic, co by se dalo označit za pozitivní - největšími trendy jsou především vzrůstající podpora extrémismu, úspěchy stran, které nenabízejí žádná řešení a také dominantní pozice Babišova hnutí ANO. Ačkoliv se vládní strany budou snažit tento výsledek prezentovat jako solidní, jde o velice těžkou prohru. Voličům hnutí ANO jsou tyto volby vesměs jedno a jejich volební disciplinovanost není taková, takže se dá očekávat, že kvůli tomu Babišova strana několik procent ztratila, přesto ji ovšem nikdo nedokázal porazit, ba ani se jí přiblížit na dostřel. Rozdíl v zisku jednoho mandátu oproti koalici SPOLU sice není žádným vládním propadákem, ovšem právě tyto eurovolby kvůli své specifičnosti mohly vládní strany nastartovat. Nestalo se a slavit naopak kromě Babiše mohou i extrémisté z obou stran spektra.
Babišovo vítězství je větší, než by se mohlo zdát
První na pásce a 7 mandátů, což znamená mírný nárůst oproti minulým volbám. Výhra ANO je nezpochybnitelná a ač se podle procentuálních rozdílů může zdát jako mírná, není tomu tak. Tato výhra je obrovská a v kontextu současné situace nedává vládním stranám velké šance situaci do sněmovních voleb otočit. V potaz totiž mimo jiné musíme brát to, že celou kampaň jel Andrej Babiš na půl plynu - ano, byl společně s Klárou Dostálovou hlavní tváří celé kampaně, ale nebyl to ten energický Babiš, jakého známe z kampaní standardně. Přišlo mi, jako by sám věděl, že volební výsledek své strany bude zvyšovat jenom těžko, že tyto volby jeho voliče prostě tolik nezajímají a na konci dne vlastně ani nejsou pro něho osobně moc důležité. Možná i proto nasadil béčkovou kandidátku, se vší úctou ke Kláře Dostálové nejde o žádnou výraznou charismatickou osobnost, v debatách je spíše průměrná, a navíc ani neumí anglicky, což by se u europoslankyně mohlo zdát jako zásadní podmínka.
Babiš byl hlavní tváří kampaně, chyběla mu ale jeho příznačná energie.
Zadruhé je nutné mít na paměti chování voličů, které se v tomto typu voleb značně liší od chování během voleb sněmovních. V eurovolbách lidem daleko méně vadí dát hlas své oblíbené straně, i když budou riskovat, že jejich hlas propadne - tím se dá vysvětlit velký nárůst hlasů pro koalice okolo KSČM a Přísahy. Tyto menší strany ve větších volbách často tratí na tom, že se pohybují na hranici volitelnosti, a proto se mnoho lidí na konci dne rozhodne dát svůj hlas straně, u které je větší šance, že se do sněmovny dostane (například SPD) nebo celé volby dokonce vyhraje a tím pádem bude mít velké slovo při dalším směřování národní politiky (hnutí ANO). K tomu si musíme přičíst i to, že velká část voličů hnutí ANO k těmto volbám zkrátka ani nešla, protože buď nemají rádi EU, nebo tyto volby považují za podřadné a nedůležité. Co z toho tedy vyplývá?
Ve výsledku z toho tak vychází, že hnutí ANO může být velice spokojeno s výsledkem, kterého dosáhlo. Většina okolností totiž hrála proti němu a pokud budeme brát v potaz, že dost velká část lidí, kteří v těchto volbách volili Přísahu nebo koalici KSČM, to na konci dne hodí hnutí ANO, může se jeho výsledek klidně pohybovat okolo predikovaných 35 % a nebál bych se napsat, že ani vyšší číslo by nebylo šokem. Babiš navíc může být částečně rád, že se komunisté nějak zmátořili a do politického dění začala promlouvat i Přísaha, protože jestli něco po posledních volbách chybělo, byli to právě partneři, kteří by s hnutí ANO sestavili koalici. Spoléhat se na SPD není úplně chytré a Tomio Okamura bude chtít velkou protihodnotu, to vědí všichni. Udělat koalici s Přísahou a komunisty, kteří pravděpodobně v obou případech budou rádi, když dostanou alespoň čuchnout k reálné moci, by bylo daleko lákavější a tím pádem by Babiše ani nemuselo mrzet, kdyby vinou těchto stran přišel o nějaké hlasy i ve volbách do sněmovny.
Co naopak tyto volby říkají o stavu vládní koalice? Kromě kandidátky, která byla sestavena spíše podle zásluh než podle reálných schopností, koalice SPOLU zkrátka doplatila na to, že její popularita na národní úrovni je v současné době velice nízká. Ano, ne za všechno objektivně může vláda, za něco ale především vinou velice špatné komunikace zodpovědná je. A výsledek nedokázalo zvrátit ani to, že eurovolby standardně více nahrávají právě stranám, které vůči EU zaujímají vstřícnější přístup. Ovšem ve světle výsledků zbytku vládních partnerů může být koalice SPOLU opravdu víceméně spokojená. Starostové vyloženě nevyhořeli, s hvězdnou Danuší Nerudovou a velice dobrým startem kampaně ovšem určitě čekali o něco více a minimálně dvouciferný výsledek by jim slušel. Piráti pak vyhořeli vinou slabé kampaně na plné čáře a vlastně dostali jenom to, co si za svou současnou práci zasloužili - strana není ve vnitřním souladu a v kampani nenabídla jasné a atraktivní téma, které by voliče potenciálně mohlo jakkoliv zaujmout.
Dařilo se extrémům. Uspěli komunisté i milovník svastik Turek
Kromě hnutí ANO pak mohou být spokojeny ještě dvě strany, respektive tedy koalice - Stačilo okolo KSČM a projekt Přísaha a Motoristé. Bronzovou pozici v těchto volbách poměrně překvapivě získalo právě uskupení Roberta Šlachty, které k tomuto výsledku dotáhl jeho lídr Filip Turek, což je poměrně kontroverzní postava. Kromě toho, že v minulosti propagoval pití Sava coby léčebnou metodu, se v jeho minulosti vyskytovala poměrně jednoznačná inklinace k nacismu - ať už šlo o hajlování, sbírání předmětů s nacistickou symbolikou, nebo otevřenou podporu nacisticky orientovaných skupin. Je poněkud absurdní, že ani všechny tyhle informace mu nijak nesnížily volební preference, jeho voličům to ale asi bylo úplně jedno. Nebo už si český volič zvykl na takové skandály, že nějaké hajlování nebo pár svastik ho nemůže rozházet, jenom pokud jeho oblíbený kandidát chce zuby nehty bránit jeho oblíbená autíčka.
To je další zvláštnost Filipa Turka, která poměrně hodně vypovídá o tom, jak je český volič vlastně nenáročnou bytostí. Měl Turek nějaký program? Tedy kromě toho, že chce zrušit zákaz spalovacích motorů? Je až fascinující, jak daleko se můžete dostat, pokud dokážete na Instagramu oblbnout desetitisíce mladých lidí a zvolit si jedno téma, které aktuálně rezonuje společností jako své dogma. V debatách byl Turek slabý, pokud došlo na jakoukoliv jinou problematiku a de facto na nic jiného ani neměl vyhraněný názor. On volby pojal prostě jenom jako kampaň proti elektromobilitě, dokázal kolem toho vytvořit spoustu emocí a dostat na svoji stranu lidi, kteří politice sice vůbec nerozumí, a proto je absence jakéhokoliv programu netrápí, ale rádi jezdí autem. Turek tak získal více než 10 % hlasů od politicky naprosto nekompetentních voličů, kteří nevidí dále než na špičku vlastního nosu.
Ještě o něco smutnější příběh se týká Kateřiny Konečné a její koalice Stačilo, což jsou vlastně převlečení komunisté. Jak mohlo tolik lidí volit stranu, která je přímým následovníkem vrahů a diktátorů z minulého století, je mi záhadou - jediné vysvětlení je asi to, že tito voliči jsou buď naprosto hloupí, nebo je už omrzela svoboda a chybí jim pětiletky, zavřené hranice a neustálý dohled tajné policie. Konečná vedla povedenou „old-schoolovou“ kontaktní kampaň, její plakáty byly skutečně vidět po celé republice, a navíc v debatách byla hodně výrazná. Prezentovala a zastávala tam sice názory, za které bych jí nejraději koupil jednosměrnou letenku do Ruska, ale pro některé voliče je to hádám atraktivní, a tak dokázala sebrat poměrně velké množství hlasů jiným pomateným subjektům, jako je například SPD nebo PRO. Dá se očekávat, že právě Konečná vyluxovala většinu toho jednoduchého osazenstva demonstrací na Václaváku.
Konečná sice zastává naprosto ostudné názory, lidé ale zapomínají a komunisty znovu zvolili.
Tyto volební preference našich spoluobčanů víceméně kopírují evropský trend, tedy větší a větší popularitu politických extrémů. Koneckonců pravé i levé extrémy se vlastně dost překrývají - jejich společnými tématy jsou ilegální migrace, ochrana hranic, energetická soběstačnost a národovectví. Tyto stejné hodnoty zastává nacistická SPD, ale i komunisté. Jsou to jednoduché hodnoty, které jsou abstraktní a nenabízejí žádná konstruktivní řešení, dokáží ale vyvolat emoce, a to na jednodušeji uvažující lidi zkrátka stačí. Velká část voličů nemá politické uvažování a světové dění sledují jenom okrajově, důležité pro ně je jenom to, co se děje u nich na dvorku - proto velice dobře slyší na jednoduchá řešení a pokud je někdo straší, že jejich elementární bezpečnost je v ohrožení a je u toho dostatečně přesvědčivý, oni mu uvěří. A pokud jim jako bonus nabídne jednoduché a líbivé řešení, budou ochotni mu dát svůj hlas. Konečná v tomto směru líbivá řešení nabízela, a tak lidé zapomněli, že je předsedkyní strany, jejíž předchůdci pověsili Miladu Horákovou a tisícům lidí zničili životy.
Piráti dostali přesně to, co si za svou kampaň zasloužili
Již zmíněná koalice SPOLU sice možná neuspěla, ale za vyložené volební fiasko se její výsledek označit nedá. Kdo ovšem musí být hodně zklamaný, to je STAN a především pak Piráti nebo SPD. Nabízí se začít partou okolo Tomia Okamury, protože tam je důvod neúspěchu poměrně zřejmý - naprosto slabá kandidátka vedená nevýrazným politickým přeběhlíkem Machem a témata, která byla z velké části shodná například s komunisty, kteří je ale zkrátka komunikovali lépe a přesvědčivěji. Je tak nad slunce jasné, že to na volební úspěch stačit nemohlo a na konci mohlo SPD být rádo, že vůbec uhájilo alespoň jeden mandát, protože bylo povážlivě blízko, aby zůstalo pod čarou. Každopádně se ukazuje, že národovečtí voliči nijak věrní nejsou a pokud jim někdo je schopen nabídnout stejné téma s lepšími osobnostmi a přesvědčivěji podané, nemají problém svou partaj zradit a nechat ji napospas osudu. Kdybych napsal, že by mi politického pádu Okamury bylo líto, lhal bych, ovšem je otázka, jestli taková Kateřina Konečná je v něčem lepší.
O něco komplexnější je zhodnocení volebního neúspěchu u STAN a Pirátů. Starostové měli výraznou jedničku kandidátky v podobě Danuše Nerudové, navíc měli velice silný start do kampaně spojený s výjezdy Víta Rakušana do regionů. Marketingově ovšem kampaň nebyla moc promyšlená, protože po přepáleném začátku vyšuměla do ztracena a částečně zklamali i lídři kandidátky. Jan Farský ze druhé pozice byl velice nevýrazný a částečně pod vlivem mediálního zájmu o Nerudovou se pohyboval hodně v jejím stínu, takže ani nedostal možnost prezentovat nějaké zapamatovatelné téma, díky kterému by ho voliči chtěli třeba i kroužkovat. Nerudová sama napsala podobný příběh jako v prezidentských volbách, kdy si ze začátku vedla i v průzkumech poměrně dobře, následně ale udělala ona i její tým několik taktických chyb a podpora kvůli tomu ochabla. Vypíchnout se například dá debata s Filipem Turkem, kterou sice neprohrála, ale v první řadě na ni vůbec neměla kývnout - byl to nic neříkající střet dvou odlišných světů, které měly nulový voličský překryv.
Definici zpackané kampaně pak předvedli Piráti, kteří jakoby sami nevěděli, na co se mají soustředit. Zaprvé nevybrali šťastně lídra, protože Kolaja působil velice nevýrazným a někdy až arogantním dojmem, nebyl schopen vyvolat emoce a volič se s ním mohl jen velice těžko emocionálně spojit - možná i proto ho přeskočila daleko autentičtější Markéta Gregorová, která tak uzmula jediný pirátský mandát. Kampaň pak byla sama o sobě velice rozháraná. Piráti neměli velký mediální prostor a nedokázali pro sebe ukrást žádné zajímavé téma, pomocí kterého by oslovili voliče. V debatách byli jejich zástupci vesměs nevýrazní, moc se o nich nemluvilo, a ačkoliv se nedá říct, že by udělali nějaké zásadní faux pas, spíše byli prostě neviditelní, a to v politické kampani není moc dobře. Kombinace neatraktivní kandidátky, chybějících emocí a drajvu a také jakási sterilnost způsobily to, že pirátští voliči nakonec sáhli někam jinam. Jediná zapamatovatelná část pirátské kampaně tak přišla od Mikuláše Ferjenčíka, který se svou snahou o sebepropagaci zapsal zlatým písmem do kroniky českého politického bizáru.
Češi si tedy v evropských volbách opět zvolili kombinaci umírněného proudu, několika zástupců naprostého extrému, a i zástupce vyloženého bizáru. V tom se nijak nevymykáme zbytku Evropy, naopak můžeme být rádi, že nás vyhrálo hnutí ANO, které si na národovce vesměs jenom hraje a ve skutečnosti jde spíše o jakési bezpohlavní nic, které si své postavení na politické mapě vybírá podle toho, jak se Andrej Babiš zrovna vyspí. To v jiných evropských zemích, například ve Francii nebo Německu, poměrně výrazně uspěla uskupení, která lze bez skrupulí označit za nacistická. Celkově je tak nutné nebrat tyto volby na lehkou váhu a sledovat trendy, které nám ukázaly, ve výsledku jde ale jenom o malý a nevypovídající vzorek toho, jak mohou dopadnout sněmovní volby. V těch přijde volit daleko více lidí a prostoru pro menší strany a směšné kandidáty bude o něco méně, kampaně budou větší a dražší a lze očekávat, že debaty budou o dost vyhrocenější. Eurovolby byly pouze slabým čajem v porovnání s tím, co nás ještě čeká. Moc dobře tenhle čaj ale nechutnal.
